Grolich staví technologické srdce, jeho krajský šéf láká na retro Kozí dráhu

Zatímco Brno těží z dvacetileté tradice a Liberec ze světového nano-výzkumu, v okrese Litoměřice se rýsuje unikátní model transformace odspodu – od hravé robotiky v mateřských školách typu Malých Žernosek přes ZŠ Na Valech v Litoměřicích až po propojení s Inovačním centrem Ústeckého kraje. Může systematická výchova nejmladší generace v kombinaci se sdílenou infrastrukturou proměnit Ústecko v nový talentový hub Česka?

Tvrzení v senátní kampani jihomoravského hejtmana Jana Grolicha, že „staví technologické srdce“ stojí na reálném základě, pokud jde o současný status regionu, ale z hlediska osobních zásluh jde o výraznou politickou zkratku. Brno a jižní Morava skutečně technologickým srdcem Česka jsou, nicméně Jan Grolich (který tuto kampaň vedl primárně před krajskými volbami v roce 2024) tento ekosystém nevytvořil – jeho budování začalo dávno před jeho nástupem do funkce.

Jaká je realita za tímto předvolebním tvrzením?

Je Brno technologické srdce? Ano, je. Jižní Morava je dnes objektivně považována za technologické a inovační centrum Česka, často se jí přezdívá „české Silicon Valley“. Jak to vzniklo?

V Brně se vyrábí zhruba 30 % celosvětové produkce elektronových mikroskopů (firmy jako Thermo Fisher Scientific, Tescan, Delong Instruments).

Svá vývojová centra tu mají globální giganti (Red Hat, Honeywell, IBM) i úspěšné české firmy, které zde vyrostly (Kiwi.com, Y Soft). V Brně funguje zde špičkový výzkumný institut CEITEC a silné zázemí univerzit (Masarykova univerzita, VUT).

Vytvořil tento ekosystém Jan Grolich? Odpověď je, že nikoliv, neboť jde o dlouhodobý proces. Jan Grolich se stal hejtmanem Jihomoravského kraje na podzim roku 2020. Proměna Brna z průmyslového města na technologický hub ale odstartovala o zhruba dvacet let dříve.

V moravské metropoli vzniklo Jihomoravské inovační centrum (JIC), které je hlavním motorem podpory startupů a technologických firem v regionu. Bylo založeno už v roce 2003 (za hejtmana Stanislava Juránka).

Kraj spolu s městem Brnem od počátku 21. století systematicky tvoří tzv. Regionální inovační strategii (RIS). Na jejím plnění se v průběhu let podílely politické reprezentace napříč celým spektrem. Klíčové investice do vědecké infrastruktury (jako CEITEC) proběhly v minulém desetiletí za pomoci evropských fondů.

Jan Grolich a jeho vedení kraje od roku 2020 v této strategii aktivně a úspěšně pokračují, udržují financování inovačních agentur a pomáhají lákat do regionu další investory. Úspěch jižní Moravy je ale výsledkem dvacetileté spolupráce mezi krajem, městem, univerzitami a soukromým sektorem, nikoliv dílem jednoho hejtmana v jednom volebním období. V písničce se tak jedná o klasickou předvolební nadsázku.

To krajský radní Ústeckého kraje a krajský předseda KDU-ČSL Jan Růžička v Ústí nad Labem a Krupce na Teplicku, kde kandiduje do zastupitelstva města, postavil letošní kampaň na retro vláčku Kozí dráha pod Krušnými horami z Děčína do Krupky.

Lidovec, který sedí v krajské radě s hejtmanem Richardem Brabcem z ANO a Tomášem Riegerem, předsedou ústecké krajské ODS, který kandiduje do zastupitelstva Chabařovic u Ústí nad Labem, postavil jako hlavní téma cyklostezku a motoráček.

