Hlavní obsah
Názory a úvahy

Raději toaletní papír než českou korunu nebo euro

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Seznam.cz

Na podzim roku 2022 měli v Bille toaleťák se slevou asi 60%. Tak jsem žertoval, že jsem ho koupil několik palet. Že je lepší mít úspory uložené v toaletním papíře než v korunách.

Článek

Považuji pochopení sdělení tohoto článku za velmi důležité, proto se budu snažit to popsat co nejvíce polopaticky, aby to pochopila i nafukovací panna, poslanec, prostě každý. To neznamená, že se mi to nutně povede, tudíž pokud něco přeci jen nepochopíte, klidně se ptejte. V rámci časových možností se budu snažit odpovědět.

Podíváme se na to, jak stát spolu s centrální bankou znemožňuje lidem připravit si důstojné stáří, ale pak jim hodí almužnu v podobě důchodu, ve věku, který se stále zvyšuje, a má tu drzost chtít, aby mu lidé byli vděčni. Ale začneme trochu od lesa, ne u nás, ale v USA.

Podíváme se nejdříve na dolar. A to z toho důvodu, že ten má dlouhou historii. Na rozdíl třeba od české koruny nebo eura. Podíváme-li se na historickou cenu dolaru, zjistíme, že dolar měl téměř stejnou hodnotu krátce po roce 1900 jako měl v roce 1750. Jinými slovy, za jeden dolar krátce po roce 1900 jste si koupili to samé, co za jeden dolar v roce 1750. Cenová hladina byla stejná. Hodnota dolaru byla stejná. Občas se cenová hladina navýšila (různě rychlá inflace), pak zase cenová hladina klesla (různě rychlá deflace). Po 150 letech měl ale váš dolar po prababičce téměř stejnou hodnotu. (1,2)

K tomu si přidejme fakt, že mzdy narostly v USA mezi lety 1820 až 1860 o cca 60 - 90%, podle toho v jaké části země člověk žil. (3)

Někomu možná bude vrtat hlavou, jak je možné uvádět dolar z roku 1750, když americký dolar byl zaveden v roce 1785 po ukončení války za nezávislost. To proto, že americký dolar byl zaveden na stejné úrovni se španělským dolarem, kterým se tam platilo do té doby (a dále byl zákonnným platidlem ruku v ruce s americkým dolarem až do roku 1857). (4) Jen americký dolar se rozdělil na 100 centů, zatímco španělský dolar se dělil na 8 reálů.

Celou tu dobu byl dolar krytý zlatem (případně stříbrem). To znamená, že penězi vlastně bylo zlato (stříbro), ale dolar byl poukázkou na jisté množství zlata (stříbra) uloženého v bance. Takzvaný peněžní substitut. Nahrazoval peníze (v angl. substitute = nahradit, vyměnit), kterými byl v podstatě onen drahý kov. Zlato, či stříbro. Protože manipulace (přenos a převoz) s „poukázkami“ byla jednodušší než by byla se zlatem.

Jenomže potom ve 20. století stát začal dolar postupně (nikoliv najednou) v jednotlivých krocích odlučovat od zlata a zavedla se centrální banka. A cenová hladina vystřelila vzhůru. Dnes je cenová hladina téměř 50 krát vyšší, než byla na přelomu 19. a 20. století. Předtím za 150 let nevzrostla, a potom, za 120 let, 50 krát. Obzvláště potom za posledních 50 let, od začátku 60. let 20. století ten graf letí vzhůru téměř kolmo. Když se člověk podívá na celý graf, mezi lety 1740 a 2024, nechce se mu ani věřit. Má pocit, že buď tam musí být po těch 60. letech 20. století chyba, případně že ho tam snad někdo nějak pootočil. (5)

To samé se děje všude, alespoň co já vím, ve všech zemích s centrální bankou a měnou odloučenou od zlata, tedy ničím nekrytou i v EU. Všimněte si u nás. Máme centrální bankovnictví, měnu odloučenou od zlata a cenová hladina letí vzhůru. To opravdu není náhoda.

