Článek
V zálivech ostrova Hokkaidó řádí mořská okurka potápějící lodi. Vznikla před vynálezem automatické pračky, když jedna žena nechala uplavat kus spodního prádla. Podle vražednosti příšery lze soudit, že šlo o kus prádla ze své podstaty velmi nebezpečný. Na pevnině o kousek dál řádí sněžná žena vysávající sílu z lidí. Plivník waraši na rozdíl od českého není pracovitý, naopak dělá neplechu. Mluvící kočka baneko se jde pomstít tomu, kdo ji zabil. To jsou jahůdky na konci každé kapitoly. Strašidla jsou popsána s láskou a péčí a stejně zalahodí oku i duši celý text půvabné knihy.
Jde o druhý díl zajímavého putování Zemí vycházejícího jenu. Nebo vycházejícího slunce? Má 330 obyvatel na kilometr čtvereční, což je téměř trojnásobek, co my. Všichni si pamatujem čtyři ostrovy, kniha je zohlední, a navíc se věnuje podrobně každé ze 47 provincií. Přitom je téměř pětkrát větší než ČR a my jich máme 76 a říkáme jim okresy. To je věc, v níž nad japonském drtivě vedem. V ostatních oblastech to tak skvělé už nebude. Například tam mají něco přes 9000 km dálničních mostů, zatímco my ten Libeńský v Praze opravujeme už desítky let.
Pak je tu také doprava. Abych neplul v omylech, uvádím text doslova: Prefektura Saitama…V Saitamě žije asi sedm milionů obyvatel, z nichž mnoho dojíždí za prací do Tokia. Tohle si v Praze neumím představit, a že mám bohatou fantazii.
Listujte knihou se mnou. Starobylé město Nara, o němž se zmiňují Verše psané na vodu, kolébka japonské kultury, nabízí návštěvu celé řady památek UNESCO, horu Jošino a na jaře rozkvetlé sakury. Jich obdivování původně povolené jen císařskému dvoru, je dnes umožněno i vám.Stejně jako řada starých budhistických chrámů.
Kapitoly končí příběhy o strašidlech, logické je tak uzavření upoutávky. Amanodžaku, nebeský ďábel, umí nahlížet lidem do duší a podněcovat je k špatnostem. Když jsme vyhráli na okresy a prohráli na mosty, zajímalo by mě, jak vy skončil jeho zápas s našim Mefistem.
