Článek
Některé texty musí být napsány později, než by autor chtěl. Kdyby tento dlouho připravovaný článek vyšel v pondělí, nebo i ve středu tento týden, nedával by širší veřejnosti smysl. Vystoupení prezidenta Petra Pavla na bezpečnostní konferenci Globsec tomu dává jiný rozměr a zároveň potvrzuje, že poradci prezidenta rozpoznali možného kandidáta na prezidenta. Tím je Jakub Landovský.
Slova Petra Pavla na konferenci Globsec znamenají jediné: Rukavice byly hozeny a diplomatické příměří mezi Hradem a Strakovou akademií definitivně skončilo.
Tento krok posouvá celou situaci z roviny politických naschválů do fáze otevřené ústavní krize. Pavel tím dává Andreji Babišovi jasné ultimátum – buď mě pustíš do letadla do Ankary, nebo o dělbě moci v České republice rozhodne Ústavní soud.
Když si spojíme toto Pavlovo prohlášení s tím, co Babiš předváděl uplynulé dny (tlačení vlastního náčelníka generálního štábu Hlaváče a cupování Zůnovy koncepce armády), vidíme střet dvou naprosto odlišných strategií. A také, že poradci prezidenta rozklíčovali hru českého premiéra.
Hradní poradci přečetli taktiku Babiše
Hradní poradci to nepochybně chápou velmi přesně. Lidé kolem Petra Pavla – jako klíčový zahraničněpolitický poradce Petr Kolář – jsou příliš zkušení političtí šachisté na to, aby jim tahle rafinovaná partie Andreje Babiše unikla.
Prezident Petr Pavel nemůže na Jakuba Landovského, zmocněnce pro NATO, zaútočit přímo. Landovský má skvělý profesní životopis, rodokmen spojený s disentem a v podstatě ztělesňuje přesně ty hodnoty, ke kterým se hlásí i sám Hrad. Přímý útok na něj by Pavla v očích jeho vlastních voličů poškodil.
Pavel proto útočí na legitimitu Landovského funkce prostřednictvím Andreje Babiše. Hrozba kompetenční žalobou, kterou Pavel odpálil na Globsecu, není primárně mířena na to, aby se premiér zalekl soudu. Je to útok na narativ, který Babiš kolem Landovského staví.
Pavel se snaží ukázat, že Landovský není žádný „nadstranický zachránce a diplomat“, ale pouhý nástroj a štít, kterým si Babiš privatizuje zahraniční politiku a ohýbá kvůli tomu Ústavu.
Pavel tím Landovského vmanévrovává do pozice „toho, kvůli komu se porušují pravidla“. Pro lidi kolem Petra Pavla je klíčové zničit Landovského auru nezávislého technokrata dřív, než ho hnutí ANO stihne plnohodnotně představit jako prezidentského kandidáta.
Landovský jako beranidlo i na Okamuru
Zatímco Hrad brání své pozice, Andrej Babiš rozehrál na vládní úrovni mocenskou hru vůči svému koaličnímu partnerovi. Jmenování Jakuba Landovského vládním zmocněncem pro NATO byl mistrovský tah, kterým Babiš de facto „vykostil“ Tomia Okamuru a jeho SPD přímo ve vládě.
Babiš potřebuje před západními partnery vypadat jako spolehlivý spojenec, ale v resortu obrany má ministra Jaromíra Zůnu za SPD – stranu, která historicky mluvila o referendu o vystoupení z NATO. Babiš proto použil Landovského jako politické beranidlo.
Tím, že Babiš vytvořil post zmocněnce pro NATO a dosadil tam Landovského, vzal ministrovi za SPD to nejdůležitější – kontrolu nad plněním aliančních závazků a miliardovými armádními nákupy.
Středeční veřejná poprava Zůnovy koncepce armády do roku 2040 ze strany Babiše byla přímým úderem Okamurovi. Babiš veřejně říká: „Podívejte, SPD není schopná ani sehnat lidi do armády, natož plnit 2 % HDP.“
Babiš tím Okamuru drží v šachu. SPD nemůže z vlády jen tak odejít, protože by ztratila vliv a koryta, ale zároveň musí snášet ponížení, kdy jim resort obrany fakticky řídí pro-západní sociální demokrat Landovský a nový náčelník generálního štábu Hlaváč, kterého Zůna ani nechtěl. Babiš tak luxuje voliče SPD tím, že Okamuru ukazuje jako slabého a neschopného reálně vládnout.
Sledujeme situaci, kde se domácí politický boj o přežití v koalici protnul s budoucí prezidentskou kampaní. Babiš úspěšně využívá Landovského k tomu, aby zničil relevanci SPD na obraně a vybudoval si alibi pro summit v Ankaře.
Pavel naopak riskuje ústavní žalobu, aby Babišovi tenhle plán překazil a ukázal, že Landovský je v této hře jen figurkou na premiérově šachovnici. Výsledkem je naprostá paralýza české bezpečnostní politiky jen pár týdnů před klíčovým summitem NATO.
Babišova vláda se pokusila prezidenta z delegace vyšachovat s argumentem, že zahraniční politiku určuje kabinet a na summitu se budou řešit hlavně peníze (2 % HDP), které má v rukách premiér.
Většina předních ústavních právníků (včetně Jana Kysely nebo Marka Antoše) se shoduje, že pokud Pavel kompetenční žalobu podá, nemůže s vládou prohrát. Ústava jasně říká, že prezident zastupuje stát navenek a je vrchním velitelem ozbrojených sil. Vláda mu sice může mluvit do složení delegace, ale nemůže mu fyzicky zakázat reprezentovat zemi na klíčovém summitu.
Pavel na Globsecu zdůraznil, že mu nejde o jeho ego nebo o „výlet“ do Turecka, ale o princip. Pokud by vládě ustoupil, vytvořil by nebezpečný precedens, kdy by si jakákoliv budoucí sněmovní většina mohla z prezidenta udělat pouhého kladeče věnců.
Jak to zapadá do hry s Jakubem Landovským?
Tato žaloba kříží plány na tichý „odstřel“ ministra Zůny a postupné předávání moci Landovskému.
Babiš chtěl v tichosti přečkat Ankaru, nechat tam Česko zkritizovat za neplnění rozpočtu, svalit to na SPD a pak nastrčit pro-aliančního Landovského jako zachránce.
Pavel mu do toho ale hází vidle. Pokud podá žalobu, Ústavní soud bude spor řešit v přímém přenosu pod drobnohledem médií. Celá debata se už nebude točit kolem toho, že „SPD neumí nabírat vojáky“, ale kolem toho, že Babiš porušuje Ústavu a blokuje hlavu státu. V dalším podrobném rozboru si vysvětlíme, jakou hru Babiš rozehrál, co je jeho možným cílem - a jak nakonec může prohrát skoro všechno a Česko nakonec nikam neposune.
