Hlavní obsah

Střelba na komunisty skončila popravou kněží: Snaha o záchranu nebo divadlo ze strany StB

Foto: Wikimedia Commons/ Ř. k. farnost Rokytnice nad Rokytnou/ CC BY 3.0

Kněz Jan Bula v úboru mezi dětmi při pouti

V červenci 1951 padly ve vesnické škole na Třebíčsku výstřely. Komunisté z tragédie udělali záminku k pomstě a na popraviště poslali i kněze, kteří seděli ve vězení.

Článek

Malá obec Babice leží nedaleko Třebíče a v létě roku 1951 žila stejně napjatým životem jako většina vesnic na Vysočině, kde se zemědělci bránili násilné kolektivizaci a nucené odvody obilí, masa i vajec je každým rokem zatěžovaly víc. Večer 2. července 1951 se ve zdejší škole sešli členové místního národního výboru, aby projednali obvyklé obecní záležitosti. Nikdo z nich netušil, že se schůze zapíše do dějin jako jeden z nejtemnějších okamžiků padesátých let a že komunistický režim z ní během několika týdnů udělá záminku k tvrdé pomstě na celém kraji.

Výstřely na školní chodbě

Do budovy školy vstoupili dva ozbrojení muži, Ladislav Malý a mladý Antonín Mityska, zatímco bratři Antonín a Stanislav Plichtovi hlídali venku před vchodem. Skupina měla samopaly i pistole, a když se situace uvnitř vymkla z rukou, na chodbě začala střelba. Na místě zemřeli tři komunističtí funkcionáři, učitel Tomáš Kuchtík, lesní dělník Josef Roupec a skladník Bohumír Netolička. Tesař František Bláha utrpěl těžká zranění, která nakonec přežil.

Přesný průběh té chvíle zůstává dodnes nejasný. Bláha o událostech veřejně nikdy nemluvil, ale svému příteli Ludvíku Stehlíkovi se později svěřil, že ke střelbě by možná vůbec nedošlo, kdyby Netolička sám nevytáhl revolver. Autoři knihy Mlynáři od Babic Miroslav Kasáček a Luděk Navara, kteří případ podrobně zkoumali, se proto domnívají, že útočníci chtěli funkcionáře hlavně zastrašit a že se z výhrůžek stala vražda teprve ve chvíli, kdy na obou stranách tasili zbraně.

Muž, který se vydával za kurýra

Ústřední postavou celého případu se stal Ladislav Malý, muž s velmi pochybnou minulostí. Podle dochovaných záznamů pracoval v Rakousku pro americkou zpravodajskou službu CIC, od níž ale utekl poté, co zpronevěřil peníze určené pro její spolupracovníky v Československu. Na Třebíčsku se objevil v únoru 1951 a místním lidem vyprávěl, že přišel s tajným úkolem dopravit za hranice arcibiskupa Josefa Berana, kterého komunisté drželi v internaci.

S touto smyšlenou historkou Malý oslovil i svého bývalého spolužáka, kněze Jana Bulu z Rokytnice nad Rokytnou, a postupně kolem sebe shromáždil skupinu mladých mužů, kteří byli ochotni postavit se místním komunistům. Dodnes se vedou spory o to, zda Malý nepracoval přímo pro Státní bezpečnost. Historik Adolf Rázek žádný doklad o jeho spolupráci nenašel, ale připustil, že ho StB mohla využívat, aniž by o tom sám věděl. Podle Rázka navíc Státní bezpečnost od podzimu 1950 prostřednictvím svých agentů řídila odbojové skupiny na Třebíčsku.

Kněží, které režim později označil za strůjce celého útoku, přitom v době střelby už seděli ve vězení. Jana Bulu zatkla Státní bezpečnost na konci dubna 1951 a farář Václav Drbola skončil ve vazbě 15. června téhož roku. Malého skupina se podle pozdějšího vyšetřování chtěla na schůzi v Babicích dozvědět právě to, kdo Drbolu udal.

Smrt v obilném poli

Útočníci po střelbě utekli z vesnice a ukryli se v obilném poli nedaleko Bolíkovic, kde je bezpečnostní složky obklíčily hned následujícího dne. Při přestřelce zemřel Ladislav Malý i další člen skupiny, zatímco zbylí dva se vzdali. Po vesnicích se ještě dlouho šířily zvěsti, že Malý svou smrt jen předstíral a žije dál pod jiným jménem, ale vyšetřovatelé po roce 1990 potvrdili, že v poli skutečně zahynul.

