Článek
Je to paradox hodnoty vzdělání, který v Česku definuje propast mezi centrem a periférií. Stále přitom politici tvrdí, že budoucí úspěch regionů mimo Prahu a Brno, zejména v pohraničí, v bývalých Sudetech, je spjat se vzdělanými lidmi, kteří vystudují vysokou školu. Třeba Karlovarský kraj vidí problém, že jako jediný kraj nemá vlastní vysokou školu.
Jenže je prokázáno, že v pohraničí je titul prokletím. Tady se potvrzuje pravidlo: Když je „víc“ ve skutečnosti „méně“. Pro běžného vysokoškoláka (ekonoma, humanitně vzdělaného specialistu či manažera) je regionální trh práce často „mučivou zkušeností“.
Pokud se do něj nevejde – tedy pokud je jeho kvalifikace vyšší než potřeby místní montovny nebo logistického centra – trh ho prostě „zařízne“. Tento vysokoškolsky vzdělaný člověk má dvě možnosti: buď se ke svému titulu nebude hlásit - prostě ho zamlčí, nebo začne přemýšlet, že z regionu odejde do většího centra. To je v případě Čech Praha a Moravy Brno. Ti odvážnější z Moravy odejdou přímo do Prahy.
Pokud ještě k tomu má vysokoškolsky vzdělaný člověk manažerský titul MBA, tak to má dveře zavřené i u místních podnikatelů, natož ve státní správě. Zaměstnavatel v regionu se na člověka s MBA dívá jako na riziko. Vidí v něm někoho, kdo bude „vymýšlet novoty“, chtít „pražský plat“ a při první příležitosti zmizí.
V těchto oblastech se vzdělání stává přítěží. Člověk je nucen v životopise „hloupnout“, aby získal stabilitu. Je to absurdní situace: investovali jste roky do vzdělání, aby vám v roce 2026 personalista třeba v Lounech řekl, že jste pro pozici referenta nákupu „příliš ambiciózní“.
Kde tedy lidé s vysokoškolskými tituly jsou často zaměstnaní? Ve státní správě - na městských úřadech jako vedoucí odborů či na krajském úřadě jako i řadoví referenti. O tato místa je tak velký zájem, že i mnozí po vystudování vysoké školy v Ústí nad Labem se snaží získat práci na úřadě s tím, že se vypracují. Zvolí stabilitu před nejistotou.
Lékař si může „diktovat“ podmínky, přesto do regionů nechce
Aby paradox v regionu byl dokonán, tak naopak chybí lékaři, které obce i kraj lákají na benefity. Vzniká symbol „vysokoškolského nadčlověka“, který je v unikátní pozici. Bílé pláště jsou obecně uznávané autority mezi veřejností a politici si je rádi předcházejí. Není lepší PR v obci či na kraji, když se politik může pochlubit, že získal lékaře či zubaře do regionu.
Pro něj neexistuje termín „překvalifikovanost“. Čím více atestací a titulů má, tím hlouběji se před ním regionální nemocnice klaní. Lékař je v regionu králem. Dostává náborové příspěvky v řádech milionů, městský byt a příslib, že si může diktovat podmínky. Navíc automaticky si ho předcházejí politické strany a hnutí, aby lékaře získali na kandidátku. Spolehlivě funguje jako „vějička na voliče“.
Přesto lékaři do regionů nejdou. Proč? Protože zatímco „překvalifikovaný“ úředník bojuje s nedostatkem příležitostí, lékař bojuje s profesionální izolací. Bojí se, že v regionu zakrní, že bude na všechno sám a že jeho odborný růst se zastaví u předepisování léků na vysoký tlak, zatímco v Praze mohl asistovat u robotické operace.
Tento paradox už ztvárnila série o Básnících v 80. letech. Mladý lékař Štěpán Šafránek po vystudování pražské lékařské fakulty byl převelen do Bezdíkova, do vesnice jak vystřižené ze Žatecka. Sice byl pro všechny „králem“, ale jeho spolužáci na tom byli mnohem lépe. Stačí vzpomenout na Vendulku, Mirečka či Honzu Antoše v podání Karla Rodena, který byl symbolem pražského lékaře ve fakultní nemocnici.
Abychom pochopili ještě lépe paradox, přidejme k tomu rodinné zázemí.
Tady se oba tyto příběhy spojují v jeden velký strukturální problém. Představme si ideální pár v roce 2026. On je špičkový kardiolog, ona je expertka na strategický marketing. Regionální nemocnice mu nabídne plat snů a obecní byt.
On se podívá na pracovní trh pro svou ženu a zjistí, že nejbližší pozice pro „strategický marketing“ je v Praze na Pankráci nebo v Drážďanech. Výsledek? Rodina zůstává v Praze v předraženém bytě. Nebo odejdou rovnou do Německa.
Lékař nejde do regionu ne proto, že by tam nechtěl léčit, ale proto, že jeho „překvalifikovaný“ partner by tam profesně zahynul. Nedostatek lékařů v regionech je tak přímo spojen s neschopností regionálního trhu uplatnit jiné vysoce kvalifikované profese.
