Hlavní obsah
Lidé a společnost

Izrael a Palestina: krátká historie, tvrdá politika a proč jen dvoustátí dává smysl

Foto: Efi Sharir/commons.wikimedia.org/CC BY 4.0

Stručná historie a srozumitelný průvodce politikou izraelsko-palestinského konfliktu. Proč válka nic neřeší, kdo má jaká práva a proč je dvoustátí jediná realistická cesta.

Článek

Konflikt mezi Izraelci a Palestinci není „spor o názvy ulic“. Je to střet dvou legitimních národních projektů, živený stoletím špatných rozhodnutí doma i v zahraničí. Podívejme se na krátkou historii do první světové války a zkrácený a srozumitelný přehled dění až po současnost.

Krátká historie do 1. světové války

Území dnešní Palestiny/Izraele leží na křižovatce říší a náboženství. Po antických státech a římsko-byzantské éře přichází v 7. století arabské dobytí a dlouhá muslimská nadvláda s židovskými i křesťanskými menšinami. Křižáci tu zřídí krátkodobé státy (12.–13. stol.), poté oblast ovládnou Mamlúci a od roku 1517 Osmané. V osmanské době jde o periferní zemědělskou provincii spravovanou z Damašku či Akkonu/Sidónu. Na konci 19. století se rodí politický sionismus a moderní arabský nacionalismus, přistěhovalectví Židů a reformy zvyšují napětí mezi komunitami. Tím se připravila půda pro moderní konflikt.

Od mandátu k dnešku. Co se stalo a proč

  • 1917–1947: Británie mezi dvěma ohni. Britové slibují „národní domov židovského lidu v Palestině“. (Slovo „Palestina“ tehdy nemělo přesně vytyčené hranice. Šlo o obecný zeměpisný pojem v rámci bývalé osmanské říše). Zároveň mají chránit práva místních Arabů. Imigrace roste, střety také. Mandát nedokáže srovnat protichůdné nároky.
  • 1947–1949: Rozdělení a první válka. OSN navrhne dva státy. Židovští vůdci přijmou, arabští odmítnou. Izrael vyhlásí stát a následuje válka se sousedy. Izrael přežije a zvětší území, statisíce Palestinců odcházejí či jsou vyhnáni. Vzniká uprchlický problém.
  • 1967: Šestidenní válka a „země za mír“. Izrael obsadí Západní břeh, východní Jeruzalém, Gazu, Sinaj a Golany. Svět říká: stažení výměnou za mír a bezpečné hranice. Od té doby se řeší status „okupovaných území“.
  • Mír se státy, ne s Palestinci. S Egyptem (1979) a Jordánskem (1994) Izrael mír má. Palestinská otázka ale zůstává otevřená.
  • Oslo (1993/95): Naděje, která vyčpěla. Vzniká Palestinská samospráva a plán, že se postupně dohodnou dva státy. Proces brzdí násilí, atentáty, nedůvěra a také rozšiřování izraelských osad, které dělí území budoucího palestinského státu.
  • Gaza: stažení, Hamás a blokáda. Izrael v roce 2005 odchází z Gazy. V roce 2007 ji silou ovládne Hamás, začínají roky blokády a opakovaných konfliktů. Trpí civilisté na obou stranách.
  • Osady a právo. Mezinárodní právo považuje osady na územích z roku 1967 za nelegální. Politicky však výstavba pokračuje a dvoustátí se tím prakticky vzdaluje.
  • Normalizace a válka od roku 2023. Izrael normalizuje vztahy s některými arabskými státy, Palestinci zůstávají mimo. Útok Hamásu 7. října 2023 spustí rozsáhlou válku v Gaze s katastrofální bilancí pro civilisty a novými právními i politickými tlaky. Více zbraní a více děr v diplomatických plánech.

Kdo „má právo“ na zemi?

Historie není vlastnický list. Židé i Arabové mají v téže krajině hluboké kořeny. Moderní mezinárodní právo však stojí na právu na sebeurčení. OSN od roku 1947 počítá se dvěma státy a po roce 1967 staví rámec „země za mír“. Palestinci mají legitimní nárok na suverénní stát v hranicích 1967 (s dohodnutými výměnami). Izrael má nárok na bezpečnost a uznání v „bezpečných a uznávaných hranicích“. Otevřeným bodem zůstávají uprchlíci (kombinace omezeného návratu, odškodnění a přesídlení).

