Článek
Ústecký kraj je dlouhodobě vnímán jako jádrové území hnutí ANO, kde celostátní témata, silný sociální akcent a tváře jako Richard Brabec nebo Andrej Babiš spolehlivě dominují. Tím, že Babiš se od severu Čech odvrátil a pozornost obrátil na Moravskoslezský kraj, ale stačil do Ústeckého kraje instalovat Richarda Brabce, tím sice vyhrál bitvu o kraj v roce 2024 a poslaneckou sněmovnu 2025, ale v komunálních volbách hnutí chybí silní lídři.
Přestože strategie „Andrej zajistí i opravu chodníku“ u mnohých seriorních voličů funguje spolehlivě, je otázkou, zda strany a hnutí, která se formují proti ANO, nakonec hnutí krajského hejtmana Richarda Brabce zcela neobejdou. Takticky totiž už vyhlížejí krajské volby 2028 a pokud chtějí uspět, teď je ta vhodná chvíle ANO zatlačit do defenzivy.
„Soudruhu Brabče, pokračujte“
Pochopilo to zejména hnutí STAN, které se jak v Ústí nad Labem, Litoměřicích i Lovosicích pozicuje do bloku možných vítězů a ANO je hlavní soupeř. Potvrdil to předseda STAN Vít Rakušan, který přijel do Lovosic a do Ústí nad Labem, aby se jasně vymezil proti politice ANO a Richarda Brabce. Dokonce si do něj rýpl slovy: „Soudruhu Brabče, pokračujte“.
Vít Rakušan tak Richarda Brabce zarámoval do pozice tajemníka Pláteníka z normalizačního seriálu Okres na severu. Abychom pochopili to, co se v Ústeckém kraji pod vedením hejtmana Brabce odehrává, ilustrujme to na postavě, kterou ztvárnil herec Jaroslav Moučka v roce 1981. To Brabcovi bylo 15 let a mířil na gymnázium. Dnes dva roky sedí v budově, která vznikla v 80. letech jako sídlo Krajského výboru KSČ (KV KSČ), a po roce 2000 slouží jako budova krajského úřadu.
Moučka zahrál vedoucího tajemníka Okresního výboru KSČ (OV KSČ) v severočeském městě Brod. Seriál ukazuje jeho práci v průmyslovém regionu. Seriál sleduje přibližně dvouleté období funkčního období vedoucího tajemníka, který se v hlavní dějové linii snaží dostat zpět do funkce ředitele chemického koncernu svého favorita, který byl hned v prvním díle poněkud sporně odvolán po velké havárii. Souběžně s tím jsou zachyceny osudy lidí z jeho okolí – kromě soukromých rodinných problémů seriál akcentuje problémy se stranickou kázní mladého vedení SSM, s přechodným vedením továrny či se zkorumpovanými kolegy z vlastních řad.
V konečném důsledku se seriál snaží přesvědčovat o spravedlnosti komunistické strany a nutnosti mít se neustále na pozoru, protože nepřítel může proniknout i do samotné strany. Seriál ukazuje, že k tomu může dojít, ale díky tomu, že většina komunistů jsou lidé čestní a spravedliví, se podaří všechny „černé ovce“ odhalit a potrestat.
Jedno Ústí proti ANO Richarda Brabce
Pokud by se v říjnu 2026 naplnil výše popsaný scenář v klíčových městech dolního Poohří a dolního Labe (Ústí nad Labem, Litoměřice, Lovosice), šlo by o mimořádně silný a vrstevnatý politicko-sociologický signál, který by daleko přesáhl hranice Ústeckého kraje.
Tento výsledek by vyslal do celostátní i regionální politiky hned několik zásadních vzkazů.
Pokud by ANO po volbách skončilo v opozici v krajském městě (Ústí) i v klíčových městech okresu Litoměřice (Litoměřice, Lovosice), znamenalo by to, že marketingová strategie postavená výhradně na Babišově tváři má své limity.
Ukázalo by se, že zatímco v parlamentních volbách Babišova značka drtí konkurenci, v lokalitách, kde lidé denně narážejí na rozbité ulice, nefungující zastupitelstvo, stagnaci investic nebo zanedbaný veřejný prostor, začnou nakonec převládat místní témata a osobní důvěra.
