Článek
Šel jsem toho dne do Průhonického parku fotit něco zajímavého a Moniku jsem měl s sebou jako fotografickou asistentku, čili já jsem fotograf, Monika je asistentka a současně i modelka a společně hledáme neobvyklé, popřípadě zajímavé záběry.
A jak se tak dívám a rozhlížím, padl mi do oka strom, jehož jedna větev rostla nejdříve nahoru, ale potom se otočila a rostla dolů, takže, když se pod tu větev někdo, v tuto chvíli například moje asistentka a modelka Monika postavil, tak vypadal jako zarámovaný.
Tak jsme s tím přírodním divem udělali asi deset záběrů a byly to docela zajímavé fotky, lidem se to líbilo a všichni hned chtěli podobnou fotku se stejným pozadím. No a to je vlastně princip mého fotografování. Stále dokola zkouším kombinovat různé věci, někdy to vypadá tak obyčejně, že u toho člověk málem usne, ale někdy se podaří dát dohromady záběr, že se z toho vyloupne fotka, kterou si potom člověk schovává celý život.
Psychoanalytik C. G. Jung často mluvil o náhodných setkáních nebo náhodných spojeních. Což odkazuje k jeho slavnému konceptu synchronicity.
Synchronicita je logicky nevysvětlitelné setkání dvou nebo více událostí, které na sobě nejsou kauzálně závislé, ale mohou mít pro někoho, kdo je zrovna uprostřed víru událostí, hluboký význam.
Díky tomu jsme se setkali s „naším“ stromem, který svou přítomností osvěžil pár fotek a díky němž vznikl tento článek. Zajímavé.
