Malá Fatra: Vyfotili jsme medvěda, anebo pařez?

Dopředu plánovaný výšlap na Malou Fatru přes vrchol Okrúhlica nám několik týdnů před odjezdem spoustu lidí rozmlouvalo. Ani přibývající články s napadením turistů medvědem nám na odvaze nepřidaly.

Jedeme! Budeme dělat hluk, abychom medvěda nepřekvapili

Týden před odjezdem padlo rozhodnutí, že když jsme to nezrušili doteď, tak už pojedeme. Přípravu jsme ale nepodcenili. První rada zněla „Dělat hluk, medvěda nesmíte překvapit“. Rolničky pro nás byly málo, tak jsme na karabinu navěsili vše možné, co cinkalo a bylo kovové. Od známek na očkování, přes klíče, až po otvíráky. Poté nám přišlo celkem rozumné během cesty vůbec nejíst, přeci jen medvědi a jiná zvěř mají velmi dobře vyvinutý čích a není třeba tomu přicházet naproti.

Jedna zdravotní na posilněnou

Přišel den odjezdu, kdy nám nic nebránilo dát si jednu zdravotní na posilněnou a raději další do druhé nohy, ať nekulháme a lépe se nám utíká. Trasa byla naplánovaná cca na 20 km s převýšením 800 m nahoru i dolů. Vycházeli jsme v ranních hodinách z Terchové.

V lese už to taková legrace nebyla

Měli jsme v sobě veliké nadšení, karabina cinkala na krosně a my spokojeně probírali vše možné a užívali si krásy přírody a dechberoucí výhledy Malé Fatry. Po cca sedmi kilometrech jsme došli do prvního úseku v lese. Panáček na posilněnou už vyprchal a na nás dolehly první pochybnosti. Najednou se nám zdálo, že ta karabina málo cinká a nejsme dostatečně hluční. Kamarádka sundala karabinu a začala silněji štěrchat, já měla trekové hůlky, tak jsem s nimi začala klepat o sebe. K tomu naše mluva nabrala na hlasitosti. Naše odhodlání snížil i pohled na medvědí stopy, kterých přibývalo.

Možná jsme vypadali jako blázni, klepání, cinkání, dokonce přišlo i na zpěv. Když jsme šli po lukách, bylo trochu lépe, přeci jen člověk měl trochu lepší rozhled. Domluvili jsme se, že pokud někdo z nás uvidí medvěda, v klidu to řekne a budeme pokračovat dál. Byli jsme tři a bylo celkem zajímavé, jaké myšlenkové pochody jsme každý měl. Jeden se neustále rozhlížel, druhý přemýšlel, kam se případně schovat a já zase myslela na to, že kdyby na nás medvěd opravdu zaútočil, tak jak se budeme bránit.

Nemáme žádné fotky

Přišlo největší stoupání. Sice nevím, zda to byl adrenalin, nebo nějaký pud sebezáchovy, ale cca dva kilometry jsme šli bez přerušení do kopce a podle trackeru naše rychlost v tu chvíli přesáhla úctyhodných 12 km/ h. Na konci před vrcholem Okrúhlica jsme si uvědomili, že nemáme žádné fotky z lesa, tak kamarádka narychlo vyfotila tři fotografie a pokračovali jsme dál.

Radost z bolavých nohou

Vystoupali jsme na vrchol a trochu se uklidnili. Cesta dolů byla spíš nepříjemná z toho pohledu, že už nás bolely nohy a kopec byl opravdu strmý, ale na druhou stranu nás to trochu rozptýlilo a nemysleli jsme zrovna na medvědy. Úleva přišla ve chvíli, kdy jsme potkali další účastníky výšlapu a již byl slyšet hluk civilizace. Poslední část trasy jsme viděli překrásné louky, pastviny, vrcholky. A Malá Fatra nám otevřela krásný pohled na horu Velký Rozsutec, která je brána jako nejkrásnější hora Slovenska. Adrenalin a strach z předešlých hodin byl ten tam.

Konečně jsme dorazili do cíle. Krásná obec Zázrivá, kde na nás čekala vychlazená desítka po náročné cestě. V tom kamarádka obdržela od svých děti označenou fotku, kde údajně vidí medvěda. Trochu v nás zatrnulo, jestli jsme ho opravdu nepotkali. Byla to právě jedna z těch tří fotek, které kamarádka rychle vyfotila s tím, že je pošle později domů.

Fotku jsme prohlíželi, přibližovali a přemýšleli, jestli to byl, nebo nebyl medvěd. Někdo tam ty oči a čumák vidí, někdo říká, že je tam pařez, někdo, že to vypadá, jako by byl za pařezem a kouká na nás přes rameno. Názory jsou různé.

Tohle všechno se můžeme jen domnívat. Každopádně, pokud tam opravdu někde byl, tak mě to utvrzuje v tom, že jsme udělali maximum proto, abychom se s ním nesetkali v tváří v tvář. Každopádně bych tímto všem ráda řekla, ať jsou opatrní a opravdu tu přípravu nepodceňují. My jsme si to velmi užili a jistě se tam někdy vrátíme, ale rozhodně nejsme v rozpoložení, že by to bylo v blízké době.

A co myslíte vy?

.