Klíčová v Ústeckém kraji budou tři města, která mohou s ANO doslova zatřást a Richard Brabec v těchto týdnech pravděpodbně nebude mít lehké spaní. Babiš se už nechce spojovat s lídry severočeských měst, a to po kauze bývalého chomutovského primátora a původního kandidáta na hejtmana v roce 2024. Vše tak musí Brabec sám odpracovat s Karlem Havlíčkem. A právě Ústí nad Labem bude letos pro ANO klíčové.
Vítězství a převzetí vlády hnutím Jedno Ústí (které dlouhodobě staví na městském urbanismu, odbornících z praxe, otevřené radnici) by bylo přelomem.
Ústí nad Labem dlouhá léta trpělo politickou nestabilitou a uvíznutím v pasivitě. Vítězství lokalistické, progresivnější či technokratičtější formace by poslalo vzkaz, že i ve strukturálně postiženém krajském městě vznikla kritická masa voličů, kteří už nechtějí jen „přežívat a brát dávky/dotace“, ale chtějí funkční a moderní krajské centrum.
Byl by to přesně ten impuls pro lidi ve věku 25–40 let (např. z prostředí architektury, IT, školství či malého podnikání), že zůstat v Ústí má smysl. Jedno Ústí sdružuje sedm stran a hnutí. Od Zelených přes Piráty, TOP 09, STAN, PRO Ústí! až k UFO a Naše Česko.
Pokud by se spojily Litoměřice (tradičně spíše konzervativně-pravicové, občansky aktivní město), Lovosice (průmyslový uzel) a Ústí nad Labem v odmítnutí vlády ANO, vytvořilo by to zajímavou geograficko-politickou osu.
ANO by sice mohlo dál dominovat v přilehlých městech jako Děčín či Teplice nebo ve městech s větším počtem sociálně vyloučených lokalit, ale přišlo by o správy městských aglomerací, které disponují tím nejlepším, co Ústecký kraj nabízí (je to pomyslná osa podél dálnice D8). Navíc v Mostě dominuje lokální ProMost a Chomutov se vzpamatovává z éry před létem 2024.
V době, kdy se politické kampaně extrémně polarizují a stávají se z nich referenda, by tento výsledek dokázal, že místní koaliční potenciál je klíčový. ANO v regionech často trpí tím, že s ním ostatní subjekty nechtějí jít do koalice z důvodu nepředvídatelnosti nebo autoritářského stylu řízení.
A zároveň lidé dokáží rozlišovat. Volič může v parlamentních volbách hodit hlas Babišovi, ale na radnici si zvolí souseda nebo lokálního odborníka, o kterém ví, že se stará o chodník a školku.
Pokud by říjen 2026 přinesl tento scenář, znamenalo by to prasklinu v hegemoniální zdi hnutí ANO na Severu.
Byl by to důkaz, že touha po rozvoji, odborném řízení a změně může i v Ústeckém kraji převážit nad pasivitou a pouhou údržbou stávajícího stavu – a že „drsný Sever“ začíná generovat svou vlastní, sebevědomou lokální politiku.
Architekt u Brabce nepochodí
Abychom si vysvětlili, jak se liší politické a manažerské myšlení hnutí ANO v Ústeckém kraji pod vedením hejtmana Brabce od ostatních stran a hnutí, která deklarují před volbami, že ANO je pro ně hlavní soupeř, ukážeme si to na analýze dvou odlišných světů.
Lidé typu architekt, projektant nebo urbanista u Richarda Brabce a v celém systému řízení hnutí ANO nemají šanci na prosazení autonomní vize. Existuje pro to hned několik hlubokých strukturálních důvodů.
Architekt / Projektant přemýšlí v kontextu širšího prostoru, estetična, udržitelnosti, sociálních dopadů a vizí na 30 až 50 let dopředu. Zpochybňuje zadání, pokud nedává smysl jako celek.
Brabcův technokratický model přemýšlí v dimenzi tabulky, dotační výzvy, provozního řádu a rozpočtového roku. Otázka nezní „Jaké město nebo kraj tu chceme mít za 30 let?“, ale „Jaký dotační titul z MŽP/SFŽP/kraje dokážeme proinvestovat do příštích voleb?“.
Pokud architekt přinese nápad na komplexní revitalizaci území, která vyžaduje změnu územního plánu a pětiletou mezioborovou debatu, pro Brabcův tým je to jen riziko, zdržení a potenciální průšvih.
