Článek
Svolání křížové výpravy
V roce 1187 dobyl Saladin většinu Jeruzalémského království společně s Jeruzalémem. V reakci na pád Jeruzaléma byla svolána třetí křížová výprava. Tato výprava dokázala znovu obsadit některé částí Jeruzalémského království, ale křižáci nedokázali obsadit Jeruzalém samotný.
Během třetí křížové výpravy se také zhoršily vztahy křižáků a Byzance. Král Richard Lví srdce například obsadil Kypr, jenž byl v rukou Byzantské říše. Kypr byl později odprodán Templářům, a třetí křížová výprava skončila uzavřením míru se Saladinem v roce 1192.
V roce 1198 byl zvolen papež Innocenc III. Jeho plánem bylo svolat novou křížovou výpravu, neboť křižácké státy ve svaté zemi byly stále slabé a Jeruzalém zůstával v rukou muslimů. Původní myšlenka Innocence III. byla zaútočit a ovládnout Egypt, který v té době držela dynastie Ajjúbovců (Založena Saladinem).
Papež očekával, že se křížové výpravy zúčastní francouzská a a evropská šlechta, jenže počet účastníku výpravy byl menší než se čekalo. Výprava si zajistila flotilu u Benátčanů, jenže křižáci neměli dostatek financí na to, aby mohli flotilu zaplatit.
Proto se Benátský dóže, Enrico Dandolo, rozhodl, že křižáky využije. Řekl jim, že pokud křižáci obsadí město Zara (Dnešní Zadar v Chorvatsku) tak jim sníží dluh. Křižáci následně toto udělali, čímž si vysloužili exkomunikaci u papeže, který toto učinil za to, že křižáci zaútočili na křesťanské město.
Vnitřní Byzantská politika
Pokud chceme pochopit další činy křižáků, musíme se podívat na vnitřní politiku Byzantské říše. Zde probíhaly dynastické boje mezi Izákem II. Angelosem a Alexiem III. Angelosem. Zde nakonec zvítězil Alexios III. Angelos, jenže syn Izáka II. Alexios IV. utekl na západ, kde hledal podporu k získaní trůnu.
Zde potkal křižácké vojsko a Benátčany. Těm slíbil, že jim zaplatí, dodá vojáky na křížovou výpravu a podřídí byzantskou církev papeži, když mu pomohou získat trůn. Také se za něho přimluvil císař Svaté Říše Římské, s kterým byl příbuzný. S tímto křižáci a Benátčane souhlasili a vydali se ke Konstantinopoli.
Zde úspěšně dokázali sesadit Alexia III. a Císařem se stal Alexios IV. Ten ale nebyl císař moc dlouho. O rok později byl Alexios IV. svržen frakcí, jež si nepřála přátelství s křižáky a na trůn byl dosazen Alexios V. Dukas, který se rozhodl křižáky, kteří byli utáboření před Konstantinopolí, vojensky konfrontovat.
To se mu ale nepodařilo, a křižáci 13. dubna 1204 Konstantinopol obsadili a brutálně ji vyplenili. Muž, jež byl za toto zodpovědný, dóže Enrico Dandolo byl v té době 97 let starý a zemřel následující rok.
Byzantská říše se následně rozdělila na několik státu, které byly ovládány jak křižáky tak Byzantskou šlechtou. Nově vzniklé Latinské císařství, jež bylo ovládáno křižáky, padlo v roce 1261, když ho Řekové obsadili Konstantinopol zpět a dynastie Palailogů obnovila Byzantskou říší.
V tento okamžik byla ale Byzantská říše až příliš slabá a nedokázala zastavit postupující Turky. Toto vše vedlo k pádu Konstantinopole v roce 1453.
Zdroje:
https://courses.lumenlearning.com/atd-herkimer-westerncivilization/chapter/the-fourth-crusade/
https://en.wikipedia.org/wiki/Fourth_Crusade
TYERMAN, Christopher. Svaté války: Dějiny křížových výprav. Praha: BB/art, 2010. ISBN 978-80-7381-731-0.
