Článek
Málokterý český herec se dokázal zapsat do národního povědomí s takovou intenzitou jako právě Josef Vinklář. Když se řekne jeho jméno, většině lidí okamžitě naskočí samolibý úsměv doktora Cvacha nebo rozvážná tvář inspektora Boušeho. Vinklář však nebyl jen představitelem několika televizních legend, ale především mistrem dramatického detailu a charakterním hercem první velikosti, jehož životní dráha připomínala napínavý román.
Od popela vyhořelého domku až na jeviště k Werichovi
Začátky přitom budoucí hvězdě Národního divadla nepřály. Narodil se v Podůlší v Českém ráji, ale po ničivém požáru rodného domku se rodina musela narychlo přestěhovat do Prahy na Smíchov. Josefova maminka Julie přijala těžkou práci domovnice, aby rodinu uživila. Chlapec trávil většinu volného času toulkami a hrami v zeleni Kinského zahrady. Během německé okupace rodinu zasáhla další těžká rána, když gestapo zatklo otce za jeho předválečné členství v komunistické straně.
Maminka však vnímala synův talent a navzdory tíživým poměrům ho přivedla do slavného Dismanova rozhlasového dětského souboru. Tam se zrodila Josefova celoživotní láska k divadlu. Život mu navíc hned v mládí přinesl kuriózní zápletku. Když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, omylem uvedl datum narození 14. listopadu namísto skutečného 10. listopadu 1930. Herec se pak celý život s úsměvem bavil tím, že vlastně slaví narozeniny dvakrát. Po měšťanské škole a jednoročním učebním kurzu vedly jeho kroky přímo do Divadla Voskovce a Wericha, kde mezi lety 1946 a 1948 nasával prvotřídní kumštýřské řemeslo přímo od mistrů humoru.
Fenomén Cvach, který vyvolával hněv na ulici
Od roku 1950 spojil Josef Vinklář svůj profesní osud na dlouhá desetiletí s Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého. Zde vyzrál ve svrchovaného herce schopného vystihnout nejhlubší zákoutí lidské duše. Logickým vrcholem jeho divadelní cesty pak byl v roce 1983 přestup do činohry Národního divadla. Přestože na jevištích ztvárnil stovky rolí, největší slávu mu přinesla televizní obrazovka.
Diváci si zamilovali jeho klidného a spravedlivého inspektora Josefa Boušeho v legendárních Hříšných lidech města pražského a pozdějším pokračování Panoptikum Města pražského. Skutečný společenský fenomén se však zrodil až s rolí intrikánského, neschopného a arogantního doktora Cvacha v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města. Vinklář vystavěl tuto negativní figuru s takovou bravurou a psychologickou přesností, až lidé přestávali rozlišovat mezi hercem a jeho rolí. Na ulici na něj kolemjdoucí pokřikovali a v obchodech se setkával s odmítavými pohledy. Pro herce to byla paradoxně ta největší možná poklona, protože přesně vystihla sílu jeho talentu.
Bouřlivá léta, dabingové mistrovství a návrat domů
Jeho soukromý život byl stejně dramatický jako postavy, které hrál. Josef Vinklář byl člověk vášnivý, neústupný a náročný k sobě i svému okolí. Oženil se celkem třikrát. Jeho první manželkou byla kolegyně Jana Dítětová, s níž měl syna Jakuba. Později spojil svůj život s herečkou Ivankou Devátou, kterou si vzal dokonce dvakrát a vychovali spolu syna Adama. Své životní vzestupy, pády i omyly otevřeně zrekapituloval ve své autobiografické knize Pokus o kus pravdy, v níž se nesnažil stylizovat do role bezchybného hrdiny.
Významnou stopu zanechal také v oblasti dabingu, kde byl jeho podmanivý hlas nezaměnitelnou značkou. V roce 2000 byl za své celoživotní mistrovství po právu oceněn prestižní Cenou Františka Filipovského.
Když 18. září 2007 ve věku sedmdesáti šesti let dohrál své pozemské představení, odešel s ním kus zlaté éry českého herectví. Jeho cesta se nakonec symbolicky uzavřela tam, kde začala. Josef Vinklář našel místo svého věčného odpočinku v rodinném hrobě na poklidném hřbitově v Libuni, obklopen malebnou krajinou milovaného Českého ráje.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Vinklář
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/zemrel-herec-josef-vinklar-160930
https://filmbaze.cz/people/28757/josef-vinklar
https://www.fdb.cz/osobnost/4438-josef-vinklar
