Článek
Určitě jste slyšeli o iniciativě Litvínov nezhasne. Vznikla jako reakce na oznámení majoritního majitele hokejového klubu v Litvínově, petrochemické společnosti Orlen Unipetrol. Ta má hlavní výrobní závod v Záluží u Litvínova.
A s chemičkou je tamní hokejový klub spjatý dlouhá desetiletí. Od doby, kdy Litvínov nastoupil do nejvyšší hokejové soutěže Československa a po roce 1993 v ní setrval - a nikdy nespadl - nyní bojuje o další existenci.
Skupina Orlen Unipetrol ukončí svou podporu HC VERVA Litvínov po sezóně 2025/2026, jak oznámila tisková zpráva 27. června 2025. Tento krok ze strany společnosti bude znamenat konec dlouholetého partnerství s litvínovským hokejovým klubem.
O iniciativě, kterou rozjeli litvínovské hokejové legendy jako Robert Reichel, Jiří Šlégr či Martin Ručinský, bylo napsáno už mnohé. A není zrovna náhoda, že tito zlatí hoši z Nagana se chopili prvotní šance, jak širší veřejnosti sdělit, že hokej v Litvínově má pro Česko velký význam. Minimálně z historického hlediska.
Litvínov byl dominantním hokejovým klubem Severočeského kraje
Dějiny českého hokeje se severočeským Litvínovem jsou spjaty dlouhodobě. V rámci tehdejšího Československa se nejvyšší hokejová soutěž v letech 1956 až 1968 jmenovala 1. liga. Od roku 1968 do roku 1993 1. Celostátní hokejová liga.
Z pohledu do historie vyčteme, že předchůdcem hokejové ligy bylo Mistrovství zemí Koruny české, konané před první světovou válkou. Československá hokejová liga vznikla v roce 1936 jako výsledek snahy vytvořit pravidelnou soutěž pro nejlepší hokejová mužstva v Československu. Počátky hokejové ligy byly poznamenány řadou potíží: nehrálo se pravidelně, drtivá většina utkání byla odkázána na přírodní kluziště. Jediný stadión s umělou ledovou plochou byl v Praze.
Do roku 1960 vzniklo v Československu mnoho nových zimních stadionů. Od 60. do konce 80. let 20. století se tehdejší československá celostátní hokejová liga stala přípravou pro reprezentaci, která hrála mistrovství světa i byla účastníkem zimních olympiád.
Abychom si ilustrovali tehdejší dobu, tak zmiňme, že vlivem politického prostředí se cizinci v československé lize neobjevovali. Zároveň českoslovenští hráči v období hokejově nejproduktivnějšího věku nemohli odcházet do zahraničních soutěží. Odejít do zahraničí bylo povoleno za zvláštní zásluhy po dovršení věku 32 let, proto se v tomto období mnoho hokejistů rozhodlo pro emigraci.
Zároveň není náhoda, že v tomto období patřila mezi nejúspěšnější hokejové kluby Dukla Jihlava. Klub vznikl v roce 1956 pod názvem ASD Dukla Olomouc, zpočátku se tak jednalo o klub pozemního vojska Československé lidové armády. O rok později byl klub definitivně přestěhován do Jihlavy, s čímž souvisela změna názvu na Duklu Jihlava.
Do družstva tehdy nastupovali českoslovenští hokejisté k výkonu základní vojenské služby. Někteří už jako hotoví hráči, další jako talentovaní mladíci, kterým působení v elitním týmu pomohlo v kariéře: po návratu z vojny se stali oporami svých klubů a československé hokejové reprezentace.
Civilním klubem se Dukla Jihlava stala až po roce 1993 a cesta českou extraligou byla různorodá. Jihlavský hokejový klub se nemohl opřít o silného partnera jako severočeský Litvínov.
Litvínov uměl vychovat špičkové hokejisty od dětí a mládeže
Hokej v podkrušnohoském městě byl založen v roce 1945. Umělá ledová plocha byla vybudována v roce 1955 a o čtyři roky později už byl Litvínov účastníkem nejvyšší československé hokejové soutěže. Litvínovský hokej, to byla především chemička v Záluží u Litvínova.
Tři roky první trenérské zkušenosti v Litvínově v 60. letech získával mistr světa z roku 1949 Augustin Bubnik. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na hokejové mistrovství světa i zimní olympiádu útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět.
Už v roce 1965 ledová plocha v Litvínově získala zastřešení. To v podstatě vytvořilo základ zimního stadionu, který dnes nese jméno Ivana Hlinky.
Právě Ivan Hlinka se v rámci výzvy Litvínov nezhasne objevil a dokonce promluvil v krátkém videoklipu, který režíroval Petr Kolečko. A to za pomocí nástrojů umělé inteligence (AI).
V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa.
Abychom si připomenuli úspěch Litvínova pro celou československou a českou historii ledního hokeje, pokračujme ve výčtu známých hokejových jmen.
Počátek 80. let znamenal rozloučení s Ivanem Hlinkou a Jiřím Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL. A také odešli.
Avšak na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 let věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistrovství světa do 20 let. A Růžička s Rosolem si zahráli v Praze v roce 1985 mistrovství světa a získali zlatou medaili. S nimi si zahráli na pražském šampionátu i další litvínovští hráči.
Jen Klíma kvůli zranění v Praze nehrál. Poté emigroval a v dresu Edmontonu v roce 1990 se stal druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley Cupu. O čtyři roky ho předstihl ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.
Konec 80. let byl v Litvínově ve znamení další skupiny hokejových mladíků. Do týmu již pronikali noví mladí hráči jako útočníci Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, Jiří Šlégr, Zdeněk Orct z Liberce.
