Článek
Je docela zajímavé, když jsme se pustili do studia magie a rituálů, že se kolem nás sešlo tolik zajímavých lidí, takříkajíc pod jednou střechou a stejně tak bylo zajímavé, nakolik měli různé a často i zcela odlišné názory na zkoumanou problematiku, čili na esoteriku. Byli mezi námi lidé, umělci, kteří tvořili a měli své umělecké plány do budoucna a byli mezi námi i lidé, kteří studovali psychologii nebo pracovali ve školách, popřípadě v různých výchovných ústavech, dětských domovech nebo jako vězeňská služba. A samozřejmě i jako policisté, vojáci nebo kriminalisté. I z jejich vyprávění by se dala napsat zajímavá knížka.
Někdo tvrdil, že bádání v oblasti rituálů je v podstatě zbytečné, že je to skoro to samé, jako zabývat se myšlenkou ukončit své starosti skokem pod vlak nebo, když už mluvíme o vlaku, tak se taky můžeme oběsit na šraňkách a je po starostech, my sami jsme zkoušeli dělat rituály na různých místech, s tím, že by se dal využít takzvaný génius loci, neboli duch určitého místa. Teď byla otázka, jestli se může člověk vytrénovat na to, aby s oním duchem navázal kontakt a komunikaci nebo by bylo lepší spolehnout se na to, že zvířata, například psi toho ducha vnímají, možná i přímo vidí, akorát nám toho o tom moc neřeknou.
Nicméně docela zajímavé byly pokusy o získání informací z přírody na místech, kde byly skály, hory, křišťály, voda nebo zrovna probíhal úplněk či Nov.
Na jednu stranu je pravda, že jsme prožili hromadu zajímavostí a ocitli se uprostřed pozoruhodných událostí.
Jedna naše klientka, která bydlela na samotě u lesa, se zastřelila brokovnicí, když se jí pomocí rituálů podařilo oživit jakéhosi divokého démona, ale na druhou stranu je škoda, že jsme neměli dost času a dost financí na to, abychom všechny zajímavé zkušenosti z prováděných rituálů zaznamenali nebo o tom napsali knížku. Zůstalo jen u článků, kterých sice byly desítky, ale kdoví, kde je jim dnes konec. Řekl bych, že škoda, přeškoda.
