Článek
Máme (teď už by se také dalo klidně napsat, „máme šťastně za sebou,“) první školní den, na který budeme nebo také nebudeme dlouho vzpomínat. Moje první školní dny byly povětšinou skutečně docela zajímavé. Protože hned ten nejprvnější školní den, což bylo kdysi skutečně pradávno ještě v Brně, jsem se nějak nedohodl se soudružkou učitelkou, to ještě nebyly paní učitelky, ale soudružky, nevím, v čem to mělo být lepší, na tuhle mám vzpomínky jako na natvrdlou starší vzteklou ženskou, prostě mě nějak moc nezaujala, hned první den nám vykládala nějaké nesmysly a nějak jsme si prostě nesedli, měli jsme dělat do sešitu šikmé čárky, už ani nevím proč a i když jsem se upřímně snažil, tak to nějak nebylo ono a soudružka si myslela, že ji asi nechci poslouchat, je sice pravda, že jsem ji moc neslyšel, ale to nebylo naschvál, ale protože jsem byl hluchý jak poleno, tak jsem se měl jít postavit na výstrahu pro ostatní do kouta, ale protože jsem jí nerozuměl, tak jsem na ni jen zíral a ona to brala téměř jako vzpouru, ale mně to bylo jedno, protože se mi začalo dělat špatně, ale to nebylo z ní, ale začala se u mě projevovat tuberkulóza, kterou mi doktoři v minulých dnech naočkovali. Musel jsem jít domů, kde jsem sebou šlehnul do postele, naši zavolali pohotovost, doktor mě nechal odvézt do nemocnice, kde jsem si pobyl několik let.
Samozřejmě nevím, jestli to má nějakou logickou spojitost s prvním školním dnem na začátku září, ale svým způsobem to zajímavé určitě je.
Potom jsem po mnoho let tak nějak napůl živořil a napůl přežíval v různých ústavech pro tuberkulózní děti, dodnes si pořádně nepamatuji, co jsem vlastně celou tu dobu dělal, televize neexistovala, do kin jsme chodit nemohli, těch taky ještě moc nebylo a pokud jsme měli nějaké knížky, tak nám je ukradl personál, návštěvy za námi též moc nechodily, nevzpomínám si, že by za mnou během asi deseti lete přišel do nemocnice kdokoliv z mé rodiny. TBC se považovalo za neléčitelné (v podstatě se tubera považuje za neléčitelnou dodnes), tak ostatní spíše čekali, koho z nás to v nebližších dnech zase sejme, než aby se starali o naši zábavu či tanec.
Tak to byla taková zajímavost, skoro až návod, jak si zpestřit začátek školní docházky, když jej spojíte se začátkem tuberkulózy. Což samozřejmě nikomu nedoporučuji, ale na dobrý start společenského večírku nebo kolektivní zábavy to zase není až tak moc špatné.
