Článek
Když se mi poprvé na víčku objevilo ječné zrno, považoval jsem to za banální problém. Jenže tohle „banální“ mi znepříjemnilo každý pohled do zrcadla i každé mrknutí. Zašel jsem k očnímu lékaři. Rychlá diagnóza, doporučení na pravidelné čištění víček a sterilní ubrousky z lékárny. Bez váhání jsem šel do nejbližší lékárny a koupil doporučený produkt. Cena? Přes dvě stovky za pár tamponků. Jen jsem polkl a zaplatil. Vždyť zdraví má přece přednost.
A pak jsem se zarazil.
Sterilita za cenu zlaté nitě?
Ubrousky jsem otevřel a překvapilo mě, že vypadají úplně obyčejně. Vůně téměř nulová, složení stručné: voda, trocha oleje, micelární základ. Přesně ten typ věcí, co máme v koupelně ve formě odličovacích ubrousků nebo micelární vody. Co je na těchto lékárenských tak speciálního, že stojí víc než kompletní kosmetická sada?
To byl moment, kdy se z pacienta stal zvědavý spotřebitel.
Hledám, porovnávám, šetřím
Začal jsem porovnávat. Podíval jsem se na složení běžných odličovacích ubrousků z drogerie a hádejte co? Téměř totéž. Jen nejsou sterilní a nejsou označené jako zdravotnický prostředek. Jinak rozdíl skoro žádný. Cena? Přibližně třicet korun za větší balení. Sedminásobný rozdíl. Začal jsem si klást otázky, na které si běžně čas neuděláme. A zjistil jsem, že podobných případů je víc.
Vitamin C? Jeden běžný výrobek z lékárny vychází na šest korun denně. Ten z drogerie na jednu. Obsah stejný. Nosní spreje? Lékárenský za dvě stovky, přitom jde jen o sterilní slanou vodu. Dá se připravit i doma. Jedna lžička kuchyňské soli na půl litru převařené vody. Účel splní. Jen to samozřejmě nenajdete v hezké krabičce s logem.
Předražené zdraví?
Začíná mi být jasné, že zdraví je výnosný byznys. A my, zákazníci, jsme ochotní připlatit za slova jako „sterilní“, „speciální“, „doporučeno odborníky“. Ne vždy je to špatně. Jsou situace, kdy kvalita, balení a bezpečnost hrají důležitou roli. Ale mnohdy platíme hlavně za marketing a ne za skutečný účinek.
V lékárně očekáváme, že dostaneme to nejlepší. A často to opravdu nejlepší je, ale jen ne vždy nejvýhodnější. Lidé nechodí do lékárny šetřit. Chodí se léčit. Jenže když si člověk spočítá, kolik ročně utratí za „podpůrné přípravky“ a „preventivní doplňky“, není divu, že peněženka trpí víc než zdraví.
Jak na to jdu teď já
Naučil jsem se pár jednoduchých pravidel, která mi pomáhají rozlišovat, za co má smysl platit a kde si vystačím s levnější, ale stejně funkční variantou:
Porovnávám složení
Když má výrobek z lékárny stejné účinné látky jako ten z drogerie, volím ten levnější. Sleduji i cenu za jednotku (např. mililitr nebo tabletu).
Hledám privátní značky
Běžné obchodní řetězce nabízejí doplňky a kosmetiku pod svou značkou. Levné, často testované, bez reklamního humbuku.
Zvažuji domácí alternativy
Fyziologický roztok si dnes už míchám sám. Oči si myji vatovým tamponem namočeným v micelární vodě. Funguje to.
Nepropadám reklamě
Speciální kúry a prémiové směsi často jen kombinují látky, které se dají sehnat zvlášť a levněji. Složení je základ, ne značka.
Kolik se dá ušetřit?
Na jednom produktu stovky. Ročně klidně i tisíce. Bez ztráty účinku. Jen díky tomu, že si dám čas porovnat. A že jsem si dovolil být trochu skeptický.
To ječné zrno sice bylo nepříjemné, ale něco mi přineslo. Otevřelo mi oči. Nejen obrazně, ale i doslova. A od té doby už do lékárny nejdu automaticky. Jdu tam, když to má smysl a nakupuji s rozmyslem.
Zdroje:
webové stránky lékáren
webové stránky drogerií a řetězců
Vlastní průzkum složení