Architekti a urbanisté jsou z podstaty své profese zvyklí na kritické myšlení a dialog.
Vyžadují soutěže (např. architektonické soutěže ČKA), participaci veřejnosti a debatu o autorském přístupu.
Pro vertikálu Babiš–Brabec je jakýkoliv neřízený dialog riziko. Pokud by architekt veřejně prohlásil, že stavba přehrady nebo konkrétní obchvat v navržené podobě nedává urbanistický smysl, narušil by marketingový obraz „akčního doručování výsledků“. Systém proto potřebuje rozpočtáře a prováděcí inženýry, kteří dokumentaci zrealizují bez otázek.
Proto Richard Brabec negativně hodnotí projekt UGC tvůrce Stavař na cestách (= A co jste Stavaři na cestách postavil?), protože proti sobě stojí dva světy. Projektanti a architekti, kteří vystudují vysokou školu stavební (odtud slovo "stavař") nejsou ti, kteří staví zeď (odtud slovo "stavbař"). Jsou to lidé, kteří projektují, vymýšlejí, formulují vize k realizaci. V Česku jsou tři vysokoškolské stavební fakulty (ČVUT v Praze, VUT v Brně, TU-VŠB v Ostravě). Tyto vize se do reálného světa transformují přes stát, kraje a obce - a schvalují je zastupitelé obcí, tedy politici i ideologického profilu Richarda Brabce.
Architektura a urbanismus vyžadují čas. Výstavba funkčního veřejného prostoru nebo proměna krajiny trvá roky.
Dává se přednost unifikovaným, „zlepšovacím“ zásahům – vyasfaltovat cesty, vyměnit okna na škole, postavit betonový polder, opravit vodovod. To jsou věci, které v Excelu vypadají skvěle, dají se za ně vykázat proinvestované miliony a na sociálních sítích fungují okamžitě, aniž by vyžadovaly koncepční práci architekta.
Pokud se architekt nebo vizionář do struktury kolem Brabce nebo na radnici řízenou ANO přece jen dostane, nastává jeden ze tří scénářů:
Rychlá rezignace / Odchod: Zjistí, že jeho role je pouze formální (razítko pro dotaci), a odejde zpět do soukromého sektoru.
Obruba na "administrátora": Přestane navrhovat a stane se z něj úředník, který jen kontroluje stavební normy a soulad s paragrafy.
Konflikt a vytlačení: Pokusí-li se prosadit architektonickou soutěž nebo zastavit nekvalitní projekt, aparát ho označí za „komplikátora, který brzdí investice“ a nahradí ho poddajným stavitelem.
Architektura vyžaduje svobodu a odvahu k nepopulárním řešením. Brabcův svět vyžaduje poslušnost, tabulky a bezproblémové proinvestování dotačních kapitoly. Z podstaty věci se tyto dva světy vzájemně vylučují.
Praha má extrémně silnou architektonicko-urbanistickou komunitu
Případ Prahy a IPRu (Institut plánování a rozvoje) je skvělou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, a přesně ukazuje, kde limity politického marketingu a technokratického řízení hnutí ANO narážejí na neprostoupnou zeď.
Praha má na rozdíl od krajů či menších měst extrémně silnou, hlasitou a propojenou architektonicko-urbanistickou komunitu (ČKA, FA ČVUT, UMPRUM, síť soukromých ateliérů a aktivních spolků).
Pokud by Krnáčová nebo pražská buňka ANO IPR rozpustily, čelily by totálnímu bojkotu ze strany odborné veřejnosti a obrovskému mediálnímu tlaku ze strany pražských (středových a liberálních) voličů. Vidět to můžeme u debaty o financování veřejnoprávních médií.
Pro ANO byla Praha vždy specifickým bojištěm – volič v Praze neodpustí ignorování odbornosti tak snadno jako volič v průmyslovém regionu.
Zpracování nového územního plánu je tak obrovský a komplexní úkol, že ho nelze outsourcingově zadat běžné inženýrské kanceláři ani vyřešit tabulkou v Excelu. IPR disponoval unikátními datovými sadami, GIS analytikou a odborným know-how.
Když magistrát čelil kritice za pomalé povolování nebo dopravní kolapsy, mohli politici ukázat na IPR s tím, že „odborníci na tom pracují“. Institut tak sloužil i jako odborné krytí pro politické rozhodování.
