Města na severu rozhodnou o Česku 2030+. Vibe a školství záleží na nich

Říká se tomu i ekonomický model „montovny“, tedy past středních příjmů. A komunální volby - ačkoliv je mnozí vnímají optikou sportovišť, sociálních služeb, podpory kultury a opravou školy - jsou důležité především ve změně myšlení. Generace X a Baby boomers by měla předávat vedení samospráv generaci mileniálů.

Právě ti dokáží být mostem mezi starší a mladší generací. A senioři, pokud chtějí mít zajištěný servis, musí chápat potřeby mladých lidí. Pokud jim obce a města nenabídnou to, co generace Z a Alfa vyžaduje, daná obec zestárne. A i v Česku vzniknou pouště obcí a oblastí, kde na mladého člověka skoro nenarazíte. Tak jako třeba v některých částech východního Německa.

Německo je globální zemí s obrovskými rozdíly. Metropole jako Mnichov či Hamburk patří mezi nejvíce vibe města, která se „topí“ v bohatství. To se nedá říci o Berlínu, natož o městech typu Magdeburk na východě země. Na jihu a na severu Německa sídlí globální korporace a tyto metropole (vnímejme ji jako Prahu v českém měřítku), přitahují mladé lidi, kteří se sem stahují z různých částí Německa.

Mnichov či Hamburk mají to, čemu se říká „vibe“. Výraz znamená atmosféru, náladu nebo celkový pocit, který vyzařuje z člověka, místa nebo situace. Pochází z angličtiny, kde vzniklo zkrácením slova vibrations (vibrace, vlnění). V 60. letech jej používalo hnutí hippies pro „energetické vlnění“ mezi lidmi, dnes je běžnou součástí moderního slangu mladé generace.

Příklady z praxe: „Tato kavárna má skvělý vibe.“ (= Je tu příjemná atmosféra a pohoda.). „Z něj jde divný vibe.“ (= Působí na mě podezřele nebo nesympaticky.). „Užíváme si letní vibes.“ (= Vychutnáváme si letní náladu.)

A teď si dosaďte svoji obec, město, čtvrť, zda splňuje „vibe“.

Pokud ano, bude velká pravděpodobnost, že tam bude chtít generace Z a Alfa žít. Generace, která má „vydělávat“ na generaci Baby boomers a X, aby tito lidé měli důchody, zajištěnou zdravotní a sociální péči - a aby jim měl kdo prodat rohlík v supermarketu či opravit kohoutek, až jim bude kapat voda…

Abychom si to ukázali na Německu. Mnohá malá města a vesnice na východě země jsou opravená, uklizená, na první pohled prosperující. Když se ale projdete po ulicích, získáte pocit, že tu chybí mladí lidé. Není to jen pocit, ale realita.

Východní Německo se vylidňuje už po znovusjednocení, pozitivní proměnou prošla města jako Drážďany a Lipsko, které je modelovým příkladem, jak zvrátit demografickou krizi a ekonomický úpadek a trajektorii obrátit k modernímu pulzujícímu městu, které je symbolem „vibe“ mimo Berlín.

A právě tento „efekt vibe“ dělá vrásky ostatním městům v širším okolí, i zmíněnému Magdeburku. Ten je vzdálen jen 120 kilometrů po dálnici od Lipska na jihu, do Berlína je to 150 kilometrů východně. A do západoněmeckého Hannoveru jen 140 kilometrů. V rámci německých měřítek skoro žádná vzdálenost - zhruba 1,5 hodiny cesty autem.

A teď si to ukažme v českých reáliích. Protože je Praha uprostřed, do Ústí nad Labem je to po dálnici 90 kilometrů, do Liberce rovněž - a můžeme pokračovat: Plzeň, Hradec Králové, Pardubice.

Krajská města musí soutěžit s Prahou, aby udržela mladé lidi, kteří i kvůli „vibe“ utíkají do Prahy. Historicky to není nic nového…

Pokud města - a jmenujme konkrétně Ústí nad Labem - nedokážou na poslední chvíli zachytit trend „vibe“, stane se město mezi Prahou a Drážďany přítěží, tak jako Magdeburk ve východním Německu. Je to bašta AfD.

V českém pojetí je Ústecký kraj baštou hnutí ANO, které k sobě přitáhlo voliče kdysi vládní strany ČSSD, voliče komunistů a rozhodlo se získat i voliče SPD. To ANO zajišťuje prakticky přiblížení k 50 procentům pro krajskou vládu, které předsedá Richard Brabec se stranickou legitimací 002.

Pro Andreje Babiše je to vhodný typ krizového manažera z chemického průmyslu, ve kterém potřebujete zajistit bezpečnost, aby dělníci přišli do práce, a hlídáte přísun zdrojů a z trubek získáte finální produkt.

