Článek
Nejzajímavější na celé věci ale nebyly samotné sloupky nebo čáry, nýbrž to, jakým způsobem radnice s lidmi komunikuje. Když se objevily první kritické hlasy a lidé se začali ptát na sociálních sítích, objevila se ze strany zaměstnanců úřadu svérázná argumentace. Jak zaznělo přímo v diskuzi, „jestli vás něco zajímá, stačí přijít na radnici a normálně se zeptat“ nebo že „stačí zavolat nebo přijít na příslušný odbor městského úřadu“ a „úředníci Vám to rádi sdělí“.
Parkovací stání vyznačená na náměstí, jejichž rozměry vyvolávají mezi řidiči pochybnosti o praktické využitelnosti.
Benešovská radnice se občas chová jako stát ve státě. Působí to tak, jako by chtěla lidi rozdělit na jednotlivce s tím, že každého zvlášť za zdmi úřadu snáze uchlácholí. Město ale potřebuje čerstvou a svěží energii, vítr do plachet a nové nápady. Člověk se pak neubrání otázce, zda radnice už není zralá na nutné změny. Samospráva tu má přece být pro lidi, ne lidé pro úřad.
Podobný styl komunikace, kdy se úřad uzavírá před veřejností, je přitom v dnešní době těžko představitelný. Třeba v nedaleké České Kamenici to funguje úplně jinak – na dotazy a připomínky občanů tam v diskuzích na sociálních sítích běžně a věcně reaguje přímo starosta a poslanec Jan Papajanovský.
Benešov nad Ploučnicí má zhruba tři a půl tisíce obyvatel. Kdyby měl každý občan kvůli každé změně osobně obíhat úřad, úředníci by nedělali nic jiného. Sociální sítě jsou přitom tím nejrychlejším a nejjednodušším způsobem, jak efektivně propojit komunitu a dát lidem informace včas.
Úkolem moderní samosprávy není sedět za zdmi, čekat a bránit se jakékoliv diskuzi. Za tím vším často stojí jen prostý strach z otevřenosti a obava přiznat vlastní chybu před veřejností. Pokud radnice bere sociální sítě pouze jako nutné zlo, obousměrná a férová komunikace s lidmi bude v Benešově i nadále hluboce pokulhávat.
