Článek
S tím, jak v Česku sílí debata o diskriminaci a právech sexuálních menšin, je stále více zřetelné, že mnoho náboženských konzervativců si plete svobodu vyznání s klerofašismem.
Slovo klerofašismus tu používám sice s nadsázkou, ale jen s malou. Podstatou je, že věřící konzervativci (říkejme jim dále třeba ultrakonzervativci) nechápou svobodu vyznání jako volnost organizovat si jejich život a rodinu podle vlastních náboženských představ. Stále více propadají představě, že jejich náboženská svoboda znamená, že v souladu s jejich vírou musí povinně žít i všichni ostatní kolem nich. To bezprostředně vede k omezování práv druhých lidí. Sekulární stát tak přetvářejí na takový, jehož právní systém je podřízen jejich náboženství a jejich podobě víry.
Manželství pro všechny
Křišťálově jasně je to vidět na debatě kolem odstranění diskriminace sexuálních menšin a schválení manželství pro všechny.
Na jedné straně nikdo z liberálně smýšlejících občanů nijak nebrání ultrakonzervativcům uzavírat manželství s lidmi, které milují. Nijak jim taky nebrání organizovat si rodiny v souladu s jejich vírou. Mají v tom naprostou svobodu. Sekulární stát je k jejich potřebám a specifickému přesvědčení dokonce tak tolerantní, že uznává jejich církevní sňatky jako zcela rovné se sňatky občanskými. A je to tak dobře.
Na druhé straně ale vidíme pravý opak. Ultrakonzervativci věnují extrémní energii a úsilí tomu, aby manželství a rodinný život podle své víry nezvaně organizovali všem všem ostatním lidem. Prvky svého církevního práva se snaží protlačit do práva civilního a po civilním manželství požadují, aby se řídilo podobou manželství církevního. Zatímco jim se dostává v rodinné politice od sekulárního státu naprosté svobody a respektu, oni se snaží druhé lidi o svobodu připravit.
Nerespektují a neuznávají potřeby a právo druhých svobodně si organizovat rodinný život a uzavírat manželství s člověkem, kterého milují. Snaží se jim silou vnutit osobní náboženská dogmata a rozhodovat za ně o jejich rodinách. Protože nemůžou nikoho přinutit k poslušnosti ke své církvi, snaží se rozbíjet hranici mezi sekulárním státem a církvemi a svému náboženství chtějí podřídit civilní právní řád státu.
Můj Bůh pro tvoji rodinu
Politici, kteří se snaží zachovat diskriminaci sexuálních menšin a odmítají jejich právo na manželství a plná rodinná práva, vycházejí vstříc právě této snaze přetvořit sekulární stát ve svého druhu teokracii, kde o civilních zákonech rozhodují dogmata náboženské víry. Řada politiků sama tento klerikální přístup zastává. Mezi nimi i premiér Petr Fiala
Pan Fiala dlouhodobě odmítá uzákonění občanského manželství pro všechny. V září 2021 to vysvětlil takto: „Jsem přesvědčen, že jedině svazek muže a ženy je manželstvím. Nebráním nikomu, aby žil, s kým chce a jak chce. Ale po mně nikdo nemůže chtít, abych věřil, že lidé stejného pohlaví mají vytvářet manželství a rodinu, která se rovná té přirozené. Odporuje to mé víře, mému rozumu, mému poznání. Tak to prosím taky respektujte.“
Zde:
Jinými slovy říká toto: Respektujte moje manželství a rodinu. A navíc taky respektujte, že z náboženských důvodů naopak já nerespektuji vaše manželství a rodinu a z pozice politické moci vám budu bránit v tom mít rovná rodinná a manželská práva. Premiér tím ve skutečnosti nepožaduje respekt druhých k němu, ale odmítá respektovat druhé.
Podobně lakonicky se k potřebě udržení diskriminace lidí ze sexuálních menšin vyjádřil bývalý šéfredaktor Katolického týdeníku a blízký spojenec Dominika Duky, teolog Antonín Randa. Ve svém textu pro Konzervativní noviny z 11. září 2023 popisuje svůj údajný příběh. Šel zrovna po Praze, když náhodou potkal průvod tančících gayů. Chvíli na to náhodou spatřil pootevřené dveře do kostela. Vstoupil, usedl a zapřemýšlel o tom, že homosexuálové jsou lidé, kteří odmítají respektovat jakékoli hranice.
V tu chvíli mu náhodou přišla smska od dobrého kamaráda, který je náhodou gay a náhodou se rozhodně nechce ženit a náhodou nesnáší duhové průvody. Homosexuální kamarád panu Randovi shodou okolností poslal zprávu s duhovou vlajkou a zvracejícím smajlíkem. Pan Randa se pak spokojeně usmál a pomodlil se za homosexuály, protože jsou to lidé, kteří „touží mít víc štěstí, než kolik si ho smějí brát“ (doslovná citace).
