Článek
Vánoce máme rádi jako čas klidu a tradic, jenže když se na ně člověk podívá pozorněji, začne mu docházet, že spousta „zvyků“ není náhoda ani rozmar předků. Často jde o jemně vyladěné rituály, které pomáhaly přežít zimu, zvládnout nejistotu, udržet rodinu a komunitu pohromadě a hlavně dát smysl období, kdy je venku tma, zima a tělo i hlava jedou v úsporném režimu.
1. Jmelí připomíná, že se život nezastavil.
Jmelí je z biologického pohledu poloparazitický keř, který „visí“ na hostitelském stromu a čerpá z něj vodu i živiny. Právě díky tomu dokáže zůstat zelené i v době, kdy většina přírody spí. Když si představíte staré zimy bez topení, bez antibiotik a s velmi reálným strachem z hladu, je najednou jasné, proč starověké kultury považovaly jmelí za symbol životadárnosti a plodnosti. V nejhlubší zimě bylo vidět něco, co pořád žije, a to působilo jako znamení, že život nepřestává a jaro se vrátí.
Pro dnešní dobu je zajímavé že se jmelí zkoumá i medicínsky, protože obsahuje lektiny a viskotoxiny se zjištěnými toxickými účinky na buňky rakoviny a testuje se v doplňkové léčbě nádorových onemocnění. Takže když se dnes někdo směje polibku pod jmelím jako roztomilé hlouposti, stojí za to si uvědomit, že ten zvyk je vlastně rituál potvrzující životaschopnost a lidé symbolicky připomínají plodnost, trvání a návrat života.
2. Půst a zlaté prasátko jako lekce sebekontroly a odměny.
Vánoční půst se dá chápat jako nenápadný trénink něčeho, čemu psychologové říkají oddálená gratifikace. Schopnost odolat okamžitému potěšení a počkat si na větší odměnu. Zajímavý je Marshmallow experiment. Děti, které dokázaly déle čekat na lepší odměnu, měly v pozdějším životě v průměru lepší školní výsledky a nižší rizika problémů (zmiňovalo se například vyšší SAT skóre, méně užívání drog, lepší zdraví a podobně). Z obyčejného lidského pohledu je princip jasný. Čekání dává odměně váhu. V českém vánočním podání do toho vstupuje „zlaté prasátko“, které dětem (a přiznejme si, že i dospělým) slibuje, že vydrží-li bez „chuťových požitků“ až do večeře, přijde něco výjimečného.
A pak je tu biologie, která zní skoro poeticky, ale je tvrdě fyziologická. Po delším nejedení mozek hodnotí jídlo jako odměňující výrazně víc. Studie ukazují, že po 24hodinovém půstu stoupá hedonicita jídla (jídlo se vnímá jako mnohem odměňující). Tělo navíc při najedení vyplavuje vyšší dávku dopaminu, takže to, co by jinak byla normální večeře, se promění ve sváteční zážitek, který je silnější i čistě chemicky. V tomhle světle působí půst a prasátko jako stará, ale chytrá pedagogická pomůcka. Posiluje vůli, učí čekat a zároveň dělá z večeře skutečné vyvrcholení dne a to jak symbolicky, tak biologicky.
3. Vůně Vánoc nás dokáže vystřelit do dětství během vteřiny.
Někdy stačí jedna molekula jehličí nebo skořice a člověk má najednou v hlavě obraz babiččina bytu, kuchyně, světýlek a pocitu bezpečí. Není to sentimentální slabost. Je to neurověda. Čichové vjemy mají v mozku velmi krátkou cestu k emocím. Signály z nosu totiž obcházejí hlavní „přepojovací stanici“ (thalamus) a jdou přímo do čichového laloku a dál do amygdaly a hipokampu, tedy center emocí a paměti. Proto jsou vůně tak brutálně účinné. Nestihnete si to ani rozumově přebrat a už cítíte dojetí.
