Článek
Když ono krásné, téměř až malebné tvrzení, že s čím kdo zachází, tím také schází začneme kombinovat s jinými zajímavými pravdami, třeba s kovářovou kobylou nebo ševcovými dětmi, které též, jak známo běhají bosy, narazíme občas na paradox, který se těžko vysvětluje.
Jak se bude celý tento proces, kdy vlastně ani nevíme, co je projev nějaké činnosti a co je projev nezájmu, slučovat s činností a s prací třeba psychoterapeuta, psychologa, učitele nebo pedagoga?
Tady to vypadá tak, že když se člověk začne špatně projevovat v situacích, kdy by měl jít příkladem, tak jsou všechny poučky o tom, že nejdříve musíme k lepšímu změnit sebe a teprve potom se můžeme pokoušet měnit svět, trochu zamotané.
Možná, že skutečnost bude přece jen o trochu více komplikovanější než naše izolované představy o realitě.
