Článek
Deprese je stav, kdy mysl a tělo prostě vypíná. Laicky řečeno. Není to jen únava. Je to soubor příznaků, které není dobré ignorovat. Mezi hlavní patří: dlouhý spánek, nechutenství, silná únava, zpomalené reflexy, hledání slov ( mozek funguje zpomaleně), neschopnost mluvit nebo se hýbat (u těžkých depresí je člověk vyloženě upoután na lůžko), přemlouvání se do jakékoliv i lehké a jednoduché činnosti, šedé vidění světa, negativní myšlenky, v nejhorším případě i myšlenky na sebevraždu. Těch doprovodných příznaků je celá řada, ale tohle jsou ty nejzásadnější.
Jak ale tedy odlišit bipolární depresi od té klasické samostatné? Tyto informace jsou vždy na posouzení psychiatra, takže si diagnostiku nikdy nedělejte sami doma a vždy pokud je nějaký problém, vyhledejte lékaře.
Každopádně hlavním faktorem bipolární deprese je její pravidelné opakování. Klasická deprese se vyskytne často jen jednou za život (přestože jsou určitě vyjímky), ale nebývá pravidlem, že se vždy vracejí. Bipolární deprese trvá dlouho a přichází jak se říká odnikud. Není často ani reakcí na běžné podněty jako je třeba rozchod nebo úmrtí, přestože většinou u bipolární poruchy vzniká na základě nejrůznějších traumat. Ale dalším vodítkem může být i to, že může vzniknout i z předchozí radosti. Můžete slavit svatbu na kterou jste se těšili a brzy na to následuje silná deprese. Ve své podstatě to vůbec nedává smysl a přesto se to stane. Mozek u bipolární poruchy funguje jinak a proto je to i takzvaná nemoc paradoxů, protože na radostnou událost může reagovat právě depresí. Samozřejmě i na smutnou událost, ale pokud se deprese vrací, vyskytují se často a její reakce je návazná na šťastnou událost, je třeba zbystřit. Také když reakcí na klasické antidepresi není jen úleva, ale nástup mánie či hypománie. O tom se ale člověk v ordinaci často už nezmíní. A pokud není extrémně silná, tak za tu chvíli u lékaře se dá trošku schovat, pokud vám okolí řekne, že se chováte nevhodně. Pokud tedy tam vůbec dojdete ještě k lékaři, protože už máte pocit, že jste zdraví.
Mánii si člověk už tolik neuvědomuje jako problém, proto může zůstat opomenuta samotným pacientem a proto ji na psychiatrii chodit nehlásí a řeší právě jen depresi. Popřípadně mánii zapírá jako celou možnost bipolární poruchy. Zkrátka je časté zapření diagnózy a tím se jen léčba narušuje a prodlužuje.
Proto si dávejte pozor a nechte si i okolí všímat vašich projevů. Protože nejen deprese, ale i mánie může život dost podstatně narušit.