Pachy jsou mimořádně silné signály. Lidé vystavení známým vůním z dětství (perník, jehličí, mandarinka) si často vybaví hlavně ty nejranější zážitky z období 0 až 10 let. Proto je tolik vánoční atmosféry ukryto ne v drahých dárcích, ale ve skořici, hřebíčku a vůni stromku. Vůně je nejrychlejší způsob, jak v mozku udržet vánoční náladu.
4. Vánočka je symbolický kód.
Česká vánočka je krásná ukázka toho, jak se tradice tváří jako pohádka, ale pod povrchem je v ní kus matematiky, fyziky a praktické zkušenosti. Plete z devíti pramenů, přičemž stará symbolika jim dávala konkrétní význam. Čtyři spodní prameny představují živly země, slunce/oheň, voda, vzduch, tři prostřední rozum, vůli a cit a dva vrchní lásku a vědění. A číslo devět se v různých kulturách často bere jako symbol úplnosti či jednoty.
Jenže pletení není jen estetika a symboly. Moderní pekaři upozorňují, že při správném tvarování se glutenová síťka v těstě přetvoří do struktury, která snáze podpoří rovnoměrné kynutí. Dobře vytvarované těsto má pak rovnoměrnější nárůst objemu a bochník lépe drží tvar. Výsledkem je vánočka, která je uvnitř vláčná s jemnou střídou a na povrchu má pěknou křupavou kůrku. Takže v praxi se tu potkává symbolika s kuchařskou moudrostí. Každý pramen připomíná nějaký „lidský princip“, ale zároveň dělá pečivo lepší.
5. Lití olova jako domácí verze psychologického testu.
Lití olova nebo vosku bývá prezentované jako věštění, ale ve skutečnosti je to nádherná ukázka toho, jak funguje lidská mysl. Pareidolie je jev, kdy mozek v náhodných tvarech hledá známé vzory. Proto v odlitku najednou „vidíme“ hvězdu, postavu nebo zvíře. Náš mozek je doslova stroj na významy a nerad nechává věci bez interpretace. A proč se to dělá právě na přelomu roku? Protože přelom roku je psychologicky citlivý moment. Bilancujeme, bojíme se budoucnosti, máme v sobě napětí a potřebujeme pocit, že máme situaci pod kontrolou. Když si tvar „přečteme“, máme na chvíli dojem, že budoucnost je o něco méně chaotická.
Zajímavý je i historický detail. V Čechách je lití olova tradičně silvestrovské a jeho původ se spojuje s kalendářními oslavami antického Říma, odkud se zvyk postupně šířil dál. Lidé tvořili odlitky z olověné zátěže a interpretovali je podle toho, co jejich mysl chtěla vidět. V tomhle smyslu je lití olova analogií Rorschachových skvrn. Neodhaluje budoucnost, ale naše vlastní naděje a obavy, a právě tím pomáhá vypustit napětí z uplynulého roku.
6. Adventní věnec uklidňuje mozek.
Čekání je zvláštní věc. Někdy uteče, jindy se vleče, a v prosinci se dokáže táhnout nekonečně. Lidé mají problém vnímat abstraktní tok času a adventní věnec je geniální jednoduchý nástroj, jak to obejít. Každý týden se zapálí jedna další svíčka, takže se čekání mění v konkrétní sled a čas dostane tvar.
A je tu ještě jedna věc. Když čekáme na událost s rostoucím vzrušením, vnímáme odstup času jako delší. Zní to paradoxně, ale dává to smysl. Čím víc se těšíme, tím víc to „řešíme“, a tím víc času si uvědomujeme. Svíčky na věnci budují napětí postupně a mění neurčitý čas ve viditelný odpočet, čímž snižují úzkost z nevědomí. Proto může být příprava věnce uklidňující rituál. Dává vánočnímu období řád a strukturu a mozku říká „Je to pod kontrolou, blížíme se.“
7. Půlnoční mše umí rozhýbat tělo i emoce.
Půlnoční mše bývá popisovaná jako „magická“ a není jen poetické slovo. Gotické kostely a kaple jsou stavěné tak, že zvuk v nich dlouho doznívá. Tradiční doba dozvuku může být několik sekund. K tomu se přidají mohutné varhany a někdy i velmi nízké frekvence, které běžně neslyšíme, ale tělo je vnímá jako tlumené chvění. Tenhle detail je klíčový. Infrazvuk může ovlivňovat prožitek, aniž bychom si to uvědomovali.
