Článek
V 21. století by se dalo očekávat, že lidstvo bude dostatečně vyspělé, aby hledalo jiné cesty než řešení konfliktů zbraněmi. Přesto každý den slyšíme zprávy o probíhajících válkách, teroristických útocích či hrozbách, které ohrožují bezpečí obyčejných lidí. Středeční vojenská přehlídka na pekingském náměstí Nebeského klidu ukázala nejmodernější techniku současnosti. Na jednu stranu je to symbol technologického pokroku a státní síly, na druhou stranu to vyvolává otázku: proč ukazujeme sílu místo hledání cesty k míru?
Právě taková demonstrace by se měla stát spíše podnětem k přemýšlení, jak ukončit válečné konflikty než k dalšímu zbrojení. Čínský prezident Si Ťin-pching ve svém projevu připomněl: „Lidské bytosti žijí na stejné planetě a měli bychom spolupracovat a mírumilovně koexistovat. Svět by se nikdy neměl vrátit k zákonům džungle, kde malé a slabé země budou šikanovány velmocemi. Vždy se musíme držet cesty mírového rozvoje a pevně chránit světový mír a klid.“ Tato slova znějí jako jasný apel na mírové řešení sporů, ale skutečná otázka je, zda podle nich budou státy a jejich představitelé jednat i v praxi.
Je snadné pronést vznešený projev, je však mnohem těžší naplnit jej činy. Mír není jen absence války, ale aktivní práce na porozumění mezi národy, respektu k lidským právům a snaha řešit problémy bez použití síly. Pokud přehlídky moderních zbraní mají mít skutečný smysl, pak jedině tehdy, pokud nám připomenou, jak ničivá tato technika může být, a jak nutné je ji nikdy nepoužít. V 21. století stojíme před rozhodnutím: buď se vydáme cestou nekonečného soupeření a hrozeb, nebo se konečně naučíme spolupracovat a sdílet tuto planetu jako společný domov. Mír není slabost, je to jediná cesta k budoucnosti, která dává smysl.
