Článek
Na konci éry analogové fotografie se často dělaly, zhotovovaly či vyráběly takzvané pozitivní fotomontáže. Spočívalo to v tom, že se udělala hromada fotek, většinou černobílých, ale někdy i barevných, fotky se vystříhaly a potom se sestavily a slepily do různých nových, většinou nečekaných kompozic a nakonec se to opět celé přefotilo a když jste měli šťastnou ruku, tak tímto postupem vznikala originální díla, která se jinak dala jen stěží napodobit.
Vyráběl jsem tímto způsobem fotky do filmů a speciálně do animovaných filmů, takže jsme vlastně natáčeli filmy na foťák, dělali jsme ilustrace do knížek a stovky pozitivních fotomontáží našly své místo v časopisech.
Zvláště, když jsem zvolil jako hlavní téma mystiku, fantazii, čarodějnictví, magii a temné rituály, popřípadě sex, tak byli všichni nadšení a člověk se tím mohl docela dobře a úspěšně živit, což jsem také dělal.
S nástupem digitálních programů na úpravu fotek zazvonil zvonec a pozitivním montážím byl konec. Avšak i v dnešní době bych tuto techniku nebo metodu vřele doporučoval všem, kteří mají zájem o obrazovou arteterapii. Nad vystříhanými obrázky se dají strávit hodiny a rozhodně to není promarněný čas. Spojování obrázků podporuje fantazii a obrazotvornost a řekl bych, že to nejen uklidňuje mysl, ale dokáže to i pobavit. Od toho je to terapie pomocí umění, neboli arteterapie. Kdo nezkusí, sám sebe okrade o spoustu mimořádných a inspirativních zážitků.
