Článek
S jednotlivými šermíři skupiny Gobaro jsem se seznamoval od sedmdesátých let minulého století. Občas jsme s některými z nich měli společnou akci při různých společenských událostech buď v rámci svátků nebo oslav, jako byly například křesty knížek nebo vernisáže výstav, popřípadě vystoupení na nádvoří historického hradu pro turisty.
Samozřejmě jsme při té příležitosti spáchali také velké množství fotek a natáčeli videa, která jsme používali při vlastní propagaci a public relation.
Jediné, na co člověk ani tehdá, ani později v dobách nedávno minulých nemyslel, bylo to, že poměrně brzy přijde chvíle, kdy čas oponou trhne, zazvoní zvonec a někdy ani ten zvonec nezazní - a všechno bude pryč. Všemu bude konec.
Když na to člověk není připravený, tak je to občas docela šok.
Najednou zde nejsou nepřemožitelní šermíři, ale lidé, kteří mají své všední starosti, bojují s nemocemi stáří, s bolestí a úbytkem životních sil. Ale to je asi ten skutečný život, před kterým se nedá donekonečna utíkat a s nímž se též nedá stále dokola bojovat.
A jak to řekl vtipný Schwarzenegger, škoda, že se nedá žít v minulosti. Ano, často je to škoda.
