Článek
Pracuji jako lékařka na dětské psychiatrii. Lidé se mě ptají: „Z jakých rodin pocházejí děti, které se léčí u vás na oddělení?“ Často očekávají odpověď, že to jsou hlavně děti z rozvrácených rodin, děti na okraji společnosti, děti závislých rodičů. To všechno může být pravda. Ale kromě nestabilního rodinného prostředí si všímám ještě jedné věci, která spojuje hodně dětí s psychickými problémy. Je to obrovský tlak na výkon.
Samozřejmě je do nějaké míry správné děti podporovat v tom, aby se rozvíjely. Aby dělaly věci, které je baví. Aby podávaly dobré výsledky. Ale mnoho rodičů má na svoje děti až extrémní nároky, aniž by si uvědomovali, že to může mít i negativní dopady.
A tak bych chtěla všem rodičům vzkázat jednu věc: Do zdravého dětství patří i nuda a volná hra. Jsme rodiče - naše práce je poskytnout dětem lásku, bezpečí a laskavé, ale pevné hranice. Nejsme trenéři ani animátoři.
Abychom dětem mohli vytvořit bezpečné a stabilní prostředí, je potřeba začít u sebe. Řešit včas svoje osobní a vztahové problémy a předcházet situacím, kdy dětem ubližujeme kvůli svojí vlastní neřešené frustraci. Nejlepší investice do budoucnosti našich dětí je pracovat na svém vlastním osobnostním růstu a zralosti.
A tak se každý den sama sebe ptám: Dokážu rozumět svým emocím a regulovat svoje chování? Nemám sama na sebe příliš vysoké nároky, které bych přenášela i do výchovy? Jsem pro svoje dítě v životě dobrým vzorem?
Jako rodiče nemůžeme být dokonalí. A je to tak v pořádku. Nechtějme dokonalost ani po dětech.