Politici slibují vysokorychlostní železnici do Prahy a Drážďan
Tento kontrast mezi „nechtěnými chytrými“ a „nedostatkovými experty“ může vyřešit až vysokorychlostní trať. A na to se upínají politici v Ústeckém kraji a slibují voličům, že za půl hodiny z Ústí nad Labem či za 19 minut z Roudnice nad Labem bude cestující v centru Prahy.
„Pokud bude cesta z Ústí do Prahy trvat 30 minut, zmizí termín ‚překvalifikovanost v regionu‘. Region se stane bydlištěm a trh práce se stane celorepublikovým,“ to jsou nyní na severu Čech politické proklamace. A každý z politiků se předhání v tom, kdo se nejvíce o to postaral.
Dokonce návrh nového územního plánu Ústí nad Labem už s tím počítá a v předvolební kampani do podzimních komunálních voleb je to téma číslo jedna. Poukázal na to i podcastový Stavař na cestách, který se šel osobně podívat na lokalitu, kde politici slibují moderní terminál VRT přímo v centru města u areálu chemičky.
Protože jsou to zatím plány spíše z říše snů, tak do té doby zůstává sever Čech místem, kde titul před jménem může být buď vstupenkou do ráje (lékaři), nebo neviditelnou zdí, která vás nepustí ani k přepážce na poště.
Trh práce mimo státní správu v pohraničních regionech není stavěn pro vysokoškoláky
Ukažme si to ještě na reálných příkladech: Zatímco v Praze tvoří naprostou většinu pracovních příležitostí služby, IT a výzkum, v regionech (zejména v Ústeckém, Karlovarském či Moravskoslezském kraji) stále dominuje zpracovatelský průmysl a logistika.
Většina volných míst v krajích je dlouhodobě hlášena pro dělnické profese, obsluhu strojů, skladníky nebo řidiče. Velké firmy mají v regionech často továrny, ale jejich management, HR, marketing a IT oddělení sídlí v Praze nebo v Brně.
Regionální personalisté se často obávají přijmout člověka s titulem nebo bohatou praxí na nižší pozici. Argumentují, že zaměstnanec se bude brzy nudit. Jakmile se objeví lepší příležitost (třeba v Praze nebo v zahraničí), člověk okamžitě odejde. Navíc místní firmy často nemají tabulky nastavené na „pražské“ platy expertů, i když by daný člověk práci zvládl skvěle.
Situace samozřejmě není v celém Česku stejná. Mezi vzdělanostní centra patří Brno (centrum IT a výzkumu), Plzeň a Ostrava, která se transformuje na IT hub. Jsou to ale výjimky, kde překvalifikovanost není tak kritická.
Naopak nejkomplikovanější situace je ve strukturálně postižených regionech. V okresech jako Karviná, Most nebo Chomutov je poměr uchazečů na jedno místo vysoký a nabídka expertních pozic minimální. Lidé s vysokou kvalifikací zde často volí buď dlouhé dojíždění, nebo odchod do Prahy.
I když v regionech chybí lidé, chybí především v technických a řemeslných oborech. Humanitně vzdělaní experti nebo lidé z obecného managementu mají mimo velká centra největší problém s uplatněním.
Jako záchrana se jeví model „remote work“. Jediným trendem, který tento problém mírní, je práce na dálku. Lidé žijící v krajích stále častěji pracují pro pražské nebo zahraniční firmy ze svého domova, čímž obcházejí lokální nedostatek vhodných míst.
Situace v Ústeckém kraji
Jako ukázkový příklad pro srovnání si vezměme Ústecký kraj, který dlouhodobě ilustruje problém strukturálního nesouladu a obtížného uplatnění vysoce kvalifikovaných lidí. Zatímco v Praze tvoří velkou část nabídek pozice pro specialisty (IT, právo, management), v Ústeckém kraji poptávka směřuje z 80 % do průmyslu a logistiky. Zaměstnavatelé hledají svářeče, řidiče vysokozdvižných vozíků a operátory výroby.
Většina velkých firem má v regionu pouze „výrobny“. Pokud jste seniorní projektový manažer nebo expert na marketing, v regionu pro vás existuje třeba jen 5–10 relevantních firem, zatímco v Praze jsou jich tisíce.
Jediným důvodem, proč se situace v regionech sociálně nehroutí, je práce na dálku nebo dojíždění do větších center jako je Praha nebo Drážďany. Podle aktuálních trendů z roku 2026 pracuje stále více lidí z Ústí nad Labem, Litoměřic, Roudnice nad Labem pro firmy se sídlem v Praze či v Německu.
Tím obcházejí lokální nedostatek expertních pozic, což ale vede k jinému problému – tyto talenty jsou pro rozvoj vlastního regionu „neviditelné“. Navíc nakupují a utrácejí peníze buď v Praze nebo v Německu. Tím tato skupina lidí nepodporuje lokální podnikatele v obchodu, gastronomii a službách.
Mediálně vděčným obrázkem pak zůstává prodej hotových jídel z pojízdného auta na hlavním náměstí krajského města nebo fastfood plný studentů, zatímco kvalitní gastronomické podniky bojují o každého zákazníka…
Další zdroje: Vlastní průzkum autora napříč trhem práce a rozhovory s uchazeči o práci
Nabídky pracovních portálů - podzim 2025
