Článek
Občas se v životě stane, že si chceme něco splnit, ale nejde to. Buď na to nejsou peníze nebo chybí povolení, popřípadě byste potřebovali spolupráci od lidí, kteří k ní nemají chuť nebo jste prostě v menšině a nedaří se vám přehlasovat ostatní. Jsou také v životě cíle a vysněné mety, k nimž nemáte sílu a vytrvalost, jindy chybí čas nebo nám realizaci odvážnějších nápadů zakáže manželka. A často nás láká něco, o čem už dopředu víme, že je to nesmysl.
V podobných případech si vždycky říkám, tady se už dá zkusit jedině rituál. Jinými slovy se v mém životě rituál vyskytoval jako poslední možnost, jak dosáhnout téměř nemožného cíle.
Samozřejmě víme a známe to ze sportu, že je možné nasadit do hry pevnou vůli, nadlidskou vytrvalost nebo se také můžeme vydat z posledních zbytků sil. Ale nevede to vždy k vysněným cílům. Mnoho sportovců s mimořádně pevnou vůlí umrzlo několik desítek metrů pod vrcholem hory, kterou chtěli zdolat a to je právě to, co by se s použitím rituálu stát nemělo. Jak už jsem o tom mnohokrát psal, rituál je z hlediska logiky nesmyslná činnost, která vás, viděno kauzálně naladěným okem neposune k vytčenému cíli ani o centimetr. Když budete chtít podat nějaký nesmyslný výkon, tak není důvod, proč byste měli věřit, že vám k tomu pomůže recitace manter nebo nějaký tanec či donekonečna se opakující popěvek.
Často se stává, že si člověk pomůže rituálem, protože je to už jediné řešení dané situace, ale stejně si není jistý a ani si nemůže být jistý, že mu rituál pomohl dosáhnout cíle. Filosofie rituálů se zakládá na víře, že by bylo lepší to zkusit, než vzdát se předem a složit zbraně.
V životě se mi splnilo neskutečné množství věcí, které se mi z naprosto pochopitelných logických důvodů splnit neměly. Proč si tuto prostou skutečnost občas nepřipomenout? Mohla by se opakovat.
