Článek
Od voleb uplynul rok a u moci je Babišova vláda už devět měsíců. Shodou okolností tak akorát dost na zrod nového života a nový začátek. Nic takového ale nevidíme, místo toho Babiš se příznačně zuřivým brekem rozzlobeného novorozence odmítá přestřihnout pupeční šňůru, která jeho kabinet pojí s tím předchozím.
Za budoucí schodek může kdo? No přece Fiala
Babiš má vlastní rozpočet, ale při jeho obhajobě vytrvale ukazuje na Fialu. Stejně tak při mnoha dalších rozhodnutích a krocích, u nichž se schovává za předchozí vládu. Minulost nejspíš lze do jisté míry využít jako vysvětlení, protože žijeme v časovém kontinuu, kde předchozí děje přinášejí následky… po roce ale vidíme, že Babiš nadále odmítá odpovídat za svá rozhodnutí a pasuje se do role mučedníka nuceného konat, co mu bylo určeno. Stává se tak s celou svou vládou opět pasivní (či spíše pasivně agresivní) plačtivou figurou namísto asertivního, aktivního politika, který místo výmluv hledá řešení a dívá se dopředu místo do minulosti.
Zcela lapidárně tuto pózu vystihla Alena Schillerová: „Minulá vláda zanechala věci veřejné ve zbědovaném stavu,“ dí a z toho vyvozuje a hájí, že je nutné přistoupit k vyššímu schodku. Zkrátka… Babišova vláda nekoná. Je nucena konat. A to je smutné, ale ve skutečnosti za to nemůže Fiala, nýbrž obyčejný populismus a zbabělost.
Když se na druhou stranu něco zlepší, jakékoli vazby na minulost jsou zázrakem tatam. Už nežijeme v kontinuu. Je jen Babiš, teď a tady.
Volby jsou dávno pryč, ale ozvěny minulosti si Babiš hýčká
Volby se konaly 3. a 4. října 2025, zatímco Babišův kabinet byl jmenován až 15. prosince. Nikdo nemůže vyžadovat, aby někdo za devět měsíců zvládl vyřešit letité problémy zdravotnictví, bytové nedostatečnosti, obrany a kdoví čeho všeho. To ale není důvod se dětinsky neustále schovávat za „temnou“ postavu z minulosti.
Babiš sám se přitom v červnu kasal svou nezávislostí. „My jsme nechtěli žádnou lhůtu pro nějaké hájení, protože jsme už ve vládě byli a věděl jsme přesně, co chceme dělat,“ tvrdil. To, že si Babiš protiřečí či že se jeho slova rozcházejí s činy, činy s jinými činy a tak dále – to snad nemůže nikoho ani trochu překvapit. Jakkoli je to pořád stejně smutné jako před lety.
Investice není tajuplné zaklínadlo
Nechci tady líčit Fialovu vládu jako neprůstřelnou. Rok 2025 ostatně skončil slušným schodkem přes 290 miliard oproti plánovaným, a už tak dost značným, 241 miliardám Kč. I to si jistě zasluhuje vysvětlení. O dva roky později ale Babiš chystá schodek 386 miliard a opět ho připisuje na účet Fialovi. Budeme stejnou básničku poslouchat i za rok, dva, tři? Nebo za dvě další Babišova volební období? Jak dlouho si politik vystačí s jedním slaměným panákem?
Tím nechci říct, že schodek je nutně jen špatná věc. Investovat zajisté potřebujeme a leckde to může být rozumnější než škrtit. A právě investice jsou faktor, se kterým se Babiš ohání. Bohužel přitom většinou zůstává právě u líbivých frází, ale dost dobře nevíme, jakým způsobem, kdy či jak moc se nám vyplatí konkrétní investice. Chtěli bychom jasnější vize a data – chtěli bychom vizualizace těch skvělých investic. Místo toho tu máme něco trochu jiného.
Levnější elektřina, která se (ne)zaplatí sama
Velké haló nastalo kolem Babišovy reformy v energetice a zrušení poplatků na POZE (podporované zdroje energie). Počkat, zrušení asi není to správné slovo. Těch 17,1 miliardy akorát místo lidí platí stát. Lidem zmizí pár stovek z faktury a Babišovi voliči jásají, jak jejich premiér skvěle zainvestoval do jejich budoucnosti.
Jde o krásnou ukázku Babišovi představy o investování a o spoření. Jako přes kopírák vypadá jeho další kontroverzní a dlouho budované veledílo – zrušení koncesionářských poplatků. Zde jsou konotace ještě děsivější. Protože i zde platí: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A když teď budou média jíst Babišův chléb… ale o tom už se toho napovídalo a ještě napovídá dost a dost.
Úspory a investice. Udělá je za Babiše taky Fiala?
V programovém prohlášení kabinet slibuje snižování deficitu veřejných financí a dlouhodobě vyrovnané hospodaření. Dost spoléhá taky na EET 2.0 (ano, už je to tu vážně zas), lepší výběr daní a úspory na provozu státu.
My, voliči (nebo alespoň někteří z nás), bychom ale pořád chtěli nějak srozumitelně vysvětlit, kde a jak se plány výdajů potkají s tou úžasnou vizí příštích úspor. Kolik přinesou jednotlivá opatření? Kdy teda začnou vynášet? Anebo co se stane, když slíbené příjmy nepřijdou? Možná nám to vše bude muset říct Fiala. Ale považme, že komunikace s občany nebyla ani jeho silnou stránkou.
Zvýšená výdajová položka neznamená reálné zlepšení situace. Může to být potřebný začátek, ale za předpokladu, že peníze skutečně putují na správná místa a nejde jen o házení čísly. Ještě tedy chvíli počkejme (co nám jiného zbývá?) a zkusme společně doufat, že Babiš přestane být trpitel a stane se z něj ten slibovaný spasitel.
Autorský článek se zdroji uvedenými v textu
