Článek
Norbert Záhorský nebyl pouze myslitel, vynálezce a recyklátor nápadů. Byl také cestovatel a to nejen v prostoru, ale často i mimo něj. Jeho výpravy se vyznačovaly odvahou, improvizací, částečnou dezorientací a mimořádnou schopností dorazit tam, kam původně nechtěl.
V tomto dílu se zaměříme na jeho nejpozoruhodnější expedice. Od ponoření do mořských hlubin přes hon na mizející zvíře až po kontakt s kmenem, který nemluví, ale zírá.
A v neposlední řadě připomeneme i jeho nejslavnější výpravu, která se odehrála výhradně v jeho hlavě – mentální expedici na Měsíc.
Výprava na mořské dno
Norbert podnikl odvážný pokus o sestup na mořské dno v oblasti Severního moře. K tomuto účelu sestrojil vlastní ponorku, která fungovala na pohon zadržovaného dechu. Údajně jediný dostupný obnovitelný zdroj energie, který s sebou tehdy měl.
Sestup skončil v hloubce 12,8 metru, kde Norbert popsal „neobvyklý klid, šelest lastur a jistou tísnivou existenciální vlhkost“.
Tam narazil na neznámého tvora. Ten mu prý kývl, což Norbert považoval za jasný souhlas s odběrem vzorku. Tvor však navzdory původnímu kývnutí zaútočil, a to Norberta rozrušilo natolik, že ponorku v tomto stavu příliš rychle rozdýchal a došlo k havárii výtlaku.
Norbert se vynořil sám, bez ponorky, ale zato se silným přesvědčením, že moře je podlý a falešný svět s proměnlivou náladou.
Výprava za mizejícím zvířetem
V oblasti Patagonie pátral po záhadném tvorovi, který místní nazývají „Něco“ (španělsky „Algo“). Podle pověsti zvíře mizí okamžitě, jakmile na něj někdo pomyslí.
Norbert se pokusil na Něco nemyslet, což se mu pochopitelně nedařilo. Vždy, když něco zahlédl, okamžitě to zmizelo právě ve chvíli, kdy ho napadlo, že to možná Něco bylo.
To považoval za přímý důkaz existence zvířete i vlastního bdělého pozorování. Jeho terénní poznámky zahrnují pouze věty jako: „Bylo tam Něco – teď už ne. Možná keř. Možná Něco.“
Výprava na bulharskou horu
Cílem bylo přesné změření výšky blíže neurčené bulharské hory. Bohužel výprava byla předčasně ukončena z několika důvodů:
Norbert dostal hlad už na úpatí hory, následovala střevní indispozice způsobená místní pochoutkou (kozí karbanátek v mléčném šlemu), v noci se do stanu probourala koza s nevyrovnaným temperamentem, a především – podle místních obyvatel šlo o „horu, na kterou se nešplhá“, protože „tam žije vědma a čarodějka, co mění počasí podle nálady“.
Výstup tedy raději ukončil slavnostním snědením rohlíku a postavením Pomníku skromných očekávání a prohlásil památnou větu: „Hory nejsou dány výškou, ale ambicí.“
Kontakt s domorodým kmenem
V jedné ze svých nejtišších výprav pronikl do údolí v jihovýchodní Asii, kde objevil izolovaný kmen, který komunikoval výhradně tichými pohledy a mírným chvěním nosních dírek.
Během několika dní se Norbert zamiloval do ženy, která o tom pravděpodobně nevěděla, ale i tak s ní „navázal hlubší vztah než většina manželství“.
Vztah však záhy skončil, když Norbert nevědomky urazil stařešinu příliš hlasitým odkašláním během obřadu zírání.
Byl prohlášen za „akusticky nestabilního“ a musel prchat. Nejprve zvolna a potichu, poté však velmi rychle a hlasitě.
Mentální expedice na Měsíc
Výprava, kterou nikdy fyzicky nepodnikl. V rozsáhlé eseji (dochovaly se pouze dvě stránky) popisuje, jak pravděpodobně vypadá život na Měsíci. Dochované útržky obsahují:
- část rozhovoru s lunárním obyvatelem, který komunikuje pomocí výparů,
- pravděpodobnou snídani v beztíži: tavený sýr, sušený rohlík a čaj, který se brání vypití,
- lunární zábavu: házení stínů do kráterů,
- zmínku o měsíčním rituálu „otáčení vesmírem“.
Více se bohužel nedochovalo.
Vědecká obec výpravu neuznává, MIVOO ji však považuje za důkaz, že duch může cestovat rychleji než zdravý rozum.
Brněnské návraty
Ze 42 známých výprav skončilo 28 neplánovaně v Brně, aniž by tam Norbert kdy cíleně mířil.
Brno zvažovalo udělení čestného členství ve spolku „Bloudící duše“, ale nakonec od něj ustoupilo. Obávalo se totiž, že by tím vznikl nežádoucí precedent a mohlo by dojít ke zvýšenému přílivu dalších badatelů.
Jedním z důvodů odmítnutí byl také incident, při kterém Norbert změnil směr tramvaje pouhým soustředěným přemýšlením o jiném směru.
Událost vzbudila podezření, že Norbert disponuje tzv. „mentální navigací s volně se šířícím signálem“.
Závěr
Ať už šlo o mořské dno, bulharské svahy nebo lunární výpary, Norbert Záhorský zanechal v dějinách cestování stopu.
Jeho výpravy byly vedeny touhou po poznání, náhodou, nesprávnou mapou a občas také nátlakem místních úřadů.
Přesto všechno (nebo právě proto) se jeho cesty staly inspirací pro celou generaci okrajových badatelů.
V příštím díle se podíváme na gastronomickou laboratoř Norberta Záhorského.
Například jaký je vztah mezi vařením vejce a kvantovou entropií, nebo zda se může sýrový rohlík stát základem mezinárodní diplomacie?
Odpovědi (nebo alespoň domněnky) přinese Díl 4: Vědecká kuchyně Norberta Záhorského.
