Článek
V kalendáři je to jen nenápadné datum kolem 21. prosince, pro astronomy moment, kdy severní pól dosáhne svého maximálního odklonu od Slunce a naše hvězda se zdánlivě zastaví. Ale pro lidskou duši byl zimní slunovrat odjakživa nejdůležitějším okamžikem roku, bodem, kdy se zastavil čas, aby se světlo mohlo znovu zrodit z hluboké tmy. Fascinujícím důkazem o důležitosti tohoto okamžiku jsou stavby, které po tisíciletí neuhnuly ani o milimetr. Naši předkové totiž nepotřebovali teleskopy, aby pochopili nebeskou mechaniku, stačila jim trpělivost a pozorování.
Šifra vytesaná do kamene
Příkladem za všechny je pět tisíc let stará mohyla Newgrange v Irsku, která je starší než pyramidy v Gíze. Tato stavba v sobě ukrývá dokonalou šifru světla. Přesně v den slunovratu pronikne úzkým otvorem nad vchodem paprsek, který na sedmnáct minut zaplaví jinak naprosto temnou rituální komoru zlatým jasem. Pro tehdejší lidi to nebyla jen hra stínů, ale hmatatelný důkaz, že Slunce nezemřelo a životní síla se vrací na zem. Podobně i slavné Stonehenge, které dnes láká davy především v létě, bylo pravděpodobně postaveno pro zimní slunovrat. Jeho hlavní osa je v dokonalé linii se západem slunce v nejkratší den roku, což symbolizovalo smrt starého a naději na nový začátek.
Tři dny, kdy se Slunce zastaví
Samotné slovo slunovrat, latinsky solstitium, v doslovném překladu znamená, že Slunce zůstalo stát. Je to zvláštní astronomická hříčka, kdy se po dobu zhruba tří dnů zdá, že Slunce vychází i zapadá na obloze na naprosto stejném místě. Pro starověkého člověka musely být tyto dny plné úzkosti. Představte si ten tichý strach, zda se Slunce skutečně rozhodne vrátit, nebo zda svět pohltí věčná tma. Proto se po celé Evropě pálily obrovské ohně, které měly skomírající hvězdě symbolicky dodat sílu. Tato tradice v nás žije dodnes, i když se transformovala do podoby vánočních světýlek a svíček, které si v těchto dnech zapalujeme v oknech.
Hostina pro předky i bohy
Křesťanství nepřineslo oslavy konce prosince do prázdného prostoru, ale velmi chytře využilo hluboce zakořeněné pohanské rituály. U našich slovanských předků to byl svátek Kračuna, nejkratšího dne, kdy se věřilo, že hranice mezi světem živých a mrtvých je nejtenčí. Proto se u štědrovečerního stolu dodnes nechává volné místo pro nečekaného hosta nebo zesnulé předky. V antickém Římě zase ve stejném období propukaly Saturnálie, čas totální svobody a radosti, kdy páni obsluhovali své otroky a veškerá práce ustala. Seveřané zase vnášeli do domů obrovské poleno Yule, které muselo hořet dvanáct dní, aby jeho popel chránil dům před bleskem a neštěstím po celý příští rok.
Chemie naděje v našem mozku
Proč nás ale slunovrat fascinuje i v době, kdy si můžeme rozsvítit jediným dotykem na displeji? Odpověď leží hluboko v naší evoluční výbavě a biologii. Nedostatek světla v zimě drasticky ovlivňuje naši chemii. Naše tělo v prosinci produkuje nadbytek melatoninu, který nás uvrhá do letargie a přirozeného útlumu. Zároveň klesá hladina serotoninu, hormonu dobré nálady. Slunovrat je pro náš mozek signálem k restartu. Je to psychologický konec úsporného režimu a i když nás ty největší mrazy v lednu a únoru teprve čekají, naše podvědomí už ví, že tma prohrála a dny se začínají prodlužovat.
Život v rytmu světla
Tento rytmus přitom nesdílíme jen my lidé. Mnoho zvířat má vnitřní biologické hodiny nastavené právě na délku dne. Slunovrat pro některé ptáky nebo savce spouští hormonální změny, které je začínají připravovat na jarní migraci nebo období páření dlouho předtím, než se reálně oteplí. Jsme zkrátka bytosti řízené světlem. V dnešním uspěchaném světě se slunovrat nabízí jako ideální příležitost k zastavení a introspekci. Tak jako se příroda stáhla do kořenů, i my se můžeme v těchto dnech stáhnout do svého nitra a ujasnit si, co chceme v příštím cyklu nechat vyrůst.
Skutečný Nový rok
Slunovrat je totiž mnohem přirozenějším okamžikem pro novoroční předsevzetí než administrativní první leden. Je to chvíle, kdy se planeta Země pootočila a rozhodla se nám znovu darovat světlo. Letošní slunovrat tedy nemusíme vnímat jen jako strohý astronomický údaj. Může to být okamžik, kdy vypneme mobilní telefon, odložíme seznamy úkolů a v tichu zapálené svíčky si uvědomíme, že jsme součástí velkolepého vesmírného tance, který se bezchybně opakuje miliardy let. Světlo se vrací a s ním i nová naděje, že každý temný cyklus má svůj pevně daný konec.
Zdroje:
https://www.newgrange.com/winter_solstice.htm
https://www.english-heritage.org.uk/visit/places/stonehenge/history-and-stories/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6751071/
https://www.britannica.com/topic/Saturnalia-Roman-festival
https://www.worldhistory.org/collection/286/a-gallery-of-norse-gods–yule-traditions/
