Článek
Když se v Brazílii narodí holčička a rodiče ji pojmenují „Lidice“, málokdo z okolí se pozastaví. Jméno zní měkce, ladně, přirozeně. Jako by k brazilské zvukomalebnosti patřilo odjakživa. Jenže Lidice není jméno bohyně ani literární postavy, ale jak jistě víte, je to jméno vesnice, která byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty. A přesto právě toto jméno začali lidé v Brazílii, Ecuadoru či Mexiku dávat svým dcerám, jako by v něm slyšeli cosi, co překračuje hranice kontinentů. Tichý, ale silný protest proti zapomnění.
Je fascinující, jak novorozené dítě v tropickém městě, vzdáleném tisíce kilometrů od střední Evropy, může dostat jméno nesoucí popel a bolest jedné tragédie. A zvláštní je i to, že tento fenomén nebyl ojedinělý. Po válce vznikaly ulice, školy, parky a celé čtvrti nesoucí jméno Lidice. V Mexiku přidali jméno k názvu městečka, v Panamě pojmenovali ulici, ve Spojených státech vzniklo hnutí „Lidice Shall Live“, a v Latinské Americe se začalo objevovat nové ženské jméno Lidice, jako symbol odporu proti tyranii.
Tragédie, která vzbudila celosvětový odpor vůči zapomnění
Když nacisté v noci z 9. na 10. června 1942 vyhladili Lidice, jejich cílem bylo víc než jen zničit vesnici. Chtěli vymazat jméno, paměť a identitu. Muže na místě zastřelili, ženy deportovali do koncentračních táborů a většinu dětí zavraždili. Domy byly vypáleny a srovnány se zemí, mapy upraveny, záznamy odstraněny. Jako by se dala realita lidských životů prostě vymazat.
Svět však na tuto zvůli reagoval opačně. Místo strachu přišla vlna protestu, solidarity a soucitu. Sbírky, články, projevy politiků, přejmenovávání míst a uctívání památky v různých koutech planety začaly vznikat spontánně. A právě v Latinské Americe dostal tento odpor podobu něčeho hluboce osobního. Rodiče začali dávat svým dcerám jméno zničené české vesnice.
Když brazilské matky dávají svým dcerám jméno Lidice
První brazilské dívky jménem Lidice se narodily už v roce 1943. Jejich rodiče byli často obyčejní lidé, kteří četli noviny, poslouchali rozhlas a jednoduše nedokázali připustit, aby se na osud české vesnice zapomnělo. Jméno se tak stalo tichým svědectvím jak člověk může vzdorovat i tím, že pojmenuje své dítě.
Jméno zakořenilo rychle, možná i proto, že brazilské ucho v něm slyšelo melodii a ladnost, nikoliv cizost. A tak vznikl jev, který nemá ve světě obdoby. V Brazílii dnes žijí stovky žen jménem Lidice, a některé rodiny jej dokonce předávají z generace na generaci.
Je to památník, který nemá podobu kamene, ale žije v každodenním životě. V podpisu, v oslovení, v rodném listu, v příběhu, který dítě jednou vyslechne.
Ženy, které nesou jméno z popela
Příběhy konkrétních nositelek jména ukazují, že jméno Lidice není jen historický odkaz, ale i osobní identita, která se v jejich životních cestách stále zrcadlí.
Lídice Robinsonová – operní pěvkyně z Ekvádoru
Její matka vybrala jméno kvůli jeho zvukové kráse. Teprve později, během umělecké kariéry, Lídice zjistila, že její jméno nese tragický původ. Dnes říká, že ji hrdost na toto jméno provází celým životem, protože představuje sílu, která ze zkázy dokáže vytvořit nový smysl.
Lídice da Mata – brazilská politička
Narozena roku 1956 ve státě Bahia, později starostka Salvadoru a senátorka. Její rodiče jí dali jméno podle zničené české vesnice, aby ji učili spravedlnosti, odvaze a občanské odpovědnosti. Da Mata se skutečně stala významnou tváří brazilské politiky a aktivně připomíná odkaz Lidic.