A tak města jako Ústí nad Labem, Lovosice, Litvínov jsou především infrastrukturou zaměřena na „špinavou“ logistiku. Abychom si to vysvětlili. Lovosický uzel (přístav, železnice, dálnice D8) je perfektně stavěný na přepravu tisíců tun hnojiv, plynů a sypkých hmot. Jenže výrobci čipů nebo softwarové vývojové centrály potřebují úplně jiný typ infrastruktury – např. ultra stabilní vysokonapěťové sítě, extrémně čistou vodu, optické sítě a moderní kancelářské campusy.

Pokud se podíváme na projekty „spravedlivé transformace“ v Ústeckém kraji a na realitu, vidíme zdlouhavé opravy starých nevyhovujících klíčových mostů přes Labe, místo výstavby nových a moderních. O obchvatech měst rychlými silnicemi a železnicí pro rychlou mobilitu na ose Liberec - Ústí nad Labem není ani slyšet. Litoměřice jsou dokonalým špuntem.

Je to právě Liberec, který díky tamní Technické univerzitě má silnou základnu informatiky. Studium informatiky a zaměření na umělou inteligenci (AI) v Liberci zajišťuje především Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií. To je třeba něco, co ústecká UJEP a její Přírodovědecká fakulta nabízí v rámci katedry informatiky. Avšak v Liberci pokročili a již vytvářejí i vlastní software, který komerčně nabízejí trhu.

Technická univerzita v Liberci má velmi úspěšný akademický spin-off zaměřený na umělou inteligenci, který se jmenuje nanotrix.ai. Tato společnost vznikla jako přímý výsledek komercializace výzkumu tamní Laboratoře umělé inteligence (AILab@TUL).

Je to skvělý příklad toho, jak se teoretický výzkum z libereckých učeben a laboratoří dokázal prosadit na reálném komerčním trhu. Pokud jde o transfer technologií a komerční projekty, UJEP v Ústí nad Labem nemá přímo specializovaný AI spin-off jako Liberec. Celkový přístup k inovacím a propojování akademické půdy s praxí je v Ústí organizován odlišně.

Až v srpnu 2026 vedení UJEP schválilo moderní vnitřní předpisy pro transfer znalostí, které výrazně zjednodušují zakládání inovativních firem a spin-offů pro tamní vědce.

Pokud bychom to srovnali, Liberec má delší tradici v aplikovaném výzkumu řeči a obrazu. Výsledkem je komerčně úspěšný produkt (např. AI vyhledávání pro soudy a města).

Zatímco Ústí nad Labem se zaměřuje spíše na regionální rozvoj, digitalizaci stávajících odvětví, vzdělávání expertů v AI pro praxi a rozvoj podnikavosti studentů přímo v Ústeckém kraji.

Zatímco tedy v Liberci už vyvíjejí software pro umělou inteligenci a prodávají to koncovým uživatelům, tedy vytvářejí již produkty s vyšší přidanou hodnotou, tak Ústí nad Labem teprve zahájí stavbu Transformačního centra Ústeckého kraje na Severní Terase, přestože toto centrum mělo stát mezi prvními projekty již aspoň kolem roku 2023.

Ústí nad Labem a okolním městům totiž chybí administrativní budovy kategorie A a komerční developeři se do Ústeckého kraje nehrnou kvůli nerentabilitě, zaměřují se především na výstavbu hal, které se jim daří plnit jako výrobní, logistické a skladové prostory. Ale zde se dostáváme opět k tématu „past středních příjmů“.

Co bude uvnitř budovy v Ústí nad Labem, až se dokončí?

Až bude rekonstrukce skoro za miliardu korun hotová, areál propojí pod jednu střechu čtyři klíčové organizace kraje: Inovační centrum Ústeckého kraje (ICUK) – podpora podnikání a startupů. Datové centrum Ústeckého kraje (DCÚK) – správa datové infrastruktury a chytrého regionu. Energetické centrum Ústeckého kraje (ECÚK) – rozvoj obnovitelných zdrojů a úspor. Regionální rozvojová agentura (RRA) – plánování rozvoje po útlumu těžby uhlí.

Jak lze ze seznamu vyčíst, jen se z jiných prostor v Ústí nad Labem do jiného místa přemístí převážně stávající úřednický aparát, který bude „školit a radit“, jak podnikat.

A to v kraji, který je postaven na dotačním systému, který funguje na principu „spravedlivé transformace uhelného regionu“.