Žádná strana nemá monopol na „právo“. Práva obou se naplní jen skrze vzájemné uznání a kompromis.

Kritická politická bilance

  • Izraelští lídři: dlouhodobě nenabízejí Palestincům věrohodnou politickou perspektivu. Tolerují a posilují osady, které území budoucího státu rozkouskují. Vojenské „pauzy“ neznamenají mír.
  • Palestinské vedení: rozštěpené a slabé. PA je v krizi legitimity. Hamás vládne Gaze a kombinací teroru a autoritářství poškozuje i cíl palestinské státnosti. Výsledkem je bezpečnostní i politické vakuum.
  • Velmoci a region: USA garant Izraele, EU rozpolcená, Írán podporuje ozbrojené skupiny, Egypt a Katar hasí požáry příměřími. „Abrahámovy dohody“ sice lámou izolaci, ale palestinskou otázku spíš obešly.
  • Mezinárodní právo: existuje pevný rámec (rozdělení 1947, země za mír 1967, osady 2016, poradní stanovisko MSD 2024). Bez důvěry, verifikací a případných sankcí však zůstává papírem.

Co znamená realistické dvoustátí

  • Hranice: základ v liniích 1967, vzájemné výměny, konec enkláv a zajištění kompaktního palestinského státu.
  • Jeruzalém: hlavní města pro oba, zvláštní režimy pro svatá místa.
  • Bezpečnost: demilitarizovaný palestinský stát s robustní mezinárodní misí. Garance proti teroru i proti osadnickému násilí.
  • Uprchlíci: omezený návrat, odškodnění, dobrovolná relokace, mezinárodní dohled.
  • Gaza: rekonstrukce, konec vlády Hamásu, přechodná civilní správa navázaná na reformovanou PA, otevření průchodů pro lidi a zboží pod přísným, ale ne kolektivním bezpečnostním režimem.

To vše není ideál, ale nejméně nerealistický plán, který má oporu v mezinárodním konsenzu i v prosté logice „dva národy – dva státy“.

Proč válka nic neřeší

Vojensky nelze zničit demografii ani aspirace. Izrael nevymaže myšlenku palestinské státnosti a Palestinci „nevybojují“ svět bez Izraele. Každý cyklus násilí vytváří nové uprchlíky, oslabuje umírněné a legitimizuje extrémy. Bez politického procesu s věrohodnou budoucností pro lidi bude násilí pokračovat.

Milníky

  • 1917: Balfourova deklarace
  • 1947: plán rozdělení
  • 1948–49: vznik Izraele, válka, rezoluce o uprchlících
  • 1967: Šestidenní válka, rámec „země za mír“
  • 1979/1994: mír s Egyptem / Jordánskem
  • 1993/1995: Oslo, vznik Palestinské samosprávy
  • 2005–2007: izraelské stažení z Gazy, převzetí Gazy Hamásem, blokáda
  • 2016: - osady „bez právní platnosti“
  • 2020: normalizace s částí arabských států (Abrahámovy dohody)
  • 2023–25: válka Izrael–Hamás, humanitární krize, nové právní a politické tlaky.

Zdroje:

https://avalon.law.yale.edu/20th_century/balfour.asp

https://www.britannica.com/place/Palestine

https://www.britannica.com/place/Palestine/The-Crusades

https://avalon.law.yale.edu/20th_century/res181.asp

https://unsco.unmissions.org/sites/default/files/ga_res_1941948.pdf

https://digitallibrary.un.org/record/90717?v=pdf

https://www.ochaopt.org/data/crossings

https://www.cfr.org/backgrounder/what-us-policy-israeli-palestinian-conflict

https://en.wikipedia.org/wiki/Israeli_disengagement_from_the_Gaza_Strip

https://apnews.com/article/israel-gaza-settlements-disengagement-20th-anniversary-5db86a29bbbe2f41e5bb7059098fd450

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz