Zemřel Elvis Presley 16. srpna 1977? Nebo žije či žil dávno potom?

Jako mnohaletý Elvisův fanoušek kroutím hlavu nad tím, co vše je možné vymyslet a čemu se dá uvěřit.

Elvis Aaron Presley se narodil 8. ledna 1935 ve městečku Tupelo v americkém státě Mississippi rodičům Gladys a Vernonu Presleyovým. Ve stejný den se narodilo i Elvisovo dvojče Jesse Garon, které však při porodu zemřelo. Tuto smutnou skutečnost si Elvis celý život nesl v sobě. I Elvisovu matku Gladys to ovlivnilo na tolik, že se po celý svůj život do své předčasné smrti v srpnu 1958 (selhání srdce) o Elvise velmi strachovala.

Elvisův život i jeho rodiny se změnil v druhé polovině roku 1953, kdy Elvis nahrál u Sun Records za 4 dolary gramofonovou desku s písní My Happiness, údajně pro svou matku k narozeninám. Předvídavá sekretářka si poznamenala na Elvise adresu a když majitel studia Sam Phillips hledal neotřelé zpěváky, vzpomněla si na něj. Začátkem léta 1954 pak vydal desku s písněmi Thats Allright Mama a Blue Moon Of Kentucky. Když v červenci 1954 píseň Thats Allright Mama zazněla v rádiu, strhla se lavina telefonátu a Elvisova kariéra se spustila.

Po celý svůj život byl Elvis neustále v obležení svých přátel i příbuzných a z okolí pak nespočtem fanoušků a fanynek. Jeho byznys a v podstatě i soukromí mu řídil plukovník Tom Parker (pozn. Titul nebyl ve skutečnosti vojenský, ale získal jej za své působení v kultuře ještě dříve, než potkal Elvise).

Jako mladík neskutečně rychle uvržený do obrovské slávy příliš neřešil své zdraví. Spousty večírků, dlouhé šňůry koncertů (mimochodem společně třeba s Carlem Perkinsem, autorem písně Blue Suede Shoes, nebo s Jerry Lee Lewisem – Great Balls Of Fire a další. Spoustu z nich Elvis zpíval).

Náročný život začal Elvis řešit medikamenty na spaní, na probuzení, na chuť k jídlu a další. Tehdy to byly legální léky. Později mu je předepisoval na Elvisovo naléhání i jeho osobní lékař doktor Nichopoulos, který po Elvisově smrti čelil obviněním, že se na Elvisově smrti podílel právě předepisováním spousty léků.

V březnu 1958 nastoupil Elvis vojenskou službu. I když se jí mohl vyhnout, plukovník i Elvis trvali na tom, že chce být vzorem pro tehdejší mládež a jejich patriotizmus. V Německu, kde část vojny sloužil (Bad Nauheim) , potkal svou budoucí manželku, tehdy čtrnáctiletou Priscillu, kterou si později v roce 1967 vzal a s níž se v roce 1973 rozvedl. Z jejich manželství se 1.2.1968 narodila dcera Lisa Marie, která nedávno zemřela.

Jak jsem uvedl, Elvis neměl dobrou životosprávu. Na všem se podílela řada faktorů – ty výše zmiňované a i fakt, že od nástupu na vojnu v roce 1958 (návrat v roce 1960) až do roku 1968, tedy dlouhých 10 let nekoncertoval. Točil však často stupidní filmy, jejichž cílem bylo jen vydělat peníze. Samozřejmě, že v nich Elvis zpíval. První byl z roku 1957, jmenoval se Love Me Tender, titulní píseň měla o jednu sloku více, než pak Elvis zpíval na koncertech a deskách. Byl to jediný film, kde postava Elvise zemřela - víc už diváci nedovolili. Elvis Natočil celkem 30 hraných a dva dokumentární filmy.

Ve své knize Život s Elvisem Priscilla popisuje, že Elvis nebyl z natáčení šťastný a měl oprávněný pocit, že je zneužíván pro výdělky jiných. Ale opravdu šťasten se prý cítil, když spolu žili mimo civilizaci.

V roce 1968 a 1969 uspořádal Elvis sérii koncertů pod názvem Comeback Special, kde podiem byla čtvercová plocha připomínající boxerský ring, diváci seděli okolo a Elvis koncertoval nejen se svou původní kapelou. Typickým oblekem jen pro tuto sérii byl černý kožený kostým.

Od roku 1970 se Elvis opět vrátil na jeviště. Na koncertech je patrné, že byl ještě štíhlý a plný síly. Absolvoval i několik koncertů denně, typickým byl Hotel Hilton v Las Vegas. V roce 1972 také koncert v Medison Square Garden.

Při sledování Elvise s odstupem v podstatě krátkého času pár let je patrné, že začal přibírat na váze. Situaci rozhodně nepřidal ani rozvod s Priscillou v roce 1973. Elvis byl zvyklý na svou „mafii“ kolem sebe, které často dával přednost před Priscillou (velmi stručně napsáno – do jejich společného života těžko vidí i skuteční odborníci a znalci Elvisovy historie).

