Článek
Jsem v manželství dvacet let a ten můj mě nebaví. Už dlouho mě nebaví. Děti odrostly. Patrik je na vysoké, občas se i zastaví. Starší Michala se vdala a odstěhovala do Prahy. S Michalem jsme zůstali sami. Ve své dílně popíjí jedno za druhým, čumí pod kapotu a smrdí olejem. Sedím doma, koukám z okna a přemýšlím, kdy mě vlastně pohladil. O sexu ani nemluvě. V takových chvílích, podobně jako děti šťastně brouzdají v mělké vodě, já brouzdám v hřejivých vzpomínkách naplněných něhou, zvědavostí i touhou.
Ve třetí třídě, pihatý spolužák Pavel Járek, syn třídního učitele. Pořád mě tahal za vlasy. Nenechala jsem si to líbit a náležitě ječela. Jednou na třídním výletě, když jsme byli sami, přikázal Pavel: „Zavři oči!“ Nad námi šustěla bříza a já zavřela oči. Čekala jsem, že mi bude chtít dát pusu a již jsem byla připravena, jak mu ji jednu vlepím. „Můžeš otevřít“ slyším. Otevřu oči …. , no to jsem nečekala! Pavel stál přede mnou, kalhoty v půli kolen a ukazuje mi pindíka. „Šáhni, jak je to tvrdý povídá“. Fuj ty jsi prase odvětila jsem, ušklíbla jsem se a jako kdybych chytila jedovatou zmiji, jsem štítivě stiskla tu podivnou věc. Zavýskla jsem a utekla k ostatním. Večer jsem ve snu vzpomínala na ten divný pocit. Třeba to ještě jednou udělá. Neudělal.
Život šel dál, léta přibývala. Když jsem v šesté třídě byla na prázdninách u strýce Šimiho, pali jsme s bráškou v jednom pokoji. Naproti přes chodbu rodiče a vedle strejda Šimi. Šimi byl úžasný. Učil mě jezdit na koni a ostříhat ovci. On znal názvy všech rostlin a uměl vyprávět historky z vandru. Taky hrál na kytaru. Když obracel seno, bylo vidět, že přepere každého, kdo by mi chtěl ublížit. Určitě mě zachrání.
Ten den byla bouřka. Nad stájí, s obrovským rachotem, létaly blesky jeden za druhým. A pak: Jeden blesk šlehnul kolem mého okna a zapíchnul se do střechy stáje. Okna se třásla. Vyjekla jsem strachy a pelášila se zachránit k rodičům. Nevím proč, ale na chodbě jsem změnila směr, skočila k Šimimu do postele a schoulila jsem se v jeho silných pažích. „Neboj, za chvíli je po bouřce.“ Pohladil mě po vlasech a položil dlaň na bříško. Nikdy jsem necítila takové teplo jako tehdy. Medové teplo a pocit že se mi nemůže nic stát. Bouřka ať si dělá co chce. Vyhrnula jsem noční košilku a položila dlaň na holé tělo. Milion droboučkých jisker přeskakovalo kůží a tančilo tanec víl. Opatrně jsem posunula Šimiho ruku níž. Nic neříkal. A tak ještě trochu níž …… . Usnula jsem líbezným spánkem šťastná že jsem. Léta plynula a do života vstoupil Michal.
Bouřka
Bylo mi sedmnáct a poprvé jsem poznala co že je to ten sex. Michal měl taky silné a přitom něžné ruce jako Šimi a pindíka tvrdýho jako Pavel. Proč se mu nikdy nepovedlo vzbudit ve mně krásné pocity jaké panovaly v mých vzpomínkách? První sex bolel, nic moc. Pak to bylo lepší, Michal mě miloval a já jeho. Přišly děti a láska odcházela.
Sedím na terase, vracím se ve vzpomínkách. Poučena moderní dobou chápu, jak jsem zvrácená. Zajisté jsem měla ihned běžet za paní učitelkou aby Pavla přísně potrestala, nejlépe umístila do diagnostického ústavu. Namísto abych ihned s jekotem běžela za rodiči a oznámila sexuální zneužití, jsem slastně usínala s dlaní dospělého muže v mém klíně. Šimi by skončil ve vězení, jeho budoucnost by zčernala. Patřilo by jim to! Už jen proto, že mi ukázali pocity, které do dneška marně hledám. Ponesu si silné životní trauma po celý zbytek života.
„Mamko, přines mi vysavač!“ Ozve se z garáže! Musím to vevnitř vysát a pojedem. Šimáci nás čekají ještě dopoledne.“