Miroslav Kasáček upozornil ještě na jednu zvláštnost, která podle něj napovídá, že události mohly být připravené předem. Policie totiž do Babic dorazila téměř okamžitě po střelbě, a to v kraji, kde podle jeho výzkumu působilo celkem 37 agentů Státní bezpečnosti.

Soud, který rozhodla strana předem

Komunistický režim nečekal ani dva týdny. Proces se čtrnácti obžalovanými začal v Jihlavě přibližně deset dní po útoku a skončil sedmi tresty smrti, dvěma doživotními tresty a dalšími tresty vězení v celkové délce 110 let. Rozsudky podle pozdějších zjištění předem schválilo nejvyšší vedení komunistické strany, takže soudci jen potvrdili to, o čem bylo rozhodnuto jinde. Soud během procesu obdržel kolem šesti set rezolucí od veřejnosti, jejíž autoři pro obžalované většinou žádali ty nejtvrdší tresty.

Navazující procesy pokračovaly až do února 1953 a dohromady v nich soudy odsoudily více než sto lidí. Jedenáct z nich skončilo na popravišti, a to včetně tří kněží, Jana Buly, Václava Drboly a Františka Pařila. Vyšetřovatelé přitom Bulu a Drbolu krutě mučili, Bulovi vyrazili všechny přední zuby a Drbolovi strhali nehty. Václava Drbolu popravili 3. srpna 1951 a Jan Bula zemřel na šibenici 20. května 1952.

Pomsta celému kraji

Represe nezasáhly jen obžalované, ale i jejich příbuzné a sousedy. Státní bezpečnost zatkla řadu sedláků a desítky rodin musely opustit své domovy, protože je úřady násilně vystěhovaly z jižní Moravy. Mezi lidmi se rozšířila nedůvěra, sousedé spolu přestali mluvit a stopy tehdejšího strachu zůstaly v místních vztazích ještě dlouhá léta.

Režim navíc případ využil k propagandě proti církvi i proti soukromým zemědělcům. Noviny, rozhlas i filmové týdeníky líčily kněze jako agenty Vatikánu a imperialistů, a když parlament 11. července 1951 schvaloval zákon o ochraně státních hranic, poslanci se na babickou vraždu výslovně odvolávali. V sedmdesátých letech se příběh dostal i do seriálu Třicet případů majora Zemana, který mu věnoval díly Vrah se skrývá v poli a Štvanice.

Spravedlnost po desítkách let

Do dubna 1996 soudy postupně zrušily všechny původní rozsudky. O rok později obvinil Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dva poslední žijící přísedící senátu, Jaroslava Demčáka a Pavla Vítka, ze zneužití pravomoci. Soudní řízení s Demčákem ale bylo kvůli jeho zdraví přerušeno a Vítek zemřel v červenci 2001 dříve, než soud vynesl rozsudek.

Kněží Jan Bula a Václav Drbola se dočkali uznání teprve letos. V sobotu 6. června 2026 je kardinál Michael Czerny na brněnském výstavišti prohlásil za blahoslavené mučedníky, a stali se tak prvními takto uznanými mučedníky samostatné České republiky. Pomník třem zastřeleným funkcionářům přitom v Babicích stojí od roku 1975, takže si vesnice dnes připomíná oběti na obou stranách tohoto tragického příběhu.

Zdroje

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/kolem-pripadu-tri-zastrelenych-ve-skole-v-babicich-zustaly-nejasnosti-poslouzil-jako-zaminka-k-repre-32928

https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1162366-k-babicke-vrazde-nemuselo-dojit-rika-miroslav-kasacek

https://ekonomickydenik.cz/po-strelbe-na-vesnicke-soudruhy-prisla-ruda-heydrichiada-pocet-obeti-byl-nasobne-vyssi/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-komunisti-je-mucili-dva-knezi-se-dockaji-slavnosti-jakou-cesko-nepamatuje-307833

https://aleteia.org/2026/06/10/two-czech-priests-are-now-recognized-as-martyrs-of-communism/

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2026/07/TZ-2026_07-USTR-celodennim-komponovanym-pasmem-pripomene-udalosti-v-Babicich-1951.pdf

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz