Článek
Kandidát na primátora za ANO v Ústí nad Labem Tomáš Hrubý, známý manažer ústeckého basketbalového klubu Sluneta, neměl šťastný vstup do ústecké politiky. Jako manažer klubu, který působí v nejvyšší basketbalové soutěži, samozřejmě měl kontakty na ústecké politiky a magistrát krajského města, ale když on sám oznámil kandidaturu, snesla se na něj kritika ze všech stran.
Účelem tohoto článku není ukazovat zákulisí ústecké politické scény, ale impulsem se stal příspěvěk ústeckého ANO na Facebooku. Tomáš Hrubý totiž jako tvář ANO se na jaře do širšího povědomí veřejnosti zapsal, jakoby chtěl napodobovat Filipa Turka za volantem auta.
Razantní vstup do veřejné arény ale v půli července dostává nový rozměr: ublíženost.
Nechejme stranou, zda se jedná o marketingový tah, i když ti, co Hrubého detailně znají, tvrdí, že záměrně na palubovce si vytvářel image zlého muže. A to se nelíbilo ani basketbalové federaci. To, že Hrubý umí i normálně mluvit o basketbalu, ukázal i pro MEDIASHOW.cz před 10 lety i letos.
Jisté je, že ústecké ANO zatím vsadilo na představení Tomáše Hrubého potenciálním voličům přes aféry, aby přistoupilo do další fáze, vykreslit oponenty kandidáta na primátora za ANO jako internetové trolly na sociální síti, kteří manažerovi ubližují.
Tomáš Hrubý je představován v nové smířlivější roli muže, který si jde koupit zmrzlinu ke stánku a vyzývá k osobnímu setkání. ANO opět vsadilo na seniory, kteří mají o komunálních volbách v Ústí rozhodnout. Zda je to cesta k úspěchu schválená hejtmanem Richardem Brabcem a šéfem hnutí Andrejem Babišem, si popíšeme až v další části článku.
„Nepiš to, co bys neřekl do očí. Skutečná odvaha ale není napsat nenávistný komentář. Skutečná odvaha je umět svůj názor říct slušně a postavit za něj i tváří v tvář.“ Vyzvalo ústecké ANO s fotografií Tomáše Hrubého veřejnost.
Splníme přání ústeckého ANO a napíšeme si bez obalu, co je Ústí nad Labem a jak je město vnímáno. A samozřejmě bez politiky to nepůjde.
Po druhé světové válce došlo k odsunu původního německého obyvatelstva. Město ztratilo svou přirozenou kontinuitu, paměť a tradice. Nově příchozí obyvatelé si k místu často nevytvořili hlubší vztah.
Město nad Labem přistěhovalců
V druhé polovině 20. století došlo k demolici významných částí historického centra a výstavbě panelových sídlišť. Město tak ztratilo část svého původního architektonického půvabu.
Město bylo desítky let budováno jako centrum chemického a těžkého průmyslu. Transformace v 90. letech přinesla zavírání továren a vysokou nezaměstnanost.
Ve srovnání s Prahou nebo jinými krajskými městy zde dlouhodobě chybí dostatek pracovních míst s vyšší přidanou hodnotou a odpovídajícím finančním ohodnocením, což vede k odchodu kvalifikovaných lidí (tzv. odliv mozků).
V některých čtvrtích (např. Mojžíř, Krásné Březno, Předlice) se soustředí chudoba, obchod s chudobou a související sociologicko-patologické jevy (kriminalita, znečištění, hluk). I když se problémy týkají jen konkrétních částí města, ovlivňují celkovou atmosféru, dojem z veřejného prostoru a pocit osobního bezpečí obyvatel Ústí nad Labem.
Ačkoliv se ekologická situace od 90. let výrazně zlepšila, chemická výroba přímo ve městě a dopravní zátěž v údolí Labe stále ovlivňují kvalitu ovzduší i estetický dojem.
Zanedbané veřejné prostory, opuštěné budovy a nedokončené urbanistické projekty přispívají k vizuálnímu klišé „šedivého města“.
Ústí nad Labem je v celostátních médiích často prezentováno téměř výhradně v souvislosti s chudobou, sociálními konflikty nebo politikou. Obyvatelé tento vnější obraz často přijmou za svůj. Vznika tak frustrace a pocit, že „zde nic nefunguje a nic se nezlepší“, což brzdí jakékoliv lokální iniciativy.
V posledních letech se však v Ústí nad Labem projevuje i silná komunita místních patriotů, studentů a umělců (např. díky Univerzitě J. E. Purkyně), která se snaží město rozvíjet, oživovat kulturu a poukazovat na jeho jedinečnou polohu v údolí Labe a blízkost přírody.
Jenže tato skupina obyvatel se názorově rozchází s ústeckým ANO, které mnozí vnímají jen za převlečenou ODS a ČSSD z minulosti. Tento politický fenomén v krajském městě si vysvětlíme.
