Článek
V minulosti jsme často pořádali, jak jsme tomu my sami říkali, rituály pro veřejnost nebo prostě pro každého, kdo o to stál, popřípadě se chtěl zúčastnit nebo si to chtěl vyzkoušet, protože byl zvědavý.
Bubnování, zpěv a tanec, stejně jako recitace manter, popřípadě různá kouzla s jantrami, to všechno jsme měli v repertoáru věcí, které je zajímavé vyzkoušet. Nechci naše zásluhy nafukovat do nadpřirozených rozměrů, ale myslím, že jsme mnoha lidem docela dost změnili život, samozřejmě myslím v dobrém, čili v tom kladném slova smyslu.
Ne, že by přišli veselí a dobře naladění a odcházeli by s depresemi, ale často přicházeli s depresemi a odcházeli veselí. Další otázka samozřejmě byla, jak dlouho jim to potom mohlo vydržet, ale vzhledem k tomu, že jsme naše rituály prováděli několik desítek let a vždy se našlo něco, co nám spravilo náladu nebo nás to potěšilo, myslím, že nešlo o práci marnou. V současné době se na naše místo derou organizace, které se většinou prezentují jako neziskovky, popřípadě se ohánějí různými diplomy z oblasti psychoterapie, ale jak jsem tak pozoroval jejich práci, tak nevím, nevím, myslím, že nemají šanci dosáhnout podobných výsledků, jakých jsme dosáhli my.
Škoda jen, že chybí záznamy, deníky, archívy a obrazová dokumentace. Zdaleka nemáme zaznamenány všechny naše akce, popřípadě i reakce našich uživatelů. Dnes to vypadá tak, že všechno, čeho jsme v minulosti dosáhli, byla jen náhoda a že to nemá žádnou cenu a v dnešní době se vyplatí už jen všechno zničit a zbourat, zlikvidovat, srovnat se zemí a zalít vápnem a potom založit nové organizace a realizační týmy a začít od nuly znovu.
Potom bychom se prý mohli dočkat něčeho, co bude mít skutečnou cenu. Hlavně, když to bude posvěcené umělou inteligencí. Jako kdyby nám ta, kterou máme v hlavě, už dávno nestačila.
