Města proti Ústeckému kraji: Brabec zůstane po volbách v Ústí osamocen

Ústecký hejtman se na post ministra žvotního prostředí vrátit nemá. Přestože ho Andrej Babiš nenavrhl, vychvaloval ho jako „nejlepšího ministra“, který tento resort vedl. K čemu pak byla dva měsíce viditelná PR kampaň premiéra, kterou využíval i samotný Brabec? Stačí se podívat na jeho profil hejtmana, kde krajské události byly upozaděny ve prospěch reels s Babišem o suchu.

Pravděpodobně premiér to zkoušel s Petrem Macinkou od Motoristů vyjednat, ale koaliční partner neustoupil.

Nyní jsme se tak nově dozvěděli, že Babiš je s Igorem Červeným jako ministrem životního prostředí spokojený. Zároveň ale média publikují zprávy o tom, jak vysychají přehrady.

„Já jsem se spoluprací s panem ministrem Červeným spokojený a nemám s ním nějaký problém. Koalice vznikla tím, že Motoristé chtěli ministerstvo životního prostředí. Tak to je,“ uvedl podle webu Novinky.cz Babiš.

Dozvěděli jsme se tedy, že Petr Macinka má na Babiše „politickou páku“, zatímco předseda vlády se bude spoléhat na Brabce jen jako na svého poradce a náměstky od hnutí ANO na ministerstvu.

Vidíme tak v přímém přenosu, že Babiš nemá plnou kontrolu nejen nad děním v Ústeckém kraji, ale ani nad vládou, i když se tak snaží působit na veřejnosti. Pokud by Brabec byl ministrem životního prostředí, vláda by na tomto resortu působila akčněji. Když se ale podíváme na fakta v širších souvislostech, je to pohled na erodující ANO.

Abychom pochopili na jakém principu ANO vzniklo, stačí znát historii. Klíčové je vědět, co byl Řád německých rytířů ve středověku. A vnímat letošní komunální a senátní volby jako přelom. ANO může v roce 2029, ale v Ústeckém kraji už v roce 2028, potkat to, co tento středověký řád v roce 1410. Tehdy utrpěl řád těžkou porážku v bitvě u Grunwaldu. Právě středověká etapa řádu je ponaučením pro současnost, pokud někdo staví politické hnutí na podobných principech.

Vznik a počátky: V roce 1190 vznikl řád v Akkonu ve Svaté zemi jako německé špitální bratrstvo pro péči o nemocné a raněné poutníky. V roce 1198 byl řád přetvořen na vojenskou a řeholní organizaci. Po křížových výpravách přesunul řád své těžiště do severovýchodní Evropy a do Pobaltí. Vytvořil silný teokratický stát na území Pruska a vedl expanzi a christianizaci v regionu. Do českých zemí přišel na přelomu 12. a 13. století za podpory Přemysla Otakara I. a svaté Anežky České.

Hlava Řádu německých rytířů se oficiálně nazývala vysoký mistr (Hochmeister). Byl to šlechtic, kterého řád volil na doživotí. Řád německých rytířů je symbolem vojenské kázně, náboženské horlivosti a někdy i pořádného pragmatismu.

Řád zažil velkou slávu, ale také bolestné pády. Cíl řádového ideálu vyjádřený heslem „Heilen und Helfen“ (léčit a uzdravovat) sice zůstalo, ale po reformaci a změně evropské politiky řád přišel o moc i majetek. Po první světové válce se z bojovníků stali správci a meče vystřídala duchovní služba. Pokus o nový počátek ale zmařil nástup nacismu. Řád byl zakázán jako organizace nepřátelská říši, velmistr internován, členové rozehnáni a někteří uvězněni v koncentračních táborech. Řádový majetek byl zkonfiskován a výsostné řádové symboly zneužila propaganda Třetí říše.

Přesto řád nikdy zcela nezanikl – dodnes funguje jako charitativní organizace zaměřená na pomoc nemocným a potřebným. Velmistr řádu sídlí ve Vídni, stejně jako generální rada a archiv. Řád má nadále mužskou i ženskou větev a oficiálně působí kromě Česka i v dalších zemích.

Nyní se zaměřme na porážku Řádu německých rytířů v bitvě u Grunwaldu. V roce 1410 nebyla výsledkem jedné chyby, ale kombinací strategických, taktických a psychologických faktorů, které polsko-litevská koalice dokázala dokonale využít. Přestože řádoví rytíři patřili k vojenské elitě tehdejší Evropy, proti spojeným silám krále Vladislava II. Jagellonského a velkoknížete Vytautase neuspěli.

Litevské lehká jízda pod vedením Vytautase zahájila bitvu, ale po tvrdém střetu s řádovým vojskem se dala na ústup. Řádoví rytíři uvěřili, že Litevce zlomili, a začali je chaoticky pronásledovat. Tím však narušili svou pevnou šikovanou formaci. Litevci se následně otočili a společně s postupujícími Poláky křižáky, kteří se předčasně radovali z vítězství, obklíčili.