Lidice Ba – brazilská novinářka
Její otec ji pojmenoval okamžitě poté, co si přečetl o tragédii české vesnice. Ona sama později řekla, že její jméno ji motivuje pracovat poctivě a psát o lidských právech: „Moje jméno je pro mě závazkem, aby svět nezapomínal.“
Dnes existují stovky dalších žen. Zdravotních sestřiček, učitelek, výzkumnic, umělkyň či žen v domácnosti, které nesou stejné jméno. Každá z nich je živou připomínkou toho, co se stalo 10. června 1942, a zároveň důkazem, že paměť lze předávat i prostřednictvím obyčejného lidského gesta.
Vesnice, která povstala v tropickém údolí
Jedním z nejdojemnějších projevů solidarity bylo, když Brazilci v roce 1944 přejmenovali vesnici Vila Parado na Lidice a uprostřed atlantického pralesa uspořádali slavnost, která v jediném dni symbolicky propojila dva vzdálené světy. Nad tropickým údolím vlála československá vlajka, z kostela zaznívala mše zpívaná v češtině, dívky v moravských krojích nabízely koláče a na náměstí byl odhalen památník s bronzovým fénixem. Symbolem znovuzrození a naděje, že Lidice nikdy nezmizí z paměti lidstva.
O den později se zde narodil chlapec pojmenovaný Eduardo Benes de Oliveira, což bylo další dojemné gesto. Tentokrát na počest československého prezidenta Edvarda Beneše.
Brazilské Lidice existují dodnes. Každý rok zde probíhá Slavnost míru, děti se učí historii původních Lidic a místní lidé mají svůj příběh pevně zakořeněný v identitě obce.
Přátelství mezi dvěma zeměmi, které spojilo jediné jméno
Příběh brazilských Lidic vytvořil dlouhotrvající pouto mezi Českem a Brazílií. Václav Havel v roce 1996 navštívil brazilské Lidice a věnoval kostelu sošku Pražského Jezulátka. Česká diplomacie se pravidelně účastní místních pietních akcí, brazilské děti kreslí obrázky na výstavu Lidice a dokumentaristé natáčejí filmy o historii obou vesnic.
Toto přátelství nevzniklo z politických zájmů, ale z lidské empatie, která kdysi dokázala překlenout oceán a propojit dva vzdálené světy.
Jméno, které překonalo smrt i zkázu
Nacisté se snažili jméno Lidice vymazat, protože dobře věděli, že právě jména nesou nejtrvalejší paměť, ale stalo se přesný opak. Lidice přežily, rozšířily se daleko za hranice své původní vesnice a dodnes žijí v lidech, kteří je nosí, připomínají a předávají dál.
Dnes jméno této vesnice nese stovky žen, existuje v názvech obcí, ulic i škol, a žije v příbězích, které vyprávějí samy nositelky. Je to paradox, který se zrodil z hrůzy, ale zakořenil v naději. Jméno, které mělo být zničeno, se stalo symbolem lidskosti, která neumírá.
A možná právě proto je fenomén brazilských Lidic tak silný, protože ukazuje, že lidé, ať žijí kdekoli, mají v sobě schopnost odpovědět na nespravedlnost nikoli nenávistí, ale solidaritou.
Zdroje:
https://www.lidice-memorial.cz/pamatnik/pamatnik-a-pietni-uzemi/lidice-ve-svete/
https://temata.rozhlas.cz/americke-lidice-na-pamatku-vyhlazeni-lidic-vznikala-mestecka-po-celem-svete-8154376
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vyhlazeni-lidic-otraslo-svetem-welsti-hornici-ho-ztvarnili-ve-filmu-obnoveni-pomohla-britska-sbirka-19644
https://english.radio.cz/lidice-a-czech-tragedys-enduring-legacy-marked-mexico-and-embodied-girls-names-8683226
https://www.kultura21.cz/ostatni/16414-zeny-jmenem-lidice
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/jmeno-lidice-nesou-mesta-a-vesnice-po-celem-svete-nejvice-jich-je-v-jizni-americe-96013
