Manželství pro všechny: neexistuje věcný argument proti

Veřejná diskuze o manželství pro všechny není v Česku diskuzí. Je to spíše monolog podvodných manipulací a lží ze strany odpůrců narovnání práv v přístupu k manželství. Odborná diskuze je dávno uzavřená a její výsledek je jasný: neexistuje žádný věcný argument proti manželství pro všechny, zato existuje řada dobrých důvodů, proč ho uzákonit.

Jsou schopni dostát všem všech právům a povinnostem, které na manželství klade občanský zákoník. Vzájemná láska, péče a podpora, společná domácnost, rodina, společná výchova a péče o děti.

Navzdory rozšířené bizarní představě, homosexualita neznamená neplodnost a stejnopohlavní páry tak mohou vychovávat jak děti adoptované, tak vlastní děti jednoho nebo obou partnerů. Což je situace standardní a typická i pro heterosexuální páry, kde se rozvádí přibližně polovina manželství a přibližně polovina dětí se rodí mimo manželství.

Stejnopohlavní páry sice nemají možnost přirozenou cestou zplodit vlastní společné potomky, tu možnost však nemá také velké množství neplodných nebo starších heterosexuálních párů. A především, manželství není nijak vázáno na schopnost zplodit společné potomky, nebo vůbec děti chtít.

Neexistuje povinnost plynoucí z manželství, kterou by nebyly schopny naplnit jak heterosexuální, tak homosexuální páry. Diskriminace stejnopohlavních párů tak nemá oporu v obsahové definici manželství a je pouze historicky danou svévolí, jakou byly do svého zrušení třeba zákony o otrocích.

O kvalitě výchovy a rodinného zázemí nerozhoduje sexuální orientace rodičů, ale to, zda dětem vytváří milující a pečující prostředí. Toho jsou podle jednoznačného odborného konsensu stejnopohlavní páry schopné stejně, jako páry heterosexuální.

Proto stejnopohlavní manželství podporuje například odborné stanovisko (nejde o politický názor, ale výsledek kritické odborné diskuze) Americké psychologické asociace (APA), největší odborné asociace psychologů.

Stejně tak ho podporuje odborné stanovisko Americké asociace pediatrů (AAP):

Je také jednoznačně v zájmu dětí, aby jejich případným neheterosexuálním rodičům stát nebránil uzavírat manželství se stejnopohlavním partnerem. Poskytuje jim to vyšší míru materiální jistoty a lepší duševní i fyzické zdraví.

I z hlediska samotných partnerů je tak manželství důležitou institucí, jejíž benefity jsou jim v rámci diskriminace podle sexuální orientace zcela bezdůvodně odepřeny, s negativním dopadem na jejich fyzické a duševní zdraví.

Spousta předsudků vůči LGBT+ lidem ve společnosti stále přetrvává. Podle statistik jsou jednou ze skupin nejvíce ohrožených násilím z nenávisti. Více než polovina LGBT+ lidí se v ČR setkala s fyzickým nebo verbálním útokem na svou osobu z důvodu své identity.

Stát musí dát důrazněji najevo, že lidé všech sexuálních orientací jsou stejně hodnotnými členy společnosti a vlastní identita nesmí být důvodem k jakékoli bezdůvodné formě diskriminace. Po staletích brutální diskriminace a šikany je odmítnutí jakéhokoli rozdělování lidských bytostí podle sexuální orientace na „normální“ a „ty ostatní“ spíše absolutní nezbytné minimum, které musí demokratický stát naplnit. Žádné bezdůvodné rozdělování institucí státu na „pro normální“ a „pro ty divné“.

Existují pouze fámy, pověry a lži, které stojí na homofobii a odpůrci je šíří v zásadě z jednoho ze tří důvodů:

Nemají relevantní informace, čerpají ze středověkých pověr a hospodských drbů.

Z důvodů náboženského nebo jiného fanatismu lidmi s menšinovou sexuální orientací pohrdají, nebo je nenávidí. Mají potřebu cítit se jako někdo lepší, než „ten póvl“ a chtějí si udržet zdání výlučnosti právě skrze manželství jako svého druhu exkluzivní klub.

Politici, kteří si téma homofobie účelově osedlali bez ohledu na vlastní skutečný postoj, jako nástroj pro vlastní politickou kariéru.

Všechny argumenty proti manželství pro všechny jsou stokrát vyvrácené. Odpůrci je prostě jen nereflektovaně a nepoctivě opakují do zblbnutí.

Když ministr spravedlnosti Blažek tvrdí, že „nezná žádné důvody pro manželství pro všechny“, samozřejmě vědomě a úmyslně lže. Patří beze zbytku do skupiny homofobů z důvodu prospěchu vlastní politické kariéry.

Jednak jsou všechny argumenty léta přítomné ve veřejném prostoru a zná je v podstatě každý, kdo má funkční nervovou soustavu. Natož ministr vlády, která byla adresátem mnoha informačních akcí a kampaní k situaci LGBT lidí.

