Článek
Chlapeček měl velmi těžký start do života. Narodil se s vadou. Jeho srdíčko mělo prohozené tepny a tak musel velmi rychle na operaci. Vše dopadlo zaplaťpánbůh dobře a vnuk je v pořádku. Dcera i její partner byli spokojeni s hlídáním obou babiček. Obě jsme ho rozmazlovali a dost často s ním chodili ven, hráli jsme s ním vše, co měl rád. Zvykl si na nás. Dcera měla čas na své aktivity a vyhovovalo jí to.
Kolem koncem roku, malému bylo asi dva a půl roku, se dcera začala bát, že jí syn nemá tak rád a začala být na mě nepříjemná, nervózní a hysterická.
Přímo na Štědrý den mi s hysterickou scénou sdědila, že má vnuk raději mě a že se k němu chovám spíš jako matka než babička. Bylo mi to moc líto, nikdy bych nevěřila, že si tohle může moje dcera o mně myslet. Že to dojde tak daleko a ona bude tolik žárlit na vlastní mámu, která to s ní vždy myslela jen dobře.
Její přítel mi na to konto zakázal stýkat se s vnukem. Druhá babička je tolerována…někoho na hlídání si přeci museli nechat!
Už jsem vnuka neviděla skoro čtyři měsíce. Čekám jestli se dcera ozve, a nebo mě tak nenávidí?!
Je to těžké, ale už si trochu začínám zvykat. Nic s tím nenadělám.
Jen mě moc mrzí, že to ubližuje i vnukovi, který si zvykl jak na mě, tak na mého pejska.
Je to paradox, jsou babičky co nechtějí hlídat a já babička bych ráda vnoučkovi věnovala veškerý svůj čas a nemohu.
Třeba si to dcera uvědomí a uzná, že to jejich rozhodnutí nebylo nejšťastnější.
Babička Šárka