Litvínovští hráči excelovali i v NHL
Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínovští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručinský, Šlégr a Svoboda. Ti už hráli v NHL a tak jako celá česká extraliga, i hokej v Litvínově musel hledat nové hráče.
V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Robert Reichel, Jan Alinč a Petr Rosol.
Pokud jste četli pozorně, všimli jste si receptu na úspěch litvínovského hokeje. Což pak využila i česká hokejová reprezentace v 90. letech. Serie zlatých úspěchů z mistrovství světa a Nagana v roce 1998, což ještě chvíli trvalo i po roce 2000, stála na práci s mládeží.
Litvínov v tom byl velmi úspěšný. Mládežnickým hokejem prošel nejen Ivan Hlinka či Vladimír Růžička, ale také spolužáci Reichel, Ručinský, Šlégr. Mládež podporovala i litvínovská chemička, která se stala garantem zaměstnanosti, podporovala hokej a výchovu mládeže a místní obyvatelé tak měli hrdost. Právě hokejový klub a jeho úspěchy zajistily místním lidem hrdost k městu a k regionu. A mladí kluci viděli v idolech jako Hlinka, Růžička, Reichel naději, že i díky hokeji mohou zažít světlé zítřky.
Jen výčet mistrů světa, olympijských vítězů, držitelů Stanley Cupu, kteří oblékali dres hokejového Litvínova je poměrně obsáhlý. Najdeme v něm dvacet jmen. Co jméno, to pojem.
Litvínov uměl pracovat s mládeží, na stavbu nové hokejové arény zapomněl
Nemá smysl spekulovat, kde se stala chyba. Zda v tom, že litvínovskou chemičku vlastní firma z Polska, zda je to malá či nedostatečná podpora samotného města, zda jsou za tím potíže v evropském petrochemickém průmyslu… Jisté je, že Litvínov dodnes nepostavil novou hokejovou arénu.
Nedostatečné zázemí, neexistence moderní hokejové haly, dosluhující tréninkové ledové plochy, přerušení úspěšného modelu výchovy hokejové mládeže. Tohle jsme nemohli chtít po ikonách jako Hlinka, Růžička, Reichel, Ručinský či Šlégr. Ti jako hráči a trenéři udělali pro český a litvínovský hokej maximum.
Vybudovat zázemí, vše pojmout marketingově, zapojit firmy ze širší oblasti a nespoléhat se na jednu firmu z města - to byl úkol politické reprezentace města a Ústeckého kraje, potažmo státu, který dosud nemá ani ministerstvo sportu.
Bavíme se o klíčovém období po roce 1998, kdy Nagano vytvořilo zlatou horečku v mladé České republice. Právě hráči z Litvínova byli významnými strůjci úspěchu a historického milníku.
V této době, kdy Česko si uvědomilo, že mu chybí moderní zimní stadiony a probíhaly debaty o pořádání mistrovství světa v Praze, že by v roce 2004 měla stát nová hokejová hala, ve stejnou dobu měl Litvínov přemýšlet o novém zimním stadionu.
Místo toho začaly úpravy stávajícího zimáku, ale už o několik let později se z evropských dotací staví zimní stadion v Chomutově a dostavba probíhá v Litoměřicích a rekonstrukce v Ústí nad Labem. Ve stejné době vyrostla nová hala v Liberci. Místo jednoho elitního severočeského klubu najednou měla ambici města jako Liberec, Litoměřice, Ústí nad Labem a Chomutov. Jenže kromě Liberce ostatní města nemohla hokejově a tradicí konkurovat Litvínovu. Možná zbytečné tříštění sil a sponzorských peněz…
Centrum českého hokeje v Litvínově mohlo být magnetem na sponzory
V rámci celého Česka Litvínov měl příležitost se pasovat do role města, které by v rámci nové hokejové arény umístilo i třeba muzeum českého hokeje. Což by byla i velká turistická atrakce ve stylu: Jedeme do Litvínova poznávat úspěchy českého hokeje.
To se nepovedlo ani v posledních patnácti letech…
Nevyhovující zázemí stadionu ve vlastnictví města možná mohl být i jedním z důvodů, proč majitel a generální sponzor se rozhodl dále neinvestovat do litvínovského hokeje. Možná i to mohl být důvod pro vedení koncernu, který vlastní chemičku v Záluží u Litvínova, proč se stáhnout z hokeje v podkrušnohorském městě. Vždyť moderní hokejové arény nabízí i reprezentativní prostory pro obchodní schůzky a prezentace. To litvínovský zimák opravdu nesplňuje.
Město Litvínov jako jeden z minoritních akcionářů extraligového hokejového klubu Verva Litvínov teď shání partnery, kteří budou hokejisty sponzorovat v příští sezoně.
Starostka města Kamila Bláhová uvedla, že se ozval potenciální partner. Klub na webu informoval, že se hlavním partnerem stala společnost Marius Pedersen, starostka nicméně potenciálního partnera nejmenovala s tím, že jednání ještě pokračují. „Celá situace budí ve městě vášně i emoce. Ani město nespí. My se snažíme v rámci našich možností situaci nějak pomoci,“ řekla starostka Litvínova.
Město rozeslalo asi 150 dopisů různým potenciálním partnerům. „Oslovili jsme strategické společnosti velkého významu i samostatné osoby.“
Aktuální sezona není v ohrožení. Orlen oznámil konec se začátkem příštího ročníku 2025/26. Jako důvod firma uvedla přetrvávající problémy na evropském a českém rafinérském a petrochemickém trhu. Společnost chce naplno koncentrovat své zdroje a kapacity do základní výrobní činnosti v rafinériích. Svůj podíl 71 procent je připravena převést případnému novému akcionáři. V akciové společnosti drží 20 procent město a zbylých devět procent spolek HC Litvínov.
