Článek
Na Oktoberfestu jsem nikdy nebyla, ale určitou představu mám. Tupláky piva, vyprsené ženy v krojích, muži v lederhosen a hodně, opravdu hodně lidí na jednom místě v Mnichově. Čili nic, co bych nutně musela vidět a zažít.
Nicméně mě přilákala možnost dobrého výdělku - a ten by byl. „Za těch pár dní - nakonec více než 14 dní - jsem si vydělala skoro 100 tisíc korun,“ říká mi kamarádka do telefonu. To znělo lákavě. Při bližším vyzpovídání už to ale tak lákavé nebylo.
Kamarádka tam prodávala preclíky. „Z každého prodaného preclíku máš dvacku + dýška,“ říká mi s tím, že se ale dost oháněla a pracovala, i když ostatní prodejci měli pauzu na kouření.
O nepříjemné zážitky nebyla nouze
„První tři dny jsem brečela, ale pak už to bylo dobré,“ říká a pro mě je to první velká „red flag.“ Musela mít u sebe kasírku a rychle se naučit počítat a vracet eura. To by asi nebylo po chvíli tak stresující, kdyby veškerá konverzace neprobíhala v němčině.
Oprášená gymnaziální němčina, kterou já osobně mám navíc spíš dost zaprášenou, jí v Bavorsku byla skoro k ničemu. Bavorská němčina se liší od standardní němčiny výslovností a slovní zásobou. „Nevyslovila jsem správně ani čísla,“ vzpomíná na svoji první zkušenost s prodejem preclíků kamarádka.
Prý se tam naučila být asertivnější. Musela. Blbci se najdou všude, ale to, že jí jeden chlap řekl, ať přijede, až se naučí pořádně německy, bych zažít taky úplně nepotřebovala. Kolik podobných keců si vyslechnou cizinci pracující u nás, říkám si.
Helmuti a Gertrudy
„A co kroj? Ten mi půjčí?“ ptám se a předpokládám, že ano. Ale předpokládám špatně. Je třeba si ho sehnat. Stačí ale prý přijet o den dřív a obejít mnichovské sekáče. Tam toho je hodně. Čím nápaditější a zábavnější ustrojení, tím lépe. Lidé jsou pak z nějakého důvodu ochotnější dávat větší dýška. Karnevaly jsem nikdy neměla moc ráda.
Mé introvertní já se opravdu začíná vzpírat.
Když mi ještě řekla, že jejich stan je takový nejklidnější a nejtradičnější, ale že i tam stejně chodí člověk s lopatkou s pilinami, aby zasypával zvratky. Uvědomila jsem si, že do takové alko akce jít nemůžu. Na ožralé turisty se můžu jezdit dívat každý víkend do centra Prahy, když budu náhodou chtít. A to já spíš nebudu.
„Sranda ty Helmuti a Gertrudy v krojích,“ líčí mi kamarádka optimisticky a letos je tam od začátku až do konce - do 3. října - znovu. Ale já si najdu jiné výzvy. Tahle oktoberfestová není nic pro mě.
P.S.: I když samotnou akci neodsuzuji, jelikož jsem na ní nikdy nebyla.