Zde:
Historka působí nápadně účelově, zřejmě se nikdy nestala. Už pověstné je také to, že nejvíce homosexuálních přátel mají homofobní ultrakonzervativci těsně před hlasováním o manželství pro všechny. To jsou vždy média plná jejich „sám mám mezi nimi kamarády, ale“ a čirou náhodou jsou to vždy ti gayové, kteří se ženit nechtějí, po partnerovi netouží a život věnují tiché práci pro bližní. Nic proti nim (kromě toho, že jsou často fiktivní), ale že někdo nechce mít rodinu a vstoupit do manželství neznamená, že to nemá chtít nikdo.
Nejlépe ale náboženské autoritářství fundamentalistických ultrakonzervativců vystihuje páně Randovo přesvědčení, že jeho víra ho opravňuje k rozhodování, kolik a jakého štěstí komu na světě náleží. Skoro jakoby Bůh „stvořil svět“ jen díky tomu, že ho ultrakonzervativci nestihli stvořit dřív.
Nenechme se mýlit. Projevy exponovaných náboženských konzervativců, ať jakkoli šílené, se ještě většinou snaží působit civilizovaně. Když nahlédneme „do kabiny“, mezi jejich příznivce a tam, kde se nepřetvařují, slovník i argumentace nenechá nikoho na pochybách: homosexuálové nejsou rovnocenní lidé. Jsou to devianti, pedofilové a úchyláci. Jejich chování a často i samotná existence je proti Bohu. Chtějí zničit naše rodiny, nemají na nic nárok, jsou to nepřátelé.
Obyčejná homofobie, pohrdání a nenávist, s pocitem „Bůh je na naší straně“. Legendární kázání Petra Piťhy o tom, jak homosexuálové chtějí heterosexuálům sebrat děti, rozbít rodiny a poslat všechny do koncentráků, je u ultrakonzervativců stále živé a oblíbené.
Zde:
Náboženská homofobie
Motivace nábožensky inspirovanou homofobií je velice dobře čitelná i u řady veřejně působících organizací. Za všechny například ultrakonzervativní lobbistická Aliance pro rodinu (Alipro).
Předsedkyně Alipro Jana Jochová veřejně tvrdí věci jako:
- Homosexualita je nemoc
- Homosexualita byla vyřazena ze seznamu nemocí jen z politických důvodů
- Homosexuálové „by se měli léčit, když budou chtít“ (tzv. konverzní terapie)
- Homosexuálové by neměli mít partnera a měli by žít sami
- Dokonce v případě vlastního homosexuálního dítěte si vysloveně přeje, aby v tom případě zůstalo samo a bez partnera
- Nechce, aby se na školách dělala osvěta o pohlavních nemocech a zejména o HIV, protože by to „mohli učit divní lidé“, myšleno homosexuálové
Místopředseda Alipro Jan Gregor často obhajuje a propaguje silně homofobní autory a aktivisty, kteří tvrdí věci jako:
- Homosexualita je hřích (Milano)
- Homosexuálové jsou defektní a lze je léčit (Aguilar)
- Za mého mládí by homosexuální rodinu nikdo nehrál ani v kabaretu (Leidenfrost)
Přesné citace s odkazy na zdroje včetně časů pro videorozhovory zde:
Náboženský fundamentalismus a homofobie jsou tou skutečnou motivací většiny odporu proti manželství pro všechny. Přesvědčení, že homosexuálové jsou podřadní, nebezpeční a nemají na rovná práva nárok. Všechny ostatní argumenty, které odpůrci přináší, jsou zástupné a zoufale hledané. Ohrožení rodin, ohrožení dětí, ohrožení budoucnosti státu. Všechno odborně i empiricky dávno vyvrácené nesmysly, které před sebe ale vystrkují jako fíkový list, aby nebyla vidět jejich nahá podstata.
Jdou tvrdě za svým. Ultrakonzervativci skrze svoji lobbistickou organizaci Alipro pomohli připravit návrh ústavního zákona, omezujícího manželství pouze na sňatek muže a ženy. Alipro připravila podklady pro důvodovou zprávu tohoto legislativního návrhu. A v ní jako argumentaci použila lživá překroucení několika odborných studií. Některé se tématu vůbec netýkaly, některé konstatovaly opak toho, než co o nich v důvodové zprávě tvrdilo Alipro. V některých případech se sami autoři studie ohradili proti lživé dezinterpretaci.
Zde:
Opakovaně se tak potvrzuje, že kromě Boha zbývá náboženským konzervativcům k argumentaci proti rovným právům sexuálních menšin pouze lež a překrucování faktů.