Cílem centrální banky je držet inflaci u 2%. Za prvé, tato 2% nejsou nijak obhajitelná. Nejčastější argumenty, které slýchávám pro ta 2%, jsou dva. Jedním je Philipsova křivka (vztah mezi inflací a nezaměstnaností) a druhým je strašení deflací. Oba ty argumenty jsou ale zcestné (na to se podíváme jindy). To za prvé.

A za druhé, ty 2% jsou jen zbožné přání, nikoliv realita. Podle Českého statistického úřadu byla třeba inflace za rok 2023 10,7%, za rok 2022 15,1%, za rok 2008 6,3%, za rok 1998 10,7%, za rok 1993 20,8% a za rok 1991 dokonce 56,6%. (6,7) Ale i kdyby se centrálním bankám dařilo opravdu držet míru inflace každý rok na 2%, stejně se vám za 40 let práce, než půjdete do důchodu, úspory znehodnotí tak, že vám nebudou moc k dobru.

Jak by se vám šetřilo na důchod, kdybyste věděli, že koruna bude mít s velkou pravděpodobností stejnou hodnotu až vám bude 80, jakou má, když je vám 20 a zároveň vám narostla mzda o řekněme 70%?

Já myslím, že vcelku dobře. Jenomže za současného stavu máte šetření na důchod v podstatě znemožněné. Jedinou možností je investovat a uspořené koruny (záměrně neříkám peníze, protože korunu, euro, dolar, libru ap. za peníze nepovažuji) se snažit zhodnotit, úrokem větším, než vám stát s centrální bankou ukrajují inflací. To vás ale nutí riskovat. Protože takové investice nemusí vyjít. Pokud ale neriskujete, o své úspory přicházíte inflací. Za kterou může stát s centrální bankou. Stát vlastně nutí lidi do hazardu.

Za druhé vás to poškozuje na životních pojistkách. Dám vám příklad. Kdyby koruna držela svou hodnotu 150 let víceméně stejnou, tak když se ve dvaceti pojistíte proti invaliditě úrazem či v důsledku nemoci na dejme tomu 3 miliony korun, když třeba vaše měsíční výplata je 20 tisíc měsíčně, žijete relativně v klidu. Pokud vám ale stát ukrajuje inflací, tak za dvacet let zjistíte, že 3 miliony už nejsou dostatečné. Že si za ně už moc nepořídíte. Chcete tudíž pojistku změnit a navýšit pojistnou částku. To, že byste museli najednou platit více je to nejmenší. Mnohem horší je, že během těch dvaceti let se vám objevily zdravotní neduhy, které třeba k té invaliditě mohou vést a tak už vás proti tomu nikdo nepojistí. Takže vám nezbyde, než si nechat tu pojistku starou. Ovšem s tím, že původně vás ty 3 miliony měly třeba zabezpečit na 15 let, teď už vás zabezpečí jen na 3 roky. A novou pojistku už si nesjednáte.

Za třetí vás to okrádá vždy v meziobdobí, kdy rostou ceny ale vaše mzda zatím zůstává stejná, protože ta se pokusí navýšení cen dohonit až časem.

Stát vám tedy sebere možnost se zabezpečit důstojně na stáří nebo pro případ krize, ale pak se tváří jako váš zachránce, protože vám hodí mrzký invalidní důchod či starobní důchod. Stát se chová jako „dobrák“, který člověku podpálí barák a pak mu podává vědra s vodou při pokusu ten požár uhasit. A člověk aby byl„dobrákovi“ ještě vděčný a klaněl se mu.

Zdroje:

1) Peníze v rukou státu - Jak stát zničil naše peníze, Murray N. Rothbard, 2001, Liberální institut

2) https://www.officialdata.org/us/inflation/1741?endYear=1903&amount=1

3) 10 největších omylů odpůrců kapitalismu, Zitelmann Rainer, 2022, Fish&Rabbit s.r.o., str. 36

4) https://en.wikipedia.org/wiki/Spanish_dollar

5) https://www.officialdata.org/us/inflation/1741?amount=1

6) https://www.czso.cz/csu/xe/prumerna-rocni-mira-inflace-v-cr-v-roce-2023-byla-107-

7) https://www.czso.cz/csu/czso/13-7102-04-za_1____4__ctvrtleti_2004-mira_inflace

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz