Článek
Plány na děčínský jez a celkové splavnění Labe se dlouhodobě opírají o sliby, že řeka po úpravách přepraví až 4,5 milionu tun zboží ročně. Realita na papíře je ale podstatně skromnější.
Studie zpracované pro Ředitelství vodních cest ČR (ŘVC) vyčíslily celkové investiční náklady na úpravy labsko-vltavské cesty na 16,4 miliardy korun bez DPH, přičemž samotný Plavební stupeň Děčín vychází na 6,7 až 7,2 miliardy korun.
Aby takto masivní projekt vyšel v ekonomických modelech jako obhajitelný, musí počítat s obřím nárůstem dopravy. Jenže slibované miliony tun nevycházejí z tvrdých dat od širokého průmyslu, ale pouze z teoretického násobku starších statistik. Autoři poptávkové studie VUT doslova uvádějí:
Oslovení odborníci se shodli, že zbožový potenciál nevyužitých přeprav vnitrozemské vodní cesty je v případě ČR minimálně 4–5× vyšší, než je v současnosti přepravované množství… čtyřnásobné navýšení… by v absolutních číslech znamenalo 6 462 tis. tun zboží ročně.
Při detailním průzkumu trhu u konkrétních firem se však ukazuje, že reálný zájem o pravidelnou plavbu má jen hrstka podniků. Studie navíc přiznává i zásadní problém celého záměru:
Potenciální uživatelé kladou na první místa spolehlivost… Ani jednu z těchto podmínek není nabídka vnitrozemské vodní cesty v současnosti schopna zaručit.
Výpočty v analýze navíc spoléhají například na dovoz energetického uhlí, což v době útlumu uhelné energetiky nedává žádný ekonomický smysl. Samotná finanční analýza projektu vykazuje čistou současnou hodnotu –11 miliard korun. Aby ekonomická návratnost vyšla alespoň na papíře kladně, museli si analytici pomoci účetním započtením vysoké hodnoty stavby na samém konci třicetiletého období.
Vodní doprava má v logistice své místo, ale obhajovat miliardové stavby nereálnými vidinami nedává smysl. Mnohem spolehlivější a celoroční páteří vnitrozemské dopravy zůstává železnice.
(Dokumenty byly získány od ŘVC ČR na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím)