Především je ale Blažkovo ministerstvo účastníkem připomínkového řízení k vládnímu dokumentu Návrh vládní strategie rovnosti a odstraňování bariér důstojného života LGBTI+ lidí v ČR 2021–2026. Návrh strategie obsahuje kromě jiného silné doporučení pro schválení manželství pro všechny a vysvětluje proč:

Cíl 2.1 - Zajistit stabilitu a bezpečí pro LGBTI+ páry

První bariérou, se kterou se LGBTI+ lidé ve svém rodinném životě potýkají, je již samotné právní uznání svých vzájemných vztahů. Mezinárodní lidskoprávní standardy jim přiznávají právo na uznání vzájemného vztahu se stejnými právy a povinnostmi jako párům lidí různého pohlaví. Stejnopohlavní páry mohou v některých zemích zatím vstoupit pouze do civilního (registrovaného) partnerství s různou mírou přiznaných práv. Avšak již ve 30 státech světa mohou stejnopohlavní páry vstoupit do manželství se stejnými právy jako u párů lidí různého pohlaví.

Mezinárodní lidskoprávní standardy sice původně definovaly manželství jako svazek muže a ženy, avšak i tyto standardy se postupně mění a směřují k umožnění vstupu do manželství i stejnopohlavním párům. V ČR však v současnosti stejnopohlavní páry do manželství vstoupit nemohou. Jsou odkázány na registrované partnerství, které ale nedává jejich vztahům a rodinám stejnou důstojnost a poskytuje oproti manželství mnohem méně práv jak partnerům, tak jejich dětem. 

Jde o samotné rozdělování vztahů na dvě kategorie, symbolické rozdíly při vstupu do manželství či partnerství, rozdíly majetkoprávní a závazkové (neexistence např. společného jmění či společného nájmu bytu), rozdíly v sociálním zabezpečení a podpoře (přístup k pozůstalostním důchodům či přechod nároků na nemocenské či jiné dávky) a především v postavení vůči dětem, které vychovávají.

LGBTI+ páry tak jsou v ČR poměrně významně znevýhodněny. Plné zrovnoprávnění párů lidí stejného pohlaví s různopohlavními páry zajistí možnost všech párů vstoupit do manželství jako tradičního statusového svazku, kde mají oba lidé stejné postavení, vzájemná práva a povinnosti a poskytují si vzájemnou podporu a pomoc. Manželství dává rodině stabilitu a vytváří harmonický prostor (nejen) pro řádnou výchovu děti a rozvoj vztahů vůči oběma svým rodičům. Manželé, na rozdíl od registrovaných partnerů, mohou společně osvojit či přijmout do pěstounské péče i cizí dítě. Umožnění manželství párům stejného pohlaví učiní zbytečným i rozvod z důvodů úřední změny pohlaví, a tak posílí i vzájemné právní vztahy trans* lidí, pokud je chtějí zachovat. Jedná se také o důležitý symbolický krok směřující ke zrovnoprávnění LGBTI+ lidí. Podle průzkumu provedeného online dotazníkem spolkem Prague Pride v červenci 2016 chce mít 86 % gayů a leseb možnost vstupovat do manželství. Zároveň dle průzkumu Být LGBTI+ v Česku veřejné ochránkyně práv z roku 2019 je 96 % LGBTI+ lidí přesvědčeno, že by zpřístupnění manželství i párům stejného pohlaví umožnilo, aby se jim v Česku žilo lépe.

Ministr Blažek o dokumentu prokazatelně ví, mluví o něm v odpovědi na akci Společně proti nenávisti, byť se konkrétní odpovědi vyhýbá a odkazuje na Úřad vlády.

Blažkovo tvrzení je stejné, jako kdyby Jefferson Davis, prezident Konfederace, tvrdil na konci občanské války, že neslyšel jediný důvod pro zrušení otroctví amerických černochů. Na rozdíl od zrušení otroctví je zrušení diskriminace LGBT+ lidí v přístupu k manželství triviální politickou událostí bez jakýchkoli negativních ekonomických nebo sociálních implikací.

Posledním výstřelem homofobů v boji proti manželství pro všechny je snaha spojit ho šikmou plochou se surogátním mateřstvím a odmítnout ho údajně z důvodu nutného odmítnutí „obchodu s dětmi“. Je to nejčerstvější lež z rejstříku homofobních odpůrců.

Realita je taková, že surogátní mateřství není nijak spojeno s manželstvím pro všechny. Je to zcela samostatný fenomén a v naprosté většině ho využívají nikoli gayové, ale heterosexuální páry. Podmínky surogátního mateřství je potřeba řešit obecně bez ohledu na sexuální orientaci rodičů. Není na něm nic, co by se týkalo LGBT párů a netýkalo se úplně stejně párů heterosexuálních. Manželství pro všechny nedává pro surogátní mateřství gayům žádná práva navíc oproti hetero párům, stejně tak absence manželství pro všechny nijak neřeší existující problémy surogátního mateřství.

Jde pouze o další lživý rétorický trik, který nyní koordinovaně jako na povel šíří homofobní organizace a aktivisté jako Alipro, Konzervativní noviny a další.