Experiment, kde přidaný infrazvuk v hudbě vyvolával u posluchačů náhlé pocity mrazení, úzkosti či hlubokého dojetí a že lidé zažili asi o 22 % více „neobvyklých zážitků“ (mrazení v zádech, zvýšený tep apod.) u skladeb obohacených o infrafrekvenci. V kostele se k tomu přidá půlnoční čas, symbolika, světla, zpěv a najednou i člověk, který se považuje za racionálního, cítí, že se ocitl v něčem výjimečném. Tělo se na moment zastaví, biorytmy zpomalí a oslava je zřetelně oddělená od všedního života. Někdy je transcendence prostě dobře postavená akustika.
8. Purpura je stará domácí aromaterapie.
Purpura je směs koření a bylin. Typicky hřebíček, skořice, meduňka a často pryskyřice. Když se zahřeje, uvolňují se silice, které nejsou jen příjemné, ale mohou mít antiseptické účinky. Eugenol z hřebíčku a cinnamaldehyd ze skořice, a také studie potvrdily výrazný baktericidní účinek esenciálních olejů z hřebíčku a skořice (například proti E. coli a Klebsiella).
Aromatické kouřové směsi se po staletí používaly k „čištění vzduchu“. Například francouzští lékárníci v raném novověku vyráběli kadidlové kužely jako dezinfekční a léčivé prostředky, které měly vzduch čistit, dezinfikovat a zlepšovat jeho vůni. V době, kdy domácnosti nebyly těsné a hygienické standardy byly jiné, mohlo něco takového reálně pomáhat omezit zápach i mikrobiální zátěž. Purpura tedy dává smysl nejen jako atmosféra, ale i jako kus praktické historie. První domácí aromaterapie proti mikrobům.
9. Vánoční hvězda původně nebyla pro nás, ale pro opylovače.
Poinsettie (vánoční hvězda) je krátkodenní rostlina. Její listy se začnou zbarvovat do červena teprve tehdy, když má rostlina denně 12–14 hodin naprosté tmy. V našich podmínkách to vychází právě na zimní období kolem Vánoc, takže z toho vznikla téměř dokonalá přírodní dekorace „na čas“. Bez tohoto fotoperiodického spínače by poinsettie zůstala zelená.
A tady je detail, který mě baví nejvíc. Červené listy nevznikly pro lidské oko. Badatelé předpokládají, že poinsettie z Mexika vyvinula jasně červené listy, aby přilákala kolibříky a jiné opylovače z dálky. My jsme si tenhle design jen přivlastnili a udělali z něj symbol svátků. Je to přírodní náhoda, která se trefila do našeho vkusu.
10. Rozkrajování jablka jako selský test kvality.
Když podélně rozkrojíte jablko, často uvidíte pentagram (pěticípou hvězdičku). Není to magie, ale anatomie. Jádřinec jablka má pět komor uspořádaných do hvězdicovitého tvaru, takže u zdravého, dobře vyvinutého jablka se hvězda objeví téměř vždy. A právě v tom byla síla tradice. Lidé si spojili „hvězdu“ se štěstím a růstem, ale zároveň to mělo praktickou stránku.
Křížek místo hvězdy často znamenal, že plod byl napaden larvou nebo začínal hnít a měnil tvar. Předci to brali jako varování před nekvalitním jídlem nebo zimními nemocemi. Zkažené jablko bylo špatná zpráva. Takže rozkrajování jablka bylo vlastně primitivní biologický test kvality potravin, který se časem obalil symbolikou.
