Článek
Neruš mé kruhy, latinsky Noli turbare circulos meos, řekl dle historických pramenů velký vědec, filosof, matematik a fyzik Archimédes římskému vojákovi, který ho při obléhání Syrakus chtěl zajmout a když ho nedokázal ani zaujmout a Archimédes si dál hleděl pouze svých kruhů, které si kreslil do písku a vojáka si nevšímal, měl z toho voják takové trauma, že Archiméda zabil.
Kruh má v geometrii a v matematice vůbec a samozřejmě i v magii své speciální místo. A poslání. V kruhu se prováděly rituální tance, do kruhu se stavěly magické kameny nebo menhiry, kouzelníci kolem sebe dělali magické ochranné kruhy, do kruhu se stavěly pevnosti a později bunkry.
Slyšel jsem již teorii, že v přírodě není možné vidět dokonalý kruh, ale každý, kdo pozoroval kruhy na vodní hladině si určitě myslí něco jiného.
Na historce s Archimédem a s jeho kruhy mi připadá podivné, že člověk, který vymýšlel různé, poměrně složité zbraně a válečné stroje se ani ve válce nestaral o svou bezpečnost, to by bylo v dost silném rozporu s jeho genialitou a schopností řešit problémy.
Dovedl bych si představit, že měl jednoho svižného bodyguarda nebo i dva bodyguardy, kteří římského vojáka tiše sejmuli a potom všichni zmizeli tajnou chodbou a bylo vymalováno. Co bylo dál, to už nikdo neví, ale i to tak trochu patří k určité taktice přizpůsobení se životu v nepřátelském světě.
Zmizet a nechat po sobě legrační historku, to je dílo génia. Ale nechat se zabít, když si kreslím kolečka do písku? To neberu.
