Článek
Někdy to tak vypadá, že je přímo mojí vášní sdělovat svému okolí názory, pokud možno na všechno a v neomezené míře. Ve skutečnosti tomu tak není a potvrdí vám to i lidé, kteří mě znají nebo se mnou spolupracují.
Lidé, kteří mě znají nebo mě dobře znají, popřípadě mě dlouho znají, tak mají o mně celkem jasnou představu - je to člověk, který píše do novin a vydává knížky a kromě toho pořád dokola fotí jednu nebo dvě slečny a pořád dokola uveřejňuje jejich fotky, ať už v tuzemsku nebo v zahraničí a k tomu sepisuje různé úvahy, postřehy a myšlenky, takže se občas najde i pár lidí, kterým připadá docela zábavný.
Je zajímavé, že si s těmi fotkami docela vystačí, často fotí jednu slečnu třeba i rok nebo dva roky a potom ji najednou fotit přestane a začne fotit jinou. Je to taková zajímavá trochu záhada, které ještě nikdo nepřišel na kloub.
Ano, již poměrně hodně lidí přemýšlelo nad tím, proč fotím jednu modelku tak dlouho, až se stane poměrně známou nebo ji prostě sleduje několik stovek lidí - a potom se najednou objeví na tom samém místě jiná slečně modelka - a celá historie se opakuje. V poslední době se to mohlo stát už aspoň dvacetkrát.
Vysvětlení je celkem jednoduché. Fotím, fotím a focení mě baví, jinak bych nefotil a slečna modelka je zpočátku nadšená, práce se jí líbí a říká si, hm, to je docela dobrý, to bych klidně dělala celý život, jenom pak najednou přijde den - a ten den přijde vždycky, kdy mě moje modelka na rovinu řekne, že se jí fotky, které spolu děláme, nelíbí. Že by chtěla dělat jiné fotky, třeba s jinými rekvizitami nebo prostě jiné fotky s někým jiným. Když to řeknu na rovinu, není nic jednoduššího, než skončit se mnou spolupráci. Sklapnu foťák a je vymalováno.
Potom se obvykle slečna fotomodelka snaží horečně si budovat spolupráci s někým jiným, zkouší jiné fotografy, popřípadě si dokonce i zaplatí někoho, kdo udrží před sebou fotoaparát - ale není to tak jednoduché. Já sám jsem schopen nasekat několik desítek tisíc fotek, z nichž se většina použije, ale jinak bohužel nikoho, podobně talentovaného neznám, takže fotky, které jsme udělali a videa, která jsme natočili odnese čas a já zase nějakou dobu hledám novou fotomodelku a když se mi to podaří, tak pokračujeme, i když v trochu jiném obsazení v nakousnuté krasojízdě.
No a to je asi tak všechno, jiné tajemství se v mé práci neskrývá. Je to takový, jak tomu sám říkám, „laskavý patriarchát“. Neříkám, jestli je to dobré nebo špatné, ale je dobré to vědět i z toho hlediska, že když se pravidla laskavého patriarchátu poruší, tak systém zmizí a už se nedá vrátit zpátky. A je to dobré vědět i z toho důvodu, že se podle zmíněného pravidla budují i prakticky všechny odvozené vztahové záležitosti, proto jsem této problematice začal říkat „sex vs. vztahy“.
