Článek
Jak tato porucha vzniká ? Vzniká jako spousta dalších poruch - z traumatu. Zde se jedná o opakovaná vážná traumata z dětství a to různého charakteru. Nejčastěji zanedbáváním, šikanou, zneužíváním.
Disociativní porucha je pro mnoho lidí poměrně cizí pojem, který znají jen z filmů, ale vyskytuje se i v reálném životě. Je udáváno, že jí trpí přibližně 1-2% lidí.
A čím se vyznačuje? Ano zní to jednoduše - mnoho identit, ale realita je ještě trošku jiná, respektive těch příznaků, které jsou již méně známé je tam daleko více.
1. Hlavní - vyskytují se různé alter-ega. Člověk má v sobě několik (i mnoho) osobností a to jak různého věku a pohlaví, tak mají i různé vzpomínky i věk.
2. Derealizace - pocity, že žije jakoby v mlze. Lidé okolo se zdají být jako za sklem. Pocit neskutečnosti.
3. Vnitřní hlasy - myšlenky jiných altereg.
4. Depersonalizace - odcizení od vlastního těla. Vnímá se zvenčí.
5. Potíže s pamětí - člověk si nepamatuje běžné události, rozhovory, apod. Nejedná se o běžné zapomínání.
Disociativní porucha se stejně jako více diagnóz vyznačuje ke všem těmto příznakům i úzkostmi nebo sebevražednými sklony.
Máme se těchto lidí bát? Ne. Tito lidé nejsou nebezpeční. Jediné nebezpečí, které hrozí je jen jim samotným a to třeba sebevražednými sklony. Stigmatizace (mylné názory) určitě i u této poruchy panují, ale obavy nejsou na místě. Pravda je však také ta, že ne každý (druhá osoba) tuto poruchu zvládne, pokud je ve vážnější formě.