Ústecké ANO ve šlépějích ODS a ČSSD
Pokud se v České republice o nějakém krajském městě mluví jako o oběti lokální politiky, je to právě Ústí nad Labem (a v širším měřítku celý Ústecký kraj).
Polistopadová politika v Ústí byla po dlouhá desetiletí symbolem klientelismu, netransparentnosti, amatérismu i otevřených korupčních kauz. Tento stav citelně zbrzdil rozvoj města v klíčovém období transformace.
Sérii hlavních politických selhání v Ústí lze shrnout do několika zásadních bodů:
Po celá 90. léta i po roce 2000 bylo Ústí érou dominance velkých tradičních stran (zejména ODS a ČSSD). Díky tomu vzniklo na severu Čech specifické prostředí. Politické rozhodování bylo často podřízeno zájmům úzké skupiny zákulisních hráčů a podnikatelů.
Chyběl koncepční rozvoj. Region prošel vlnou korupčních kauz spojených např. s čerpáním evropských dotací (známá kauza ROP Severozápad), což město i celý kraj na léta zdiskreditovalo.
Zatímco jiná města po roce 1989 investovala do obnovy historických center, tvorby kvalitního veřejného prostoru a přilákání investic s vyšší přidanou hodnotou, v Ústí chyběla jakákoli ucelená vize.
Docházelo k necitlivým zásahům do městského prostoru (např. výstavba obchodního centra Fórum přímo v srdci města). Město nedokázalo efektivně využít svou strategickou polohu na tahu Praha–Drážďany ani blízkost hranic s Německem.
Problém sociálně vyloučených lokalit (přestavba čtvrtí jako Předlice nebo Mojžíř na „gheta“) se v Ústí prohluboval desetiletí. Ústí se stalo rájem spekulantů s nemovitostmi, do kterých se stěhovaly sociálně slabé skupiny obyvatel.
Když po roce 2014 přišla vlna protestních hnutí (např. PRO! Ústí nebo lokální kandidátky ANO), zdálo se, že svitla naděje na změnu. Místo stabilizace však následovaly neustálé rozpady koalic. Vedení radnice se rozpadalo v rekordních časech, primátoři se střídali a politické roztržky paralyzovaly běžný chod úřadu.
Problémy s transparentností se městu nevyhnuly ani v pozdějších letech (např. kontroverzní tajná hlasování zastupitelstva o klíčových věcech).
Právě toto dlouhodobé politické selhání vytvořilo v obyvatelích Ústí hluboký cynismus a skepsi. Lidé získali pocit, že bez ohledu na to, koho zvolí, se situace nezlepší, což vedlo k nízké volební účasti a rezignaci na veřejný život.
V posledních letech se objevují snahy městských architektů, univerzitních odborníků i nových iniciativ nastavit novou rozvojovou strategii (tzv. Politika rozvoje Ústí) a využít např. plánované napojení na vysokorychlostní železniční trať. Dluh z předchozích dekád je ale obrovský.
Proč ústecké ANO je vnímáno negativně
Označit ústecké hnutí ANO za „pouze převlečenou ODS a ČSSD“ je lehká zkratka, ale strefuje se do velmi reálného mechanismu lokální politiky v Ústí nad Labem.
Tato nálepka nevznikla náhodou a má několik konkrétních důvodů, i když realita je o něco pestřejší.
Když hnutí ANO v roce 2011 a následně v komunálních volbách 2014 přišlo na scénu, nabízelo se jako „protikmotrovská“ alternativa vůči vyžilým strukturám ODS a ČSSD.
Mnozí lokální manažeři, zastupitelé a podnikatelé spjatí s dřívějším vládnutím ODS či ČSSD pochopili, kde je nová mocenská základna, a plynule přešli k ANO.
Když ANO v Ústí či na krajské úrovni skládalo koalice, velmi často sahalo právě po starých známých tvářích z ODS nebo regionálních hnutí vytvořených bývalými členy ČSSD a ODS. Volební rétorika ANO sice hlásala „změnu k lepšímu“, ale po převzetí radnice (např. pod vedením primátora Petra Nedvědického) se styl vládnutí od předchozích dekád v mnoha ohledech nelišil.
Místo systémových reforem se vláda v Ústí potýká s neustálými politickými rošádami, tichými dohodami a využíváním přeběhlíků.
Dlouhodobé strukturální problémy města (obchod s chudobou, vyloučené lokality, chátrající veřejný prostor) nebyly radikálně vyřešeny, ale spíše udržovány v jakémsi „provozním stavu“, což připomíná éru vládnutí ČSSD a ODS.
Že byla ústecká buňka ANO z velké části pohlcena starými strukturami, si před lety uvědomovalo i samotné celostátní vedení hnutí.
V minulosti (zejména kolem roku 2015 a 2016) proběhla v ústecké organizaci ANO dokonce vlna čistek a zrušení místních organizací přímo z pokynu Andreje Babiše. Důvodem byly právě vnitřní boje, intriky a prorůstání starých vazeb do nového hnutí.