Stavit kampaň na Kozí dráze a cyklostezce signalizuje, že kandidát se vědomě vyhýbá celostátním ideologickým kulturním válkám nebo abstraktním tématům z Prahy. Vytváří dojem patriota, ale nikoliv přes vzdělání, ale cestovní ruch. Pro KDU-ČSL byla historicky nejúspěšnější taktika politika odspodu (tzv. komunální zakořenění). To na Vyškovsku a jižní Moravě i na Vysočině využívá Jan Grolich, ale ten zároveň jako hejtman do popředí staví vzdělávání a transformaci ekonomiky - právě odkazem na Brno jako technologické srdce Česka.

A tady dochází ke střetu. Z pohledu vzdělávání a inovací vysílá kampaň postavená na Kozí dráze a cyklostezkách spíše varovný signál. Ukazuje totiž propast mezi tím, co region jako Ústecký kraj reálně potřebuje pro svou ekonomickou transformaci, a tím, na jaká „bezpečná“ témata sázejí politici typu Jana Růžičky.

Lidovec z Krupky dává přednost volnému času před znalostní ekonomikou. Ústecký kraj trpí nejvyšší mírou nedokončeného základního vzdělání v ČR, odlivem mladých talentů a strukturálním dluhem po těžbě uhlí. Sázka na cyklostezky a turistickou trať z pohledu inovační politiky působí jako únik k „soft“ tématům – stavba cyklostezky nevytvoří pracovní místa s vysokou přidanou hodnotou ani nepřitáhne do regionu technologické firmy.

Pokračuje strategie investic do betonu a oceli, místo investic do lidí. To je strategie i hejtmana Richarda Brabce, který získal dojem, že když miliony „napumpuje“ do betonu, vytvoří „nový transformovaný Ústecký kraj“.

Zatímco Brno či Plzeň staví svou budoucnost na podpoře učitelů, výzkumných center, startupů a digitálních dovedností od mateřských škol, orientace na lokální infrastrukturu signalizuje zjednodušenou představu o rozvoji regionu: „Postavíme cyklostezku/opravíme trať a máme hotovo.“

Hejtman Richard Brabec a jeho radní Jan Růžička a Tomáš Rieger politicky ukazují, že jim chybí vize pro 21. století. V Ústeckém kraji „natírají starý svět novým nátěrem“, aniž by postřehli, že „svět se mění“ a je potřeba „říznout do stávajícího systému a postavit nové základy“.

V době, kdy se řeší budoucnost AI a automatizace, působí boj o Kozí dráhu jako návrat k nostalgickým tématům minulosti místo pohledu dopředu. Projekt Kozí dráhy se totiž nepřiblíží ani k soukromé železnici na Litoměřicku pod názvem Švestková dráha.

Pokud by Jan Růžička ve stylu Jana Grolicha chtěl téma Kozí dráhy a cyklostezky propojit s moderním vzděláváním a technologiemi, musel by z nich udělat živý výukový prostor.

Co si pod tím představit?

Učebna pod širým nebem (STEAM vzdělávání): Propojení cyklostezky a železnice s výukou na ZŠ a SŠ – žáci mohou na trase instalovat vlastnoručně vyrobené a naprogramované IoT senzory (měření mikroklimatu, sčítání průjezdu cyklistů, detekce pohybu zvěře) a naměřená data vyhodnocovat v hodinách informatiky a přírodopisu.

Studenti jako vývojáři: Zapojení středoškoláků a studentů UJEP do tvorby mobilních aplikací s rozšířenou realitou (AR), které by turisty na Kozí dráze provázely industriální historií i přírodou regionu.

Testovací polygon pro chytrou mobilitu: Využití Kozí dráhy pro testování lehkých autonomních vozidel, vodíkových drezín nebo bateriových mikrovlaků ve spolupráci s technickými školami a výzkumnými ústavy.

Jan Růžička z Krupky projekt Kozí dráhy představuje jako turistický vláček s cyklostezkou. Z pohledu vzdělávání a inovací tím říká: „Nemáme odvahu ani vizi řešit těžké strukturální problémy školství a budoucnosti práce, a proto nabízíme témata pro volný čas.“

Pokud by ale tato infrastruktura byla prezentována jako platforma pro praktickou výuku technologií, ekologie a chytrou mobilitu, mohla by se z lokálního tématu stát ukázka moderního přístupu k regionálnímu rozvoji.

