Článek
V hlavě školního střelce se často odehrává bouře. Není to jen okamžik šílenství, ale spíše dlouhodobý proces eroze duševního zdraví a nahromaděné bolesti. Představte si jedince, který se cítí absolutně izolovaný, nepochopený a bezvýznamný. Svět kolem něj vnímá jako nepřátelské místo, kde je neustále ponižován, zrazován nebo ignorován. Šikana, sociální vyloučení, rodinné problémy nebo neúspěchy ve škole. To vše se sčítá a vytváří pocit beznaděje a bezmocnosti.
V této temnotě se začíná probouzet touha po pomstě. Je to hluboká, spalující touha oplatit světu všechnu bolest, kterou jedinec sám prožil. Někdy se tato touha spojí s grandiózními představami o vlastní důležitosti, o tom, že útok bude „něco znamenat“, že zanechá „odkaz“, že konečně upoutá pozornost, po které tak zoufale touží, i když jen posmrtně. Může jít o vizi, že se stane „hrdinou“ pro ty, kteří se cítí podobně odstrčení, nebo naopak o pouhou touhu po totálním zničení, které přinese konec vlastnímu utrpení.
Často se objevují i psychotické rysy, zkreslené vnímání reality, paranoidní myšlenky, nebo dokonce sluchové halucinace, které „nařizují“ násilné činy. Svět se stává jedním velkým spiknutím proti němu. Každý úsměv je výsměch, každé tiché slovo je pomluva. Může dojít i k tomu, že si střelec vyvine jakýsi „vnitřní svět“, kde je mu dovoleno fantazírovat o násilí, a postupně ztrácí hranici mezi touto fantazií a realitou.
V tomto stavu narůstající beznaděje a hněvu se myšlenky na útok stávají obsesivními. Plánování, byť sebespásné, může přinášet pocity kontroly a moci, které jedinec nikdy předtím nezažil. Získání zbraně, promýšlení detailů útoku. To vše může být paradoxně úlevou od vnitřního chaosu. Je to pocit, že konečně „něco dělá“, že má nad svým osudem (a osudem ostatních) kontrolu. V této fázi se často objevuje i „leakage“ (prosakování záměrů). Jsou to pokusy komunikovat svou bolest a záměry, často skryté v náznacích, výhružkách nebo varováních například na sociálních sítích. Je to volání o pomoc, které ovšem bývá bohužel často přehlédnuto.
V den útoku se v pachateli snoubí extrémní napětí, strach, ale i zvláštní, zvrácená forma odhodlání. Všechny emoce, které léta potlačoval, se nyní dají do pohybu. Je to bod zlomu, kdy se vnitřní chaos stává vnější realitou. Pro některé je to sebevražedný akt, při kterém berou s sebou i ostatní. Pro jiné je to vrchol dlouho potlačované agrese a pocitu nespravedlnosti.
Důsledky pro oběti - Neviditelné rány, které přetrvávají
Zatímco se svět snaží porozumět motivacím pachatelů, je klíčové nezapomínat na ty, kteří přežili a na ty, kteří přišli o své blízké. Důsledky školních střeleb pro oběti jsou ničivé a trvalé, zanechávající hluboké, často neviditelné rány:
Psychické trauma a PTSD: Přeživší se potýkají s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). To se projevuje nočními můrami, úzkostnými atakami, vtíravými vzpomínkami, vyhýbáním se místům a situacím, které připomínají trauma. Každý hlasitý zvuk, každý rychlý pohyb, každá zmínka o události může spustit flashback a znovu prožívat hrůzu okamžiku. Život se pro ně stává minovým polem potenciálních spouštěčů.
Dlouhodobé duševní zdraví: Mnozí trpí chronickou depresí, generalizovanou úzkostí, panickými poruchami a někdy i suicidálními myšlenkami. Důvěra v ostatní a v bezpečnost světa je navždy narušena. Mohou mít problémy s navazováním vztahů, s důvěrou v autority a s pocitem bezpečí i v běžném životě.
Akademické a sociální potíže: Trauma může vážně ovlivnit schopnost studentů soustředit se na studium, což vede k akademickým propadům. Návrat do školy je často nesmírně obtížný, protože instituce, která měla být místem bezpečí, se stala místem hrůzy. Sociální interakce jsou komplikované a někteří se izolují, jiní se snaží trauma „překřičet“ riskantním chováním.
Fyzické následky: Ti, kteří utrpěli fyzická zranění, se potýkají s dlouhou a bolestivou rekonvalescencí, která je navíc provázena psychickým traumatem.
Ztráta a smutek: Rodiny a přátelé obětí se ocitají v propasti nezměrného smutku a ztráty. Je to smutek, který se nikdy plně nezahojí, jen se s ním učí žít. Komunita jako celek je zasažena pocitem nejistoty a zranitelnosti.
Snaha porozumět psychice střelce je nezbytná pro efektivní prevenci. Ovšem nikdy nesmíme zapomenout, že skutečná tíha tragédie leží na bedrech těch, kteří přežili, a na ramenech rodin, jež ztratily své blízké. Jejich utrpení je tichým, ale hlasitým připomenutím, proč je tak důležité investovat do duševního zdraví, včasné intervence a budování podpůrných komunit.
Zdroje:
Peter Langman, Ph.D. - School Shooters: Understanding High School, College, and Adult Perpetrators
FBI (Federal Bureau of Investigation) a U.S. Secret Service (National Threat Assessment Center - NTAC)