Křižáci dorazili na bojiště jako první a zaujali pozice. Král Jagiełło však záměrně oddaloval začátek bitvy. Polsko-litevská vojska čekala skrytá ve stínu lesa, zatímco řádoví rytíři v plné plátové zbroji museli několik hodin stát na otevřeném prostranství pod spalujícím červencovým sluncem. Když boj konečně začal, byli křižáci již značně vyčerpaní a dehydratovaní.

V kritické fázi bitvy vedl velmistr řádu Ulrich von Jungingen útok svých záloh přímo do středu polských linií. Útok selhal a velmistr byl v boji zabit. Spolu s ním padla většina nejvyšších řádových hodnostářů. Ztráta velení vyvolala v řadách křižáků paniku a vedla k naprostému kolapsu jejich zbývajících sil.

Řád měl na bojišti k dispozici tehdy moderní děla. Krátce před bitvou však začalo pršet, což navlhčilo střelný prach. Dělostřelectvo tak stihlo vystřelit jen minimálně a nemělo na průběh bitvy téměř žádný vliv.

Abychom tuto historii pochopili v současném světě, ukážeme si to na konkrétním příkladu v Ústeckém kraji.

Richard Brabec s Andrejem Babišem zakládal ANO v Ústeckém kraji už v roce 2012. Stal se autoritou a stavba základů hnutí je jeho přímé dědictví. Brabec tehdy jako bývalý generální ředitel chemické továrny v Lovosicích se obklopil lidmi z tohoto prostředí, mnozí z nich kandidovali v komunálních volbách i v roce 2026.

Ta podstata prohry ANO v Ústeckém kraji v roce 2026 je ale v něčem jiném. A opět paralela s Řádem německých rytířů. Řád jednoduše „nepochopil proměnu doby“.

Toto tvrzení totiž vystihuje pravou podstatu jeho úpadku. Porážka u Grunwaldu nebyla jen vojenským selháním jednoho odpoledne, ale přímým důsledkem toho, že se řád nedokázal přizpůsobit geopolitickým, náboženským a společenským změnám Evropy na přelomu 14. a 15. století.

Řád ustrnul v minulosti v několika klíčových oblastech: Hlavním smyslem existence řádu v Pobaltí byl boj proti pohanům (tzv. severní křížové výpravy). Jenže v roce 1386 litevský velkokníže Jogaila konvertoval ke křesťanství, přijal křest a oženil se s polskou královnou Hedvikou. Místo aby řád uznal novou realitu, Christianizaci Litvy zpochybňoval a prohlašoval ji před papežem za falešnou. Nadále na Litvu útočil. V očích tehdejší Evropy však křižáci ztratili morální právo na boj – už nebojovali s pohany, ale napadali jiné křesťany.

ANO se v roce 2012 formovalo jako „protikorupční“. Bojovalo proti tehdejším „tradičním stranám“, tedy zejména ODS a tehdejší ČSSD. Zejména v Ústeckém kraji a v jednotlivých městech na tomto narativu ANO Richarda Brabce vyhrávalo volby. Jenže pak přišly kauzy i u politiků ANO. Voliči v Ústeckém kraji tak viděli v přímém přenosu, že ANO jde ve šlépějích předchůdců. Proto voliči začali inklinovat k novým lokálním hnutím, která stojí za porážkou ANO v komunálních volbách 2026.

Babiš i Brabec jsou zvyklí politicky bojovat proti parlamentním stranám: ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09. Ale jak chcete útočit na nezávislé kandidáty a koalice, když v každém městě tyto subjekty volí nezávislou předvolební taktiku a strategii? V ten moment přestává centralizovaná marketingová kampaň fungovat.

Řád byl zvyklý dominovat regionu, kde stál proti roztříštěným pohanským kmenům a knížectvím. Nedokázal reflektovat proces spojování sil. Do stejné politické pasti se dostalo ANO v Ústeckém kraji.

Vznik polsko-litevské unie vytvořil regionální supervelmoc. Řádoví diplomaté sice zkoušeli bratrance Jagellona a Vytautase rozeštvat, ale podcenili jejich schopnost se v klíčový moment spojit za společným cílem. Řád tak čelil modernímu centralizovanému státnímu spojenectví, na které jeho dosavadní strategie nestačila.

Ukázat si to můžeme na konkrétním příkladu. Jedno Ústí porazilo ANO v klíčovém krajském Ústí nad Labem přes 50 procent.

Vlna nadšení pro křížové výpravy, která vrcholila ve 12. a 13. století, na počátku 15. století definitivně vyhasínala. To samé potkalo kandidáty ANO. „Určitě uděláme kroky, které já osobně chci udělat už delší dobu. Někteří v hnutí si totiž myslí, že když mají naši značku, tak vyhrají každé volby a nemusejí pro to udělat nic. Teď se ale ukázalo, že nevyhrají. A musíme si to říct natvrdo,“ uvedl Babiš v rozhovoru pro server iDnes.cz.