Přesto se staré návyky z lokální politiky vymazat nepodařilo a pragmatici v místním ANO převážili.
ANO v Ústí přivedlo k politice i úplné nováčky, akademiky z UJEP či lidi z mezinárodního byznysu. Je to však pokračování stejného systému.
Systém lokální politiky na Ústecku má své vlastní zákonitosti. Když ANO v Ústí vyhrálo, muselo (a chtělo) pracovat s existujícím lidským materiálem. Výsledkem je, že místo zničení „starých pořádků“ se ústecké ANO stalo jejich novým nositelem.
Tvrzení, že jde o převlečenou ODS a ČSSD, tak poměrně přesně vystihuje frustraci ústeckých voličů, kteří zjistili, že se po volbách změnily dresy a loga, ale tváře, metody a celkový stagnující vývoj města zůstaly velmi podobné.
Ústí nad Labem je ukázkovým příkladem města s „rozštěpenou osobností“
To, jak krajské město vnímáte, dramaticky závisí na tom, z jaké pozice se na něj díváte. Zatímco pro jednoho je to drsný industriální skanzen bez budoucnosti, pro druhého představuje skrytý klenot plný příležitostí.
Turista bývá z Ústí paradoxně často nadšený, pokud přijíždí s realistickým očekáváním a nehledá druhý Český Krumlov.
Město leží v dramatickém kaňonu Labe (Porta Bohemica) obklopené kopci Českého středohoří. Výhledy z hradu Střekov, Větruše nebo Mariánské skály jsou impozantní.
Funkcionalistická architektura, industriální památky, lanovka přímo z obchodního centra nebo ikonický Mariánský most patří mezi turisticky oblíbená místa.
Na rozdíl od Prahy nebo Krumlova tu turista naráží na lidové ceny v restauracích a poloprázdné turistické trasy. Ústí je pro turistu „syrové, neobroušené, ale neuvěřitelně fotogenické město s nádherným okolím.“
Pohled investora a podnikatele se na Ústí nad Labem od turisty liší.
Pro investora je Ústí nad Labem vysoce specifickým trhem. Nabízí věci, které už nikde jinde v Česku nenajdete, ale platí se za ně vyšší mírou rizika.
V porovnání s Prahou (která je po dálnici D8 vzdálená jen hodinu) jsou zdejší nemovitosti stále velmi levné. To láká rezidenční i komerční developery.
Poloha na přímé ose Praha–Drážďany–Berlín, páteřní dálnice D8, železniční koridor a do budoucna plánovaná vysokorychlostní trať (VRT), díky které má být Praha dostupná za cca 25 minut, je ideální pro logistický ráj.
Je zde dostatek dostupné pracovní síly pro výrobu a logistiku. Na druhé straně chybí vysoce kvalifikovaní experti (byť UJEP produkuje zajímavé absolventy) a investoři do nájemního bydlení se potýkají s rizikem neplatičů v sociálně citlivých oblastech.
Ústí je „místo s obrovským potenciálem zhodnocení a skvělou polohou, které však vyžaduje ostré lokální lokty a dobrý manažerský odhad.“
A pak je tu pohled občana Ústí. Místní občan vidí město bez filtru krásných výhledů i bez vidiny rychlého zisku. Nese na hrbě každodenní realitu.
Běžný občan nepotkává Ústí na fotkách, ale na ulici – potýká se s nepořádkem v ulicích, pocitem nebezpečí v okolí nádraží či sociálně vyloučených lokalit a s dopady obchodu s chudobou.
I když se věci zlepšují, nabídka dobře placených míst v terciálním sektoru (služby, IT, výzkum) je omezená. Kvalitní kultura, gastroscéna a opravený veřejný prostor se soustředí do malých „ostrůvků“, zbytek města chátrá.
Občan vnímá, že zatímco jiná krajská města (Pardubice, Plzeň, Liberec) za posledních 30 let rozkvetla, Ústí kvůli politickým selháním a sociálním dluhům trestuhodně zaspalo.
Občan Ústí tak svůj dojem z města by zabalil do hodnocení, že „doma jsem tu, přírodu miluju, ale žít tu dá někdy pořádně zabrat a budoucnost je nejistá.“
Tomáš Hrubý není vizionář, ale splňuje vidění světa Richarda Brabce
Když jsem se osobně setkával s Richardem Brabcem na jaře 2013 v Litoměřicích, působil na mě jako energický manažer-čtyřicátník. V podstatě Tomáš Hrubý je jeho kopie. Dokonce se shodují i tím, že oba muži nejsou vizionáři.
Zatímco nad Brabcem byl samotný Babiš, nad Hrubým je Brabec. S tím rozdílem, že z manažera Brabce je už skoro 15 let politik. V dalším rozboru si vysvětlíme, co je technokratické řízení a vidění světa Richarda Brabce, které vidíme i na ústeckém hejtmanství.