Zároveň IPR si vytvořil silnou pozici. IPR nebyl pouhým odborem magistrátu, ale samostatnou příspěvkovou organizací s vlastní silnou kulturou a mezinárodním přesahům. Vedení IPRu dokázalo obratně manévrovat – místo čelního střetu s politickou mocí zvolilo strategii „odborné nenahraditelnosti“. Vytvořili Pražské iPR (CAMP), přitáhli veřejnost a udělali z urbanismu atraktivní téma, což politikům ztížilo jakýkoliv přímý likvidační zásah.
Zatímco v Praze muselo ANO architekturu a urbanismus akceptovat, v regionálním vládnutí (a v Brabcově exekutivním světě) je situace zcela odlišná.
ANO Richarda Brabce potlačuje vize, do popředí dává opravy a dotace
Zatímco v Praze je poptávka po vizi obrovská (tlak veřejnosti, investorů, akademie), Brabcův krajský model funguje na nízké poptávce. Preferuje poptávku po rychlých opravách a dotacích. Zatímco Praha řeší komplexní čtvrti, veřejné prostory, koncepce dopravy, Ústecký kraj preferuje liniové stavby, zateplení škol, poldry, vodovody.
Protože v Praze se i ANO obává případného kolapsu, architektonické a urbanistické vize jsou tolerovány ze strachu z ostudy a kolapsu plánování. Naopak v Ústeckém kraji je architekt a projektant podřízen vertikále, je jen dodavatel výkresu.
IPR v Praze přežil ne proto, že by si ho ANO zamilovalo, ale proto, že cena za jeho zničení byla pro politiky vyšší než náklady na jeho tolerování. V krajském a státním prostředí pod taktovkou lidí Brabcova typu však takto silné „ostrůvky pozitivní deviace“ většinou vůbec nevzniknou.
A přes IPR se dostáváme znovu ke STAN. V Praze je výraznou postavou a lídrem Petr Hlaváček. Současný favorit na primátora hlavního města je ve vedení Prahy už osmým rokem, málokterý politik po revoluci vydržel ve vysokých funkcích na magistrátu tak dlouho. Hlaváček navíc zastával klíčovou pozici náměstka pro územní a strategický rozvoj a řídil přípravu nového metropolitního plánu, který od září 2026 začal platit. Je rovněž podepsaný pod rozvojem velkých brownfieldů jako Nákladové nádraží Žižkov nebo Smíchov city, připravuje stavbu Vltavské filharmonie.
Komunální volby v Praze by na začátku září 2026 podle jednoho průzkumu volebních preferencí vyhrálo hnutí ANO se ziskem 23,3 procenta hlasů. Těsně za ním by skončilo hnutí STAN, které by volilo 22,6 procenta voličů.
Když se vrátíme na sever Čech, hnutí STAN je integrováno v Ústí nad Labem v bloku Jedno Ústí. Místostarostu má v Lovosicích, kde vládne s místním hnutím PRO Lovosice současného starosty, který poslal před čtyřmi lety po osmi letech vlády ANO v Lovosicích do opozice.
Pokud i po říjnových volbách ANO v Lovosicích skončí v opozici, prakticky tím hnutí ve městě, odkud začal úspěch Andreje Babiše i v politice, potvrdí signál, že politický potenciál hnutí se vyčerpává. ANO buď musí drtivě vyhrát, aby vládlo samo, v opačném případě těžko hledá partnery k sestavování koalic, ve kterých politický partner je „válcován“ ANO. Tak jak je to vidět na vládní úrovni.
V dalším rozboru si vysvětlíme roli házenkáře Vladimíra Šumy i basketbalisty Tomáše Hrubého v dresu ANO. Šuma kandiduje na starostu Lovosic a Hrubý na primátora Ústí. Oba muže srovnáme s typy kandidátů Radek Löwy (starosta Litoměřic) a Jiří Anděl (primátor Děčína). A nezapomene ani na výrazné postavy ANO v roli primátora Brna či Ostravy.
Vysvětlíme si tak strukturu politického kádru hnutí ANO na komunální a krajské úrovni. Hnutí ANO funguje z podstaty své vnitřní architektury tak, že nepřipouští silné, ideologicky vyhraněné a nezávislé solitéry. Výsledkem je, že primátor či starosta za ANO v drtivé většině případů spadá do jedné ze dvou funkčních šablon.
