Článek
Žijeme v době, kdy jeden z těchto poskoků je momentálně nejbohatší dolarový miliardář a vlastník sociální sítě, na které sdílí příspěvky o třídním boji. Žijeme v době, kdy se americkým ministrem zdravotnictví stal pandemický šiřitel dezinformací a odpůrce očkování, který se jmenuje, a teď se podržte, Kennedy!
Britský politický komentátor Jonathan Pie to popsal přesně, když řekl, že Neville Chamberlain, budiž mu země lehká, a to ať na nebi nebo v pekle, by se nikdy nesnížil k tomu, aby odříkával propagandu namířenou proti Československu, kterou by mu předepsal sám Hitler.
Dokonce ani Barack Obama by na vrcholu jeho smírné proruské politiky neměl žaludek ke spáchání něčeho tak potupného jako je vražení kudly do zad svému evropskému spojenci, který se poslední 3 roky brání nevyprovokované ruské invazi, jež má na svědomí statisíce nevinných životů. Nový prezident USA k takovému kroku, jak to vypadá, nemá daleko.
Donald Trump vidí svět jako realitní makléř a byznysmen spíše než jako státník se zodpovědností ke svým občanům a spojencům. Pro něj je území, o které se Rusko a Ukrajina přou, jen obchodovatelný kousek země, a proto si nedokáže vysvětlit, proč by kvůli němu umíralo tolik lidí. Háček je v tom, že pro Putina, Zelenského ani Evropu nejde pouze o území. Jde o symboliku hodnot, která je Ruskem soustavně porušována. Jde o posunutí myšlení Evropy od bipolárního světa směrem k širšímu společenství sobě rovných států, které odmítá tolerovat porušování mezinárodních dohod. Ovšem, aby mohlo být tolerování suverenity a sebeurčení států vymáháno, nesmí Evropa dopustit svoje obcházení v otázkách, které se jí přímo týkají.
V jednom má Donald Trump pravdu, a to je laxní přístup Evropy v posledních desetiletích ke svojí vlastní obraně a s ní související ztráta trumfů, které může vytáhnout v případě potřeby. V příštích týdnech a měsících se ukáže, jak velké koule opravdu mají evropští lídři a zda jsou ochotni v případě úplného stažení USA z Evropy zajistit nejen svoji prosperitu, ale také bezpečnost krajiny, která se snaží vymanit ze zóny postsovětského vlivu směrem k západu.
Určitou naději, že se nebude opakovat paralela s Mnichovskou dohodou, mi dává fakt, že čelní představitelé naší země tentokrát nesedí za zavřenými dveřmi, ale aktivně se podílejí na zachování svojí vlastní důstojnosti a ochraně budoucnosti země, která se shodou okolností ocitla v podobné situaci. Čemu však odmítám věřit, je představa, že Trump má situaci plně pod kontrolou a celé to divadlo okolo je součástí jeho dobře promyšlené strategie.