U Elvise se postupem času projevovala více i náladovost, kdy třeba vyhodil některého člena „mafie“ a pak je zase vzal zpět. V jednom období pár let před smrtí najal osobního kadeřníka Larryho Gallera, který Elvise zasvěcoval do určitých náboženských, respektive sektářských knih. Jeho odchod všichni z okolí Elvise uvítali. Přesto to byl právě Galler, kdo Elvisovi posmrtně upravoval účes.

(Pozn. V roce 2005 jsem navštívil spolu s kamarádem a naším nejlepším imitátorem Elvise Vláďou Lichnovským nejprestižnější evropskou soutěž Elvisů, která se konala v den 70. výročí narození Elvise. V porotě byl právě Galler a bylo zajímavé, že se neúčastnil oslav v USA)

Elvis na posledních koncertech v roce 1977 vážil skoro 120 kilogramů, těžce dýchal a měl zdravotní potíže. 16. srpna si šel kolem poledního ve svém domě v Gracelandu v Memphisu číst, zatímco jeho přítelkyně Ginger Alden si šla zdřímnout. Když se za pár hodin probudila, našla Elvise zhrouceného v koupelně bez známek života.

Ještě v místní nemocnici Baptist Memorial se jej pokoušeli oživit, ale marně. Oficiální důvod úmrtí byla srdeční zástava. Elvisovi bylo pouhých 42 let. Je pochován na zahradě Gracelandu, který nyní slouží jako muzeum.

Hned po smrti se vyrojila řada teorií, co se s Elvisem stalo doopravdy. Každá nejasnost se hned stala „důkazem“, že Elvis svou smrt jen fingoval.

Zastánci této nesmyslné teorie například zpochybňovali, že v úmrtní zprávě stálo, že Elvis vážil o několik kilo méně, a tudíž to nebyl on… Logickým vysvětlením bylo, že při pitvě uniká spousta tekutin.

Na Elvisově hrobě je uvedeno jméno „Aaron“, tedy s dvěma „a“ - Další pochybná teorie říkala, že Elvis si psal normálně jméno jen s jedním „A“ a že to nechal udělal na vlastní náhrobek schválně. O ztřeštěnosti teorie snad není pochyb…

Pak se sypala sousta „důkazů“, že lidi Elvise později viděli nebo dokonce i slyšeli zpívat. Jedním z nejčastěji skloňovaných byl jakýsi zhruba šedesátiletý zpěvák s bílými vlasy a vousy, který měl vypadat jako Elvis. No, i lajk pozná, že jinak dobře vypadající muž má na první pohled zásadní odlišnosti.

Začátkem devadesátých let jsem v české televizi shlédl filmový pořad, kde bylo velké jeviště a narvaný sál diváky, kde aktéři naprosto lacinými způsoby „dokazovali“, že Elvise žije. Například tam byl grafolog, kterému dali k prozkoumání Elvisův podpis získaný na nějakém pozdějším dokumentu. Ten člověk prohlásil: „Podpis je zcela stejný jako Elvisův. Podepsal to Elvis“. Ne, mohl to podepsat kdokoliv, kdo to trénoval. Elvisův podpis je notoricky známý dodnes. Kolik ten televizní pořad vydělal, si asi dovedeme představit.

Mraky bulvárů dodnes spekulují o Elvisově smrti. Vždy to táhne, a nejen u Elvise.

Když použijeme vlastní soudný rozum, musíme dojít k závěru, že Elvis toho dne prostě doopravdy zemřel! Vyjděme z toho, co jsem psal.

Elvis od začátku své dospělosti žil neustále v nějaké společnosti. Potřeboval ji, potřeboval publikum. Vždyť to byl i jeden z důvodu rozvodu.

Rozvod s Priscillou ho hodně zasáhl. Elvis měl jedinou dceru, kterou samozřejmě miloval.

A konečně – jeho zdravotní stav byl prokazatelně velmi špatný a viditelně se roky zhoršoval.

Po celý jeho život měl v patách novináře a fotografy, kteří by udělali cokoliv, aby o něm a rodině něco zjistili.

Připusťme tedy, že by Elvis smrt fingoval, v tom případě:

Jedno je jisté. Bulvár a všechny konspirace jsou živy jen tehdy, pokud mají posluchače a čtenáře, kteří nejsou schopni – velmi často spíše ochotni – uvažovat reálně. Tito lidé si přejí, aby to bylo podle jejich snu, a v tu chvíli klamou sami sebe. Vždycky pak bude spousta těch, kteří bez charakteru a svědomí parazitují a vydělávají na lidských neštěstích, neznalosti, nesoudnosti a – bohužel – i na hlouposti.

Nic z toho nevymizí, takže lži a konspirace tu budou pořád jako velmi živná půda. Potažmo takoví parazité pak snadno řídí kohokoliv a cokoliv.

Zdroj:

Vlastní znalosti (nabyté během 44 let - filmy, dokumenty, knihy, desky,…)