11. Zdobení stromku není jen romantika, ale i historická cesta.
Vnášení vždy zelených stromků do domů v zimě není jen estetický nápad, ale i psychologicky významný krok. Moderní psychologové a ekologové upozorňují, že kontakt s přírodou, byť malý, tlumí sezónní depresi a že i krátkodobý kontakt s přírodou nebo vnitřní zeleň snižuje stres a zlepšuje náladu. Vánoční stromek tak funguje jako tichá připomínka, že příroda „spí, ale nezemřela“. Dodává naději, že život se vrátí.
A pak je tu historie. Zdobení stromku, jak ho známe dnes, se rozšířilo z Německa v 19. století. Dříve lidé zdobili tzv. „rajské stromy“ jablky, oříšky a perníčky, aby symbolizovaly plody rajské zahrady a naději na hojnost. Moderní ozdoby (kouličky a světýlka) jsou pokračováním tohoto zvyku, jen s větším důrazem na světlo a lesk. A to světlo je důležité nejen symbolicky, ale i biologicky. V zimě ho máme málo a mozek ho doslova poptává.
12. Koledy jsou silné sociální lepidlo.
Společný zpěv je jeden z nejjednodušších a zároveň nejmocnějších rituálů, které lidé mají. Když lidé zpívají pohromadě, mozek uvolňuje endorfiny (hormony štěstí) a oxytocin (hormon důvěry). Výzkumy také potvrzují, že skupinové zpívání zvyšuje pocit sounáležitosti, synchronizuje srdeční tep a dokonce zlepšuje náladu více než pasivní poslech hudby. Jinými slovy, koleda není jen písnička, ale biologický nástroj na posílení skupiny.
Slovo „koleda“ pochází z latinského calendae, prvního dne měsíce, a původně označovalo obcházení domů s novoročním přáním štěstí. Ve středověku koledování spojovalo komunitu a přinášelo hostinu a dary. Církev pohanský zvyk později přetvořila. Koledníci začali zpívat křesťanské písně a odměnou byly symbolické dary. Už ve starověkém Římě se na Nový rok obdarovávali přátelé a sousedé „koledními“ přáními. Když si to spojíte s neurochemií společného zpěvu, vyjde vám z toho až překvapivě moderní věc. Koledy snižují stres a rozdělení, protože nás naladí na společný rytmus.
13. Kapr na stole je výsledkem půstu.
Dříve platilo, že na Štědrý den půst a maso teplokrevných zvířat bylo až do půlnoci zakázané, zatímco ryba se za maso nepovažovala. Proto se ryba na vánoční tabuli hodila z náboženského hlediska. Jenže samotný kapr se na stole objevil až později. V prvních zmínkách byl někdy považován za drahý a nedostupný pro běžné lidi, jindy naopak za „blátivý“ a tudíž neatraktivní pro bohatší, kteří raději jedli štiku nebo pstruha.
Zlom přišel s rozvojem rybníkářství a v 19. století se kapr stal dostupnější i pro měšťanské rodiny. A pak ještě důležitý moderní detail. Až do poloviny 20. století se s kaprem zacházelo spíš konzervativně (polévky, přírodní úpravy), zatímco klasika „smažený kapr s bramborovým salátem“ se ustálila až po druhé světové válce, kdy byl kapr díky státnímu chovu cenově výhodnou možností pro bohatou štědrovečerní večeři. Nutričně je ryba skvělá, ale kapr na Štědrý den je do velké míry produkt 19.–20. století, tedy hospodářství a dostupnosti.
14. Dárky jako neurochemická odměna pro dárce.
Dávání dárků aktivuje v mozku odměňovací centra a dárce často zažívá rovnocenné nebo dokonce vyšší štěstí než obdarovaný. Roste dopamin a další „dobré“ neurotransmitery. Říká se tomu warm glow, vnitřní teplo z činění dobra, které posiluje pocit propojení. Dokonce se objevilo i označení „vicarious reward“. Odměna, kterou prožíváme skrze radost druhého.
