Bizarní situace v české politice

Pokud nežijete na Slovensku nebo v Maďarsku, tak to v praxi vypadá tak, že dochází k jakžtakž pravidelnému střídání pravicových a levicových stran ve vládě. Taková rovnováha pravice a levice v české politice panovala v dobách silné ČSSD a ODS přibližně v poměru 2:1 (výjimka rok 2010)* do roku 2017, kdy byla narušena hnutím ANO.

Andrej Babiš v roce 2013 s kampaní zaměřenou zejména na voliče ODS těsně prohrál s ČSSD vedenou Bohuslavem Sobotkou. V dalších volbách už něco takového odmítl dopustit a svoji politickou oponenturu rozdrtil historickým maximem 78 poslanců. Tentokrát k tomu využil voliče ČSSD. Babiš jako politický chameleon změnil svým populistickým vedením strany chápání politiky nejen u většiny veřejnosti, ale i u velké části politiků. Tak započal zánik demokratické české levice, který skončil ostudným paktem s komunisty a posunutím rétoriky předsedkyně Sociální demokracie Maláčové daleko za hranice únosnosti demokratického voliče. Také bývalý ministr zahraničí a místopředseda SOCDEM Lubomír Zaorálek, v internetovém folklóru též známý jako Zao Ce-Tung, je odstrašujícím příkladem kdysi sympatického levicového politika.

V roce 2025 již někteří voliči nevolí pravici či levici. Nejsou zas tak důležité programy. Hlasující spíše vyhodnocují, koho nenávidí více či méně a pak svoji zlobu proměňují v politické preference. V případě, že jste v jednom táboře, je těžké vás přetáhnout do druhého. Běžná argumentace selhává a nejvyšší představitelé i některých demokratických stran tuto polarizaci udržují. ANO má svoji nebývale stabilní voličskou základnu, které se snad svou stabilitou může rovnat jen základna SPD.

Tábor hnutí ANO má své kmenové voliče, kteří jsou vlivem kultu osobnosti bytostně přesvědčení, že jejich spasiteli miliardáři Andreji Babišovi všichni ubližují. Je nespravedlivě trestně stíhaný, nikdy by nic neukradl a ta částka taky nesouhlasí. Jakou rozpočtovou a jinou politiku bude dělat, je jim pak docela jedno. Hlavně, že je to Andrej, slibuje hodně, bude líp?

Rozhodnutí Vrchního soudu, který bývalého premiéra shledal vinným z 2 trestných činů, tak jeho voliči neberou moc vážně. Předseda hnutí ANO si ovšem nemůže dovolit být sněmovnou vydán ke stíhání, proto zoufale sází na spolupráci s antisystémovými stranami. Vedení SPD a Stačilo! jsou si plně vědomi, že mají tímto Babiše v hrsti. Proto se už třesou na případná povolební „vyjednávání“, ze kterých se budou snažit vytřískat maximum.

Kmenoví voliči SPD věří ve „vlastenecké“ nepřijímání uprchlíků a hltají každé slovo jejich česko-japonského vůdce. Rusko-ukrajinská válka je pro hnutí Tomia Okamury vlastně jako dar z nebes, protože i když ukrajinští uprchlíci odvádí do státního rozpočtu více než přijmou, jsou to pořád uprchlíci. Okamura tak může strašit kriminalitou a lhát, že parazitují na dobrých českých občanech, zatímco jeho voliči budou směle přikyvovat. Tito voliči tíhnou blíže k ruským zájmům, které jsou podporovány a maskovány ruskými dezinformacemi a vydávány za české.

Politikou SPD je znevažování úspěchů Česka v Evropě a snaha o podnícení komplexu české malosti. Užití českého patriotismu v kampani je pak v této souvislosti celkem paradoxní. Ekonomický směr hnutí dokresluje jejich expert Miroslav Ševčík, který vyučoval na VŠE před revolucí marxismus leninismus a od 2. ledna 1986 byl veden pod registračním číslem 176727 u Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA, ta byla podřízená Hlavní rozvědkové správě Sovětského svazu.

