Článek
Na začátku rozhovoru trochu ztuhlá Radka upozorňuje, že je hodně brzy a že nemá ráda rána. Čestmír uznává, že je teprve 8:30. I tak ale už od první minuty jedou na seriózní a velmi upřímné vlně.
„Za všechno, co se mi děje, si můžu sama,“ přiznává Radka a týká se to i toho, jak působí na lidi. Neumí se prý bezdůvodně usmívat. „Tvářím se, jak se tvářím, což si většina lidí vykládá, že jsem arogantní, namyšlená nebo se povyšuju, ale to je prostě jenom moje hlava,“ říká spisovatelka, která se možná neumí usmívat, ale za to umí provokovat.
„Moji blízcí mi říkají, proč si dělám takový mediální obraz, když ve skutečnosti jsem úplně jiná,“ odhaluje Radka reakce svého blízkého okolí. Říká, že 90 % času žije obyčejně, a že si nepotřebuje chodit pro pochvaly.
Kdo potřebuje terapii?
Jelikož Čestmír Strakatý často vede rozhovory tak, že vypadají jako terapeutická sezení, poodhaluje toho spisovatelka ze své osobnosti docela hodně. Chtěla by psát milé příběhy, ale prý v sobě nemá tu potřebnou laskavost. Při psaní jí vyhovuje, když se trápí.
Proto prý nechce chodit na terapie, aby jí psaní pořád šlo, tak jak si představuje. Třeštíková je tu otevřená a upřímná tak, že ji i přes její pokračující strnulost, začne mít člověk skoro až…přestane mu tolik vadit :)
„Nechápu, co proti ní lidi mají. Asi to, že má všechno u zadku, zatímco oni jsou na prášky ze všeho,“ popisuje někdo v komentáři pod rozhovorem na YouTube.
A tím se to dá možná shrnout.
V psychologii platí, že pokud vás něco na někom štve, je to něco, na co byste se měli zaměřit, protože pokud byste s tím neměli problém, tak by vás to nechávalo chladnými.
Pokud vás tedy v něčem irituje, dejte si terapii Radkou.
P.S.: Delší placenou verzi rozhovoru jsem neslyšela, ale určitě tam padlo ještě něco zajímavého…