A pak je tu antropolog Marcel Mauss a princip reciprocity. Dar vytváří dluh a závazek, upevňuje vztahy i hierarchii. V rodině a komunitě darování dlouhodobě fungovalo jako způsob, jak potvrdit sounáležitost a bezpečí uvnitř „tlupy“. Takže i když dnes někdy nadáváme, že dárky jsou „povinnost“ nebo že je v tom moc komerce, psychologicky a biologicky jde pořád o důležitý akt. Buduje vztahy a zklidňuje mysl, protože když pečujeme o druhé, mozek nás za to odmění.
15. Svíčky a prskavky jsou symbolem bezpečí.
Vánoce jsou svátky světla a teplé světlo svíček a prskavek má barevnou teplotu zhruba 1500–2000 K, tedy velmi málo modrého spektra. A právě modrá složka světla je pro mozek problém večer. Krátké modré vlnové délky z obrazovek i pouličního osvětlení výrazně potlačují melatonin a podporují bdělost. Naopak měkké žluto-červené světlo (oheň, svíčka, prskavka) má velmi malý vliv na potlačení spánkového hormonu, takže tělo snadněji přepne do klidového režimu. Když se na to podíváte takhle, svíčky nejsou jen dekorace. Je to biologicky šetrné světlo v době, kdy už by tělo chtělo zvolnit.
A pak je tu psychologie. Oheň byl odjakživa znakem bezpečí. Teplé světlo evokuje domov a obnovu, pobyt u něj snižuje stres a uvolňuje mysl. I intenzivní záře prskavky nebo blikání svíček může působit na nervový systém až hypnoticky a pomáhá „vypnout“ každodenní starosti. Proto je atmosféra u vánočních svíček a prskavek přirozeně uklidňující. Osvětluje nám cestu ke společnému odpočinku v nejtemnější části roku.
Cítit se spolu a v bezpečí
Když se na vánoční zvyky podíváme jako na celek, začnou dávat překvapivý smysl. Nejsou to náhodné rituály, ale drobné „návody na přežití“ zimy. Pomáhají uklidnit mysl, posílit vztahy a dát řád období tmy a nejistoty. Mnohé z nich fungují proto, že se trefují do biologie i psychologie člověka. Možná právě proto Vánoce přežily tolik generací. Ne proto, že by se musely dodržovat, ale proto, že lidem skutečně pomáhají cítit se spolu a v bezpečí, když je venku nejhůř.
Zdroje:
https://www.britannica.com/plant/mistletoe
https://www.cancer.gov/about-cancer/treatment/cam/hp/mistletoe-pdq
https://www.simplypsychology.org/marshmallow-test.html
https://www.scientificamerican.com/blog/frontiers-for-young-minds/it-s-beginning-to-smell-a-lot-like-christmas-the-neuroscience-of-our-nostalgia/
https://strednicechy.rozhlas.cz/vanocka-je-symbolem-vanoc-i-lidskych-hodnot-vite-co-znamena-kazdy-z-deviti-8122278
https://www.psychologytoday.com/us/basics/pareidolia
https://www.britannica.com/science/cognitive-bias
https://en.wikipedia.org/wiki/Advent_wreath
https://www.nbcnews.com/id/wbna3077192
https://www.health.harvard.edu/nutrition/spice-up-your-holidays
https://gardeningsolutions.ifas.ufl.edu/plants/ornamentals/poinsettia/
https://treefruit.wsu.edu/crop-protection/opm/codling-moth/
https://www.britannica.com/plant/Christmas-tree
https://www.singupfoundation.org/about-singing-for-mental-health/understanding-singing-for-mental-health/singing-health
https://radiozurnal.rozhlas.cz/kapr-na-stedrovecernim-stole-se-vznikem-ceskoslovenska-bylo-treba-podporit-8885703
https://news.arizona.edu/news/understanding-brain-science-behind-giving-and-receiving-gifts
https://www.nationalgeographic.com/health/article/holiday-lights-sleep-health-wildlife