Členové hnutí, kteří se podle něj nezačnou snažit a „starat se o lidi“, nemají v hnutí co dělat. Po svých politicích chce, aby dělali permanentní kampaň a nabírali do hnutí nové tváře.

Stát německých rytířů byl ekonomicky i vojensky závislý na přílivu „hostujících křižáků“ – rytířů ze západní a střední Evropy (včetně českých zemí), kteří jezdili do Pobaltí bojovat za spásu své duše. Jakmile se z bojů stala obyčejná politická válka o území mezi křesťany, zájem evropské šlechty prudce opadl. Řád musel začít spoléhat na extrémně drahé žoldnéře, což ho finančně zruinovalo.

Pokud ANO ztratí pozice ve městech Ústeckého kraje, jeho zastupitelé nebudou v radě města, zbývá jim jen chodit několikrát do roka na zastupitelstvo - a to prakticky bez odměny. Zároveň pokud do ANO bude příliv „nových tváří“, logicky se budou umisťovat do popředí kandidátek. To je přitom něco, čemu se „zasloužilý straník“ brání…

Řád spravoval své území jako náboženskou a vojenskou diktaturu, což odpovídalo mentalitě raného středověku. Na počátku 15. století už v pruských a pomořanských městech (jako Gdaňsk nebo Toruň) žila bohatá měšťanská vrstva a místní šlechta, která chtěla podíl na moci a rozvoji obchodu. Řád je však vnímal jen jako poddané, které může daňově ždímat. Když po Grunwaldu řád prohrál a musel platit obří válečné reparace, uvalil na města neúnosné daně. Vlastní obyvatelé se proto obrátili proti němu a o několik desetiletí později raději podpořili Polsko.

Opět si to ukážeme na reakci Babiše po komunálních volbách: „Evidentně tady převážila obrovská nenávist vůči mé osobě,“ prohlásil předseda ANO po volbách.

Řád německých rytířů tak u Grunwaldu narazil na zeď novověku. Zůstal uzavřenou korporací středověkých rytířů v době, kdy Evropu začínala ovládat pragmatická sekulární politika, diplomatické aliance a rodící se národní státy.

Andrej Babiš i Richard Brabec pravděpodobně nepostřehli, že se blíží rok 2030.

ANO tak bude s největší pravděpodobností (v čase vydání tohoto komentáře) vyšachováno z vládnutí v těchto klíčových severočeských městech: Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice, Lovosice, Roudnice nad Labem.

Když si uvědomíme, že krajské zastupitelstvo Ústeckého kraje tvoří zejména zastupitelé těchto měst za ANO, nyní nastane situace, kdy městům budou vládnout jiní politici než ti, kteří rozhodují na kraji. Budeme svědky kohabitace jako předváděla v tomto roce vláda Andreje Babiše a Petra Macinky vůči prezidentovi Petru Pavlovi?

A jak se to odrazí na prosperitě a rozvoji Ústeckého kraje, kdy v roli hejtmana bude nadále Richard Brabec - a takto má řídit kraj ještě dva roky?

Vraťme se k Řádu německých rytířů a k výše napsanému tvrzení: „Řádoví diplomaté sice zkoušeli bratrance Jagellona a Vytautase rozeštvat, ale podcenili jejich schopnost se v klíčový moment spojit za společným cílem.“

Teď si dosaďme Jana Grolicha, předsedu KDU-ČSL, a Víta Rakušana, předsedu STAN. V podstatě se rodí nová síla, která se v Ústeckém kraji projeví už za dva roky. Právě politici STAN budou vést radnice nejen v Ústí nad Labem, Děčíně či Lovosicích, ale i v dalších menších městech a obcích Ústeckého kraje.

Zároveň na sebe naráží dva koncepty. Brabec centralizuje kvůli požadavku Babiše, Rakušan s Grolichem naopak decentralizují. Tyto dvě odlišné koncepce budou v následujících dvou letech na sebe narážet právě na ústeckém hejtmanství. Kdo se stane vyzyvatelem Richarda Brabce v Ústeckém kraji? Následující měsíce nám to ukáží…

O skutečném „pádu“ hnutí ANO se v současné době mluvit nedá, protože si hnutí nadále udržuje dominantní pozici na české politické scéně. Nejnovější data z říjnových volebních průzkumů (např. od agentur STEM či Median) sice ukazují mírný pokles preferencí, ANO však s velkým náskokem zůstává nejsilnějším politickým subjektem v zemi.

Politologové a analytici v souvislosti s aktuálním vývojem v říjnu 2026 upozorňují spíše na strategické komplikace než na celkový kolaps hnutí. To si vysvětlíme v následujícím rozboru.