Článek
Když zastupitel Ústeckého kraje Jaroslav Komínek z Chomutova napsal na svůj Facebook, že byl na výletě „na okraji Ústeckého kraje, v Roudnici nad Labem“, a když vloni o prázdninách starosta Kadaně po návratu z výletu z Litoměřic začal rozvíjet myšlenku přejmenování Ústeckého kraje na Litoměřický kraj - ukázali, jak myslí politici ze západní části Ústeckého kraje.
Abychom si to ještě ilustrovali na konkrétním statusu na sociální síti. „Roudnice nad Labem, to je krásné historické město na okraji našeho Ústeckého kraje. Město s nádherným zámkem, bohatou historií, vinařskou tradicí a také velkou loděnicí, o které možná spousta lidí ani neví. Měli jste možnost se sem někdy podívat? Třeba právě na zámek nebo do okolí pod Řípem? A co se vám vybaví jako první, když se řekne Roudnice nad Labem a její okolí?“ napsal v půli května bývalý krajský radní a dnes řadový zastupitel za komunisty (dnes Stačilo!).
Roudnice nad Labem totiž není městem „na okraji“. Je „branou na sever ze středních Čech“. Tento facebookový status krajského zastupitele ukazuje, proč lidé z Podřipska se nedokážou ztotožnit s umělým Ústeckým krajem. Místo, aby krajina mezi Roudnicí, Litoměřicemi a kopci Českého středohoří byla využívána jako vizuální magnet pro celý kraj, místo toho se ukazují vytěžené jámy pod Krušnými horami, jak budou zatopeny vodou.
Výsledkem je „inkluze“. Ta podporuje rovnost, respekt a aktivně odstraňuje bariéry, aby se každý cítil být plnohodnotnou součástí kolektivu. Jenže v rámci rozvoje tak odlišného Ústeckého kraje to až tolik neplatí, přesto politika ústeckého hejtmanství byla vždy nastavena na jasnou orientaci na Chomutovsko a Mostecko. Litoměřicko bylo tím chudým venkovským zemědělským okresem. A tato optika přetrvává i v současnosti, kdy miliardy korun míří do Podkrušnohorské pánve.
Jenže „rovnostářství“ může být na škodu. Pokud máte v kraji premianta, který by mohl udělat velký ekonomický skok dopředu, zaslouží si podpořit investicemi. Bývalý okres Litoměřice má předpoklady se během následujících pěti let stát českým Bavorskem.
Sudetští Němci budovali Bavorsko
Protože to nejsou „vzdušné zámky“, vysvětlíme si to na koncepci bavorské CSU po roce 1957 v Bavorsku, které bylo agrárním státem.
Ačkoliv slavný termín „Notebook a kožené kalhoty“ (v němčině původně „Laptop und Lederhose“) poprvé veřejně vyslovil německý prezident Roman Herzog v roce 1998, okamžitě se stal oficiální značkou a shrnutím padesátileté strategie křesťansko-sociální unie (CSU). Mezi jejich voliče patřili i sudetští Němci, kteří žili i v regionu Českého středohoří.
CSU vládne v Bavorsku nepřetržitě od roku 1957 a její doktrína stála na dvou zdánlivě protichůdných pilířích:
Bavorsko po roce 1945 záměrně vynechalo éru těžkého průmyslu (dolů a hutí), protože nemělo černé uhlí. CSU pod vedením legendárních lídrů, jako byl Franz Josef Strauß (vládní polobůh Bavorska v 60. až 80. letech - jmenuje se po něm letiště v Mnichově), rozhodla, že stát vsadí na tehdejší sci-fi.
Tedy na letectví a vesmírný program: Vybudovali z Mnichova centrum leteckého koncernu MBB (dnešní Airbus). Dále jaderná energie: Strauß prosadil masivní stavbu jaderných elektráren, aby dříve zaostalé a agrární Bavorsko mělo nejlevnější a nejstabilnější proud pro high-tech továrny v Německu. A věda a výzkum: Stát investoval obrovské peníze do univerzit a Max-Planckových institutů.
Zatímco se v továrnách montovaly čipy a satelity, CSU striktně odmítala, aby se z Bavorska stala multikulturní, liberální nebo levicová krajina.
Základem Bavorska byla ochrana venkova
Základem byla ochrana venkova. Stát dál masivně dotoval malé rodinné farmáře. Držel se hesla, že krajina musí zůstat „bavorská“ – s kostely, pivními zahradami (Biergarten) a tradičními kroji.
A nechyběly katolické hodnoty. Ve školách zůstaly kříže, neděle byla svatá a rodina byla nedotknutelným základem státu.
Tato doktrína byla geniálním politickým tahem. CSU tím vzkázala bavorským voličům: „Můžete mít nejmodernější práci na světě, vydělávat obrovské peníze, ale v neděli si oblečete kožené kalhoty, půjdete do kostela a na pivo a váš svět zůstane přesně takový, jaký ho znáte.“
Tím strana naprosto vzala vítr z plachet jak levici (protože dělníci v high-tech sektoru bohatli a neměli důvod stávkovat), tak krajní pravici (protože tradice a patriotismus byly pevnou součástí vládní politiky). Bavorsko se tak díky této doktríně proměnilo z chudého „přílepku“ Německa v jeho nejbohatší stát, který dnes ekonomicky táhne celou spolkovou republiku.
Litoměřicko a Podřipsko jako bavorský venkov
Obdobně je na tom okres Litoměřice, který v roce 2026 má předpoklady se stát tahounem ekonomiky Ústeckého kraje. Díky tomu, že v okrese je zhruba 100 vesnic se stovkou starostů, kteří se třicet let starají o rozkvět vesnic, je krajina na Podřipsku a Litoměřicku nejmalebnější z celého kraje.
Jsou zde prosperující továrny v Lovosicích a ve Štětí, nejrozvinutější cestovní ruch, dopravní tepny jako řeka Labe či železniční koridor z Prahy do Drážďan, tak jako dálnice D8.
V moderní ekonomice 21. století existuje přímá, organická úměra mezi cestovním ruchem, „vibe“ (atmosférou) místa a přítokem investic.
Tento vztah už dávno není jen o tom, že turista utratí peníze za pivo a lístek na zámek. Je to sofistikovaný ekosystém, kde cestovní ruch funguje jako výkladní skříň, vibe jako emocionální lepidlo a investice jako motor rozvoje.
V následujícím rozboru si vysvětlíme, co okres Litoměřice potřebuje podpořit v následujících dvou letech, aby byly založeny základy pro ekonomický model českého Bavorska inspirovaný skutečným Bavorskem.