Hnutí Stačilo! je nezvyklým slepencem jak krajně levicových, tak pravicových uskupení, které nemá v moderní české politice obdoby. Mohlo vzniknout jen díky hysterii živené opozičními politiky ohledně celkového zdražování a zvyšování cen energií. Neuvěřitelným způsobem se poslední 4 roky v Česku živila představa o tom, jak se všem žije špatně, což KSČM dostalo zpátky do hry. Jejich snaha o zavedení referenda o vystoupení z EU a NATO ukazuje na nepochopení pilířů relativní ekonomické stability ČR. Pokud by ČR opravdu z NATO a EU vystoupila, musela by v zájmu své bezpečnosti dávat na obranu daleko více peněz. Ty by ovšem nebyly kde brát, protože by česká z 80 % exportní ekonomika byla značně negativně zasažena. Kromě komunistů, kteří tvoří více jak 80 % kandidátky, se snaží do sněmovny dostat také předseda Stačilo! Daniel Sterzik, který je už téměř legendou prolhané dezinformační scény a usiluje o změnu režimu. Tito lidé mají v úmyslu pouze rozvracet, a proto se modlím, aby se po volbách ocitli v propadlišti dějin. Zatím se ovšem srpem i kladivem drží nad volební klauzulí.

U Motoristů je jediný relevantní politik Filip Turek, který ve svém nepadnoucím obleku působí dojmem devadesátkového bosse. To se části jejich voličů nejdříve zalíbilo, než zjistili, že podobní lidé často mívají problémy se zákonem. Od Motoristů více ani čekat nemůžeme, jsou stranou bez vize a programu. Neví, na jakou část obyvatelstva mají mířit ve volbách, proto pořád mění svůj postoj ohledně spolupráce s komunisty. Hlavně se mermomocí snaží do sněmovny dostat, ostatní (možná) přijde pak. Dovolím si tipnout, že volební práh těsně nepřekonají, jelikož značná část mladých voličů tu maškarádu prokoukne, a nakonec přejde k Pirátům.

Na druhé straně barikády začal demoblok konečně obratněji používat sociální sítě. Trvalo jim to, bohužel, dvě volební období. Je ale otázkou, zda dokážou zmobilizovat podstatnou část zklamaných voličů, kteří trochu naivně poslední čtyři roky čekali od svých zastupitelů více.

Nad SPOLU se jako stín vznáší bitcoinová kauza bývalého ministra spravedlnosti Dona Pabla. Je vidět, že mafiánské podhoubí ODS pořád ještě číhá pod povrchem a čeká na svoji šanci. Premiér Petr Fiala svou kontaktní kampaní pravděpodobně předčil všechna očekávání i uvnitř vlastní koalice. Otázkou zůstává, zda dokáže zapůsobit i na voliče z druhého břehu. Jedině to může vést k úspěšné obhajobě postu předsedy vlády.

STAN se v čele se smířlivým Vítem Rakušanem snaží o stmelování pětikoalice, a při tom tak nějak čeká až kauza Dozimetr vyšumí jako tiché víno. Do voleb už ale moc času nezbývá. Proto by možná bylo dobré vyndat hlavu z písku a začít s cílevědomější kampaní, aby se neopakoval scénář podobný kroužkovacímu debaklu z roku 2021, tentokrát však ve prospěch revitalizovaných Pirátů.

Piráti svým včasným odchodem z vlády získali čas na vyjasnění priorit a konečně vyhodili ze strany velkou část radikálních levičáků jako např. Janu Michailidu. Tím získali svěží vítr do svých plachet a podle průzkumů jsou nejžhavějším adeptem na překvapivý výsledek. Na zpackané stavební řízení už se relativně zapomnělo, což hraje straně zaměřené na mladé lidi a prvovoliče do karet. Fakt, že jsou jedinou stranou demobloku bez korupční kauzy, dává Zdeňku Hřibovi do rukou trumfové eso letošních voleb.

*Ve volbách v roce 2010 sice vyhrála ČSSD, ale vládu složila ODS v koalici s TOP 09 a Věci veřejnými pod vedením Petra Nečase.