A to přesně dělá starosta Malých Žernosek Petr Liška z Mikroregionu Porta Bohemica, která je součást Regionu České středohoří.

Petr Liška, bývalý poslanec za STAN a známé politické jméno v regionu Litoměřicka, starostuje obci Malé Žernoseky od roku 2002. Vesnici u Lovosic kompletně přebudoval na „malebnou vinařskou obec moravského typu“ v údolí Labe.

Je iniciátorem zavedení robotiky už do předškolního vzdělávání, což umožňuje tradice ze Základní školy Na Valech v Litoměřicích. Jak ve videu říká, začít s rozvojem robotiky se musí už ve školce.

Tento krok Petra Lišky v Malých Žernosekách trefuje přesně ten první, klíčový stupeň vzdělávacího řetězce - a děje se tak přímo v okrese Litoměřice.

Ukazuje se, že myšlenka budování „talentového srdce“ zdola není jen teoretickým modelem, ale reálnou praxí, která má v regionu jasný potenciál. Co tato zpráva signalizuje v praxi?

Inovace nezačínají v krajských městech, ale v malých obcích. Malé Žernoseky (obec s cca 900 obyvateli) ukazují, že modernizace školství nezávisí na velikosti rozpočtu krajského města, ale na osvícenosti a prioritách místní samosprávy.

Přímý kontrast k „asfaltové politice“: Zatímco část regionální politiky staví kampaň na cyklostezkách a infrastrukturních pomnících, starosta v Malých Žernosekách investuje do lidského kapitálu. Protože v roce 2026 jsou již zde cyklostezky vybudovány. Z pohledu dlouhodobé transformace Ústeckého kraje má přitom zavedení robotiky v MŠ násobně vyšší návratnost než nový úsek cyklostezky.

Příprava pro „Litoměřický model“: Hravá robotika v MŠ (pomocí podlahových robotů jako Bee-Bot nebo her bez obrazovek) učitele nezatěžuje složitou IT technikou a u dětí rozvíjí prostorovou orientaci a algoritmické myšlení ještě předtím, než se naučí číst a psát.

Aby zpráva z Malých Žernosek nezůstala jen ojedinělým výkřikem, musel by následovat systémový přenos:

Vertikální návaznost (Z MŠ na ZŠ): Děti, které v Malých Žernosekách projdou hravou robotikou v MŠ, nesmí po nástupu na základní školu narazit do zdi klasického pasivního stylu výuky. Zde se přímo nabízí metodická vazba na spádové školy v Lovosicích či Litoměřicích (včetně ZŠ Na Valech).

Horizontální síťování obcí (Mikroregiony): Malé obce nemají rozpočty na to, aby kupovaly drahé sady robotů každá sama za sebe. Řešením pro okres Litoměřice je sdílený fond pomůcek a putovních metodiků v rámci mikroregionu (např. Porta Bohemica), kde si obcemi zřízené MŠ sady půjčují na projektové týdny.

Pokud by se zkušenost z Malých Žernosek stala standardem pro dalších 10–15 obcí v okrese, získalo by Litoměřicko obrovský náskok před zbytkem republiky. Zároveň by Malé Žernoseky se staly vizionářskou obcí a centrem skutečné transformace Ústeckého kraje.

Liberec hraje v inovačním ekosystému Česka mimořádně důležitou roli, ale ve srovnání s Brnem představuje úplně jiný model. Zatímco Brno je komplexní a masivní technologický hub se širokým záběrem (často označovaný jako české Silicon Valley), Liberec je vysoce specializovaný regionální hráč, který je absolutní světovou špičkou v několika konkrétních oborech.

Zatímco Brno se profiluje primárně přes IT, vývoj softwaru, kyberbezpečnost, herní průmysl a elektronovou mikroskopii, protože zde sedí softwaroví a R&D giganti (Red Hat, Honeywell, IBM, Oracle), Liberec dominuje ve fyzických technologiích a aplikovaném průmyslu.

