Článek
Co se před týdnem zdálo jako těžko uvěřitelné, se dnešním ránem stalo skutečností. Bezmála 300 000 lidí spojilo své síly a především finance dohromady a přispělo částkou vyšší, než 100 miliónu korun na léčbu nemocného Martínka, pro kterého byla uspořádána veřejná sbírka.
Přispět, nebo nepřispět
Za jiných okolností bych čekala, že se společnost rozdělí na dva tábory. Přispět, nebo nepřispět. Ale po pečlivém přečtení diskuzí především na Seznam Medium, kde se k tématu vyjádřily tisíce lidí, jsem dospěla k názoru, že se z republiky stalo doslova tábořiště názorů a rozporuplných reakcí, které někdy i vzdáleně připomínají vyjádření k danému tématu.
K nespokojenosti nakládání se stáními financemi se přidalo i riziko možného zdanění vybrané částky
Asi nejčastěji se objevuje nařčení naší vlády, která není schopna přispět na léčbu Martínka, a dokonce začaly být vytahovány na povrch různé náklady, za které vláda utrácí, jako je propagace, reklama, focení a další, jak označují diskutující „nesmyslné položky“.
K nespokojenosti nakládání se stáními financemi se přidalo i riziko možného zdanění vybrané částky, které by ji ponížilo. Dále vyjádření, že naše vláda odporuje Ukrajinu všemi možnými prostředky, ale na podporu Martínka ne.
Pomoc celebrity je stejně potřebná, jako pomoc ostatních
Lidé se staví do pozice zachránce, bez kterých by k léčbě nemohlo dojít. Obyčejní lidé, kteří museli zakročit a podpořit Martínka z vlastních prostředků. Tím byly kritizování celebrity, kteří údajně nepřispěli ani korunu, ale i to je v mnoha článcích vyvráceno a myslím si, že pomoc celebrity je stejně potřebná, jako pomoc ostatních. A já osobně věřím, že díky celebritám se výběr cílové částky značně urychlil.
Dva životy jsou více než jeden
Asi nesmutnější, ale dosti četný názor říká, jestli 100 milionů není přeci jen trochu moc, a jestli by jinde nebyly užitečnější, je z toho cítit myšlenka, že dva životy je více, než jeden. Ale za mě se tohle nedá vůbec srovnávat. Bohužel se objevily i reakce, že přispění na léčbu nemá vůbec žádný smysl, protože výsledek je nejistý, a vlastně to nemá ani žádnou cenu zkoušet. Ptám se proč? V životě máme pouze jednu jistotu, a tou je, že zemřeme, někdo dřív, někdo později, ale pokud je i malá možnost to oddálit, nebo pomoci se jí vyhnout, tak kdo by toho nevyužil.
Stejná šance na úspěch
Trochu jsem z toho vycítila rysy závisti. Byly předhazovány i případy jiných lidí, dětí, dokonce zvířat, kteří potřebují pomoct. Ale řekněme si upřímně, každá tato sbírka má na začátku stejnou šanci na úspěch, a osobně si myslím, že i nadace Donio tímto gestem získala na síle, a třeba i díky zvýšenému zájmu se najdou lidé, kteří pomohou i v dalších sbírkách, které jsou zveřejněné.
Z obav, že se jedná o podvod, raději nepřispějí
Komentáře samozřejmě poukazují na podezření, že přílišná propagace této sbírky a její výrazná viditelnost na internetu mohou být důvodem ke skeptickému postoji. Někteří se ptají, proč je tato sbírka tak silně propagována. Lidé jsou ostražití a mají obavy, zda budou jejich peníze skutečně správně využity na konkrétní účel, a mají obavy, že se jedná o podvod. Kvůli těmto obavám se někteří raději rozhodnou nepřispět.
Pročítat si diskuze na internetu není procházka růžovým sadem, ani u těžce nemocného kluka. Slušná většina mlčí, blbci ne a najdou se vždy
Pročítat diskuze nebylo vůbec lehké, a je pravda, že moje pocity asi nejlépe vystihl komentář Davida Č. k jinému článku.
Když jsem viděla, jak nesoucitní, zlí a závistiví mohou lidé být, nechtěla jsem tomu ani věřit. Neříkám, že to ve mně zanechalo klidné emoce, spíše naopak. Tím pak pro mě světlé vlaštovky v podobě lidí, kteří Martínkovi přejí brzké uzdravení a těší se z vybrané sumy, byly balzámem na duši a zanechaly ve mě víru, že jsou mezi námi stále lidé s dobrým srdcem. Ale jsem přesvědčena, že drtivá většina lidí, kteří přispěli, mlčí, protože nemají potřebu se tímto gestem ani zviditelnit. Nejlépe moji myšlenku popsal citát z roku 1953 , jehož autorem je Valeriu Butulescu.
„Naprostá čistota vede k průhlednosti. Musel jsem se ušpinit, abych se zviditelnil.“
Život nelze srovnávat s žádnou částkou, věcí, a už vůbec ne životem
Sama zastávám názor, že pokud někdo má snahu a možnost přispět, ať neváhá a pomůže. Pokud někdo tu možnost nemá, stačí popřát úspěšné uzdravení. Věřte, že i milá slova jsou velkou podporou. Ostatní by měli raději mlčet!
Nebo pro ně máte jiné doporučení, nebo do jakého tábora se přidáte?
Podělte se s námi v diskuzi.
