Článek
Procházíte-li se Mariánskou loukou v Děčíně za denního světla, pravděpodobně potkáte majitele se svými čtyřnohými společníky. Pro některé je tento park bohužel spojený s nálepkou „místo pro feťáky, bezdomovce a venčení psů“. Ale víte, že právě přítomnost pejskařů může být jedním z nejúčinnějších nástrojů přirozené bezpečnosti veřejných prostranství?
Neformální hlídači městských zákoutí
Pejskaři jsou zvláštní skupinou obyvatel města. Venčí své mazlíčky pravidelně, za každého počasí, především v denních a podvečerních hodinách. Díky nim Mariánská louka během dne nikdy nezůstává zcela opuštěná. Tato „aktivní přítomnost“ vytváří přirozenou sociální kontrolu, kterou žádné bezpečnostní kamery nemohou nahradit.
„Chodím sem každý den, ráno a odpoledne. Znám každý keř a strom. A znám i tváře pravidelných návštěvníků. Hned poznám, když se tu děje něco neobvyklého,“ říká paní Lenka, která venčí svého labradora na Mariánské louce již sedmým rokem.
Psí komunita jako katalyzátor sousedských vztahů
Majitelé psů se často mezi sebou znají. Potkávají se pravidelně, sdílejí informace a vytvářejí tak neformální síť „očí a uší“ parku. Tento komunitní rozměr pejskařství je nedoceněným aspektem městské bezpečnosti.
Podobný fenomén pozorujeme samozřejmě i v jiných městech. Například v pražských Riegrových sadech vedla vysoká koncentrace pejskařů k výraznému zlepšení bezpečnostní situace v parku, který byl dříve známý jako problémová lokalita.
Denní a večerní bezpečnost – rozdíl jak den a noc
Je třeba přiznat, že s příchodem noci se charakter Mariánské louky mění. Pejskaři už místo zpravidla nevyhledávají a prostor přebírá hlučná mládež konzumující levný alkohol. Tento kontrast jen podtrhuje význam pejskařů pro denní bezpečnost lokality.
„Po setmění už sem nechodím,“ přiznává pan Hájek, majitel dvou kříženců. „To už je jiný svět a člověk se tu necítí dobře ani se psem.“
Mezi nostalgií a realitou: případ koupaliště pod zámkem
V diskusích o Mariánské louce se často objevuje téma bývalého koupaliště pod zámkem. Chápu nostalgii mnoha Děčíňáků – koupaliště bylo oblíbeným místem letního odpočinku několika generací. Bohužel, jeho obnova není reálně možná vzhledem k tomu, že se jedná o záplavovou oblast.
Místo abychom lnuli k minulosti, která se nemůže vrátit, měli bychom hledat nové způsoby, jak tento prostor využít pro současné potřeby obyvatel. Pejskaři jsou jednou z těchto možností – jejich přítomnost pomáhá udržovat prostor živý a bezpečný.
Pes jako přirozený odstrašující prvek
Samotná přítomnost psa, i když jde o přátelského pudla nebo jezevčíka, funguje jako odstrašující prvek pro potenciální pachatele drobné kriminality. Výzkumy ukazují, že oblasti s vyšším výskytem pejskařů vykazují nižší míru pouličních krádeží a vandalismu – alespoň během denních hodin.
Jak můžeme tento potenciál dále rozvíjet?
Obce by měly ve svých bezpečnostních strategiích počítat s přínosem pejskařů. Prakticky to znamená:
- Vytvoření vhodných podmínek pro bezpečné venčení (dostatek košů na psí exkrementy, dobré osvětlení)
- Podporu psích komunit a jejich zapojení do občanského života
- Rozptýlení míst pro venčení psů po celém území města
- Řešení problému nočního využívání veřejných prostranství
Mariánská louka: příležitost ve dne, výzva v noci
Mariánská louka v Děčíně představuje typický příklad městského prostoru s duální identitou – denní místo pro odpočinek, oáza pro rodiny a pejskaře, noční shromaždiště konzumentů alkoholu. Místo stigmatizace pejskařů bychom měli jejich přítomnost vítat a podporovat. Tvoří totiž přirozenou hráz proti nežádoucím jevům během dne.
Možná právě rozšíření podmínek pro pejskaře by mohlo pomoci „zabydlet“ park i ve večerních hodinách lidmi, kteří mají zájem na jeho kultivaci.
Tento článek je výzvou k přehodnocení našeho pohledu na městské pejskařství a na využití veřejných prostranství obecně. Bezpečný park plný života je realizovatelný velmi snadno – stačí ho přátelsky otevřít těm, kdo ho už teď pravidelně a rádi využívají.