A teď se dostáváme k paradoxu. Dotace z Evropské unie budou do té doby, dokud se podaří kraj prezentovat jako „strukturálně postižený“. Jenže v očích investorů z nových oborů ekonomiky, která si razí cestu pro dominanci v období po 2030+, je „nálepka pro evropské dotace“ spíše odrazující. Tak jako pro komerční developery administrativních budov.

Druhý pražský Karlín tak v Ústí nad Labem může vznikat maximálně v představách, které po nárazu do reality a čísel se rozplynou. I mega stavba Justičního paláce na ústeckém Bukově je stavba ze státního rozpočtu pro úředníky státu.

Proto v Ústí nad Labem je v centru mnoho volných ploch spíše pro spekulaci a vyčkávání, zda se někdy „ledy prolomí“. K tomu přidejme stávající administrativní budovy, které často zejí prázdnotou nebo mají nájemce za nízké nájemné, aby budovy nebyly příliš prázdné. Výsledkem je ale absence kanceláří kategorie A s klimatizací, která je v jiných krajských městech samozřejmostí.

Přítomnost starých industrializovaných areálů (jako jsou Lovosice nebo Ústí nad Labem) vytváří tzv. efekt zamknutí (lock-in effect) – region se stane vězněm své vlastní historie, infrastruktury a  pracovního trhu, což výrazně ztěžuje příchod investic do polovodičů, software nebo AI.

Pokud se podíváme na Přírodovědeckou fakultu UJEP i na střední školství v Ústeckém kraji, chemičky v Lovosicích, Ústí nad Labem. Litvínově desítky let formovaly místní školství a trh práce směrem k oborům jako procesní inženýrství, provozní chemie, údržba a těžká logistika. Regionu tak chronicky chybí vývojáři, datoví analytici, elektroinženýři a výzkumníci.

Výrobci čipů nebo precizního softwaru hledají přitom lokality s vysokou kvalitou prostředí. Lovosice nebo Litvínov mají v očích zahraničních investorů stále nálepku „špinavé chemické zóny“ s historickými zátěžemi v půdě a spodních vodách.

Avšak není vše ztraceno. Černým koněm se mohou stát Litoměřice. Litoměřice byly tradičním, sídelním a církevním městem (sídlo biskupství od roku 1655), správním centrem kraje a městskou elitou složenou z úředníků, duchovních a obchodníků.

Místní honorace stála o zachování klidného, reprezentativního charakteru města a o masivní továrny s kouřícími komíny a dělnickou chudobou v 19. století příliš nestála. Klíčovým momentem byla stavba železnice (Královská západní dráha / Severní dráha). Hlavní trať z Prahy do Drážďan byla vedena po levém břehu Labe skrze Ústí.

Litoměřice (ležící na pravém břehu) zůstaly dočasně stranou hlavního kolejového tahu, což pro investory znamenalo jasnou stopku. Naopak průmyslového rozkvětu využilo Ústí nad Labem, což určila i Vídeň, když sem směřovala vznik Rakouského spolku pro chemickou výrobu (současná Spolchemie). Litoměřice neměly v bezprostředním sousedství uhelné doly jako Ústí. ​Místo těžkého průmyslu se zaměřily na zemědělství, vinařství, ovocnářství a potravinářství (např. pivovarnictví) – tedy obory s výrazně nižší přidanou hodnotou a pomalejším růstem v 19. století.

I v éře socialistického budování těžkého průmyslu po roce 1945 byly Litoměřice ušetřeny i od masivní výstavby panelových sídlišť a historické centrum města nebylo zbouráno jako třeba v Teplicích.

Litoměřice tak paradoxně v roce 2026 mají i díky dostupnosti do Prahy (po D8) ideální podmínky pro tvorbu současného „fenoménu vibe“.

Jenže radnice vedená ANO toho neumí využít, neboť je tvořena tandemem ve stylu úřednicko-správcovský systém s absencí vize, moderních trendů, reakcí na klimatickou změnu a projektového řízení. A tak není divu, že v rámci PR lokální médium v Mostě ukazuje prstem na Litoměřice jako na stagnující město, zatímco panelový Most je vykreslován jako město, kde se rozvíjí „vibe“. Hnutí ANO není v Mostě hlavní hybnou silou, je to hnutí Lepší Sever. Středobodem tohoto trendu je Jezero Most.

Proč tomu tak je, jaké úskalí přináší seniorská základna voličů ANO v Ústeckém kraji - a jak změnit strukturu ekonomiky od montoven k mozkovnám, si rozebereme v následujícím rozboru, který je vodítkem, jak zajistit „vibe“ i v severočeských městech.

Je to především změna výuky mateřských a základních škol, adaptace na klimatickou změnu, oživení ulic a života v nich či změna narativu ze strukturálně postiženého kraje na srdce inovací. Jde o konkurenceschopnost.