Město pod Ještědem je celosvětovým průkopníkem v nanotechnologiích (vynález stroje Nanospider pro průmyslovou výrobu nanovláken), pokročilých textiliích, 3D tisku a inovacích pro automotive (vzhledem k blízkosti Škoda Auto a koncentraci dodavatelského řetězce).

Zatímco Brno těží z obrovské studentské základny (přes 60 tisíc studentů) a propojení několika velkých univerzit (VUT, Masarykova univerzita, Mendelova), protože tento široký talentový základ umožňuje rozvoj mnoha různých odvětví současně, Liberec stojí prakticky výhradně na jedné instituci – Technické univerzitě v Liberci (TUL).

TUL je však unikátní tím, jak obrovský důraz klade na aplikovaný výzkum a přímý transfer technologií do průmyslu. To, co univerzitě chybí na velikosti, dohání obrovskou praktičností svých výstupů.

A pak tu je inovační infrastruktura. Brno má v tomto směru velký náskok.

Jihomoravské inovační centrum (JIC) buduje startupový ekosystém už od roku 2003 a je dnes nejrozvinutější agenturou svého druhu ve střední Evropě. Liberec začal systematicky budovat institucionální podporu mnohem později. Klíčový inkubátor LIPO.ink (Liberecký podnikatelský inkubátor) vznikl až v roce 2017. Roste ale velmi rychle a úspěšně propojuje akademickou sféru s lokálním byznysem (podpořil např. úspěšnou technologickou firmu Hardwario).

Liberec tedy Brnu nekonkuruje v softwaru nebo vesmírných technologiích. Zaměřuje se na aplikovaný výzkum pro tradičnější těžší průmysl a nové materiály, kde si drží světové renomé.

Objev technologie Nanospider v roce 2003 na Fakultě textilní Technické univerzity v Liberci (TUL) zásadně změnil způsob, jakým svět vyrábí nanovlákna. Tým pod vedením prof. Oldřicha Jirsáka dokázal vyřešit do té doby nepřekonatelný problém: jak přejít od pomalých laboratorních pokusů k masové průmyslové výrobě.

Jak objev pomohl místnímu průmyslu?

Především došlo k záchraně a transformaci textilního regionu. Liberecko bylo historicky textilní velmocí, ale tradiční oděvní výroba po roce 1989 kolabovala. Nanospider dal regionu nový směr – umožnil využít know-how v oboru textilu k přechodu na hi-tech obor technických textilií a nanotechnologií.

I díky tomu vznikl globální lídr Elmarco. Univerzita v roce 2004 uzavřela licenční smlouvu s libereckou firmou Elmarco, které vyvinulo a začalo vyrábět první komerční výrobní linky Nanospider na světě a stalo se celosvětovým průkopníkem v oboru.

Vznikl regionální ekosystém „Nano Valley“. V okolí univerzity a Elmarca postupně vyrostly další technologické firmy a univerzitní spin-offy (např. Nano Medical, Inova NanoTech), které z vyráběných nanovláken tvoří produkty pro zdravotnictví (krytí ran), filtraci vzduchu a vody či akustické izolace pro automotive.

A vznikl také ústav CxI na TUL. Pro podporu výzkumu a přenosu technologií do praxe vznikl na univerzitě Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CxI), který přitahuje mezinárodní vědecké granty a průmyslové zakázky z celého světa.

Plzeň představuje v českém inovačním ekosystému třetí specifický typ: zatímco Brno je všestranné „české Silicon Valley“ s dominancí software a mikroskopie a Liberec je vysoce specializovaný „nano šampion“, Plzeň je inženýrskou, mechatronickou a elektrotechnickou baštou Česka.

Tradiční silné průmyslové zázemí (historicky spojené se značkou Škoda) se v Plzni podařilo transformovat do špičkového aplikovaného výzkumu pro